Červencová vyjížďka se velmi vydařila. Výšlap na rozhlednu Veselice byl v horku 30°C+ celkem náročný, ale zvladatelný, a sjezd zpátky pak stál za to.
Na startu v Obřanech začalo být jasné, že to bude další Hebedovic rodinný výlet, protože jsme opět tvořili většinu účastníků. Bety přijela na výlet do Brna vlakem, Radek jako obvykle vlastní silou. Nink se měl připojit až v Bílovicích. Na místě srazu tedy měli různí účastníci najeto od mínus tří a půl do cca sedmdesáti kilometrů.
Po krátkém pumpování, výměně a novém pumpování duše jednoho kola jsme vyrazili do Bílovic. Tam nás už čekal nink lehce zklamaný, že několik jeho přátel na vzpřímených kolech se nakonec rozhodlo nejet s námi. Ale nenechal si tím kazit náladu a hned jsme jeli dál.
V Adamově jsme dali první kofolovou pauzu, pokecali a pokračovali dál na Blansko. V Blansku jsme tentokrát nezatočili hned nakraji doprava ke Skalnímu mlýnu, ale pokračovali pořád rovně. Teprve o velký kus dál, až za kruhovým objezdem, jsme odbočili doprava a začli zdolávat první velké stoupání.
Ujištěn, že trasa je stále po hlavní a žádné odbočky, Radek si vyrazil svým tempem a zmizel v dáli. My ostatní se zatím drápali pomalu dál. Po kratičkém sjezdu kolem koupaliště Palava následoval prudký a dlouhý stoupák. Na jeho konci, v polovině celkového výstupu, jsme se všichni krom Radka postupně potkali. Mnozí se tou dobou už dávno moudře rozhodli to nehrotit a nejprudší střechy radši tlačili.
Další stoupání po asfaltu už nebylo tak ostré ani tak dlouhé a za krátko jsme byli v Obůrce. Odtud zbývalo ujet jeden a půl kilometru lesní cestou, většinu času dál do kopce, k rozhledně Veselice. Nikdo z nás neměl terénní pláště, většinou spíš vysokotlaké silniční, ale to nám nijak nevadilo v jízdě po široké lesní cestě. Jen posledních několik metrů k rozhledně po štěrku se sklonem běžného schodiště už opravdu nešlo vyjet. Jinak většinu cesty nebyl problém a ani rodiče se nenechali zastavit stoupáním po písku a kamení:
Rozhledna se ukázala být vysoká, s obvyklým průhledným schodištěm a ochozem a s nádhernými výhledy.
Touhle dobou už mnohé z nás začal dohánět hlad a tak jsme se rozhodli, že pojedeme zpátky stejnou cestou a dáme si oběd v Obůrce, kde jsme viděli restauraci se zahrádkou. Sjezd kamením a pískem byl místy trochu smykem, ale obešel se bez obětí na životech i technice a za krátko jsme už obědvali.
Po obědě následovalo nějaké rozhodování o koupání či nekoupání a kde a následný velmi velmi rychlý sjezd do Blanska. V Blansku jsme se pak naposled viděli všichni pohromadě a trhnuli se na dvě skupiny. Čtyři účastníci pokračovali směrem na Brno, tři z nás se šli smočit do lomového koupaliště za nádražím. Cestou od tam do Brna jsme se ještě stavili na kofolu v Adamově se dvěma ninkovými známými, kterým se na kopec nechtělo a byli jen v Blansku na koupání.
Tou dobou už brněnští účastníci přijížděli domů a Radek byl pravděpodobně na cestě zpět směrem k Prostějovu. Zbytek nás dojel do Brna krátce po šesté hodině.
Děkujeme všem účastníkům za účast a doufáme, že kdo se rozhodl nejet teď lituje, udělal chybu :-).
Trasa upravená jak jsme ji nakonec jeli je
zde.
Fotogalerie z výletu je
zde.
Za Brnobent
Jirka
