Start jízdy poprvé nevypadal tak, že až se sejdeme všichni, řeknem si „tak jedem“ a dáme si cíl být za 13,5 hodiny zpátky. Tentokrát byl start pevně vypsaný na sedmou hodinu a bylo potřeba před ním vysvětlit pár základních pokynů, podepsat přihlášku, rozdat a vysvětlit brevet karty a podobně. Lekce pro nás organizátory pro příště je svolat sraz na dřívější dobu než je přímo start jízdy, ať nepřijdou všichni hned na startu o kus času z limitu.
Start už letos vypadal jako menší přehlídka Oceláčů, se čtyřmi Mk.3 a jedním Mk.2 tvořícími víc jak polovinu přítomných kol.
Začátek trasy vedl napříč Brnem ze severu na jih. Dva jezdci stihli lehce zakufrovat ještě v Brně, ale brzy to dohonili. Vzduch byl chladný a foukal vítr, ale většinou spíš do zad, takže zatím se jelo celkem dobře. S Bety jsme si mysleli, že jedeme předposlední před Ifčou a Jozefem (který zastavil opravovat blatník), ale v tom nás v poli za Modřicemi dohonili i Petr a Radek, které zdrželo bloudění. Obratem nám ale i s Jozefem zas ujeli a zmizeli někam dopředu.
Cesta po cyklotrase do Židlochovic uběhla celkem rychle, i když jsme nijak závratným tempem nejeli. V Židlochovicích trasa brevety pokračuje po staré podél dálnice směrem na Hustopeče a Břeclav. Tady byly místy nějaké objížďky prací na silnici, ale jinak cesta ubíhala hladce. Silný vítr do zad zajišťoval poměrně vysoké tempo a kilometry ubíhaly.
Z Břeclavi do Lednice už to zase nejelo vůbec. Měli jsme za sebou 130km a síly docházely dost drasticky. Bety dohnalo její nachlazení tak, že už skoro nemohla jet. Na kraji Lednice jsme se schovali do autobusové zastávky dostatečně zaplechované před větrem a trochu posvačili. Plánovali jsme zvládnout dalších 30km do kontrolního bodu v penzionu Vrkoč a dát si teplé jídlo až tam, když tam stejně musíme zastavit. Těch 30km nám ale trvalo další tři hodiny.
Nám dvěma už bylo jasné, že nemáme šanci limit stihnout. Nutně jsme potřebovali nějaké teplé jídlo a chvíli pauzu. Zatímco jsme seděli v restauraci, telefonoval Honza, že je asi hodinu od cíle s Matějem a Radek s Petrem jsou pravděpodobně cca půl hodiny před nimi.
My jsme se v klidu najedli a rozhodli se nezkoušet si ublížit ještě víc a vzdát to. Dojeli jsme pár kilometrů po trase dál a ve Vranovicích zajeli k nádraží. Na ceduli tam svítil spěšný vlak na Brno za 25 minut, takže nebylo co řešit a počkali jsme na něj. Vysadil nás v Brně v 19:49 a krátce po osmé jsme byli doma, se 174 km na tachometrech.
Doma jsme zjistili, že do cíle zatím dojelo pět lidí, ke čtyřem už známým se v malém odstupu přidal Jozef. Čekali jsme, že každou chvíli se musí ozvat Michal, že přijel a chce razítko, ale neozval se. Snad se dostal v pořádku domů když viděl, že cíl nestíhá.
Závěrem bychom chtěli poděkovat Petře, která nám dělala cílový checkpoint, kde musí být nějaký organizátor, nejde jen vzít účtenku z restaurace nebo něco podobného.
Odkaz na trasu jak vedla letos je zde.
Ifča napsala pěkný článek o svých zážitcích zde.
Matěj se přidal zde.
Za Czech Randonneurs se těším u 300km jízdy na shledanou.
Jirka
