Vyjížďka v červnu padla na jediné volné datum, které se ovšem krylo s jinými akcemi jinde, takže účast nebyla velká.
Na startu v Řečkovicích jsme byli čtyři. Dva na Oceláčích a dva na Azub tříkolkách.
Krátce po deváté jsme vyjeli, vzali to po mostě přes svitavskou výpadovku do Zamilce, údolím za královopolským nádražím a po Křížíkově nahoru na Lesnou. Tam tatínek zjistil, proč ho poslední dobou trochu zlobil přesmykač - středové složení dokončilo svou cestu z rámu směrem doprava, na kterou s sebou vzalo i zbytky kdysi opravovaného závitu. Nezbylo, než aby se bez pohonu vrátil zpátky domů. Pokračovali jsme tedy tři.
Na Cacovickém ostrově jsme se sešli s Petrou, která tu na nás čekala, a opět ve čtyřech pokračovali dál napříč přes Maloměřice. Po přejetí větrné lávky nad nádražím jsme všichni střídavě odlehčovali oblečení při šplhání krpálu směrem na Hády. Lesní cesta Šumbera tak probíhala už úplně na letní způsob - sluníčko, krátké rukávy, teplo.
Po příjezdu na rozcestí Kopaniny jsme se chvíli rozhodovali, jestli zajížďku na Hády dáme nebo ne. Nakonec jsme se rozhodli, že když už tu jsme, podíváme se tam. Sjeli jsme ke Klajdovce, zatočili doprava a po žluté značce vyjeli (místy vyšli) k vysílači. Výhled byl jako obvykle parádní a tentokrát tu bylo překvapivě málo lidí. Zpátky na Kopaniny jsme se vydali lesem po žluté, která byla až na jeden kousek před rozcestím Šumbera velmi pěkná. Pak už jsme jen sjeli dolů do Bílovic na oběd.
Po vydatném obědě jsme se odchýlili od plánované trasy a nejeli přes Soběšice do Řečkovic, ale podél Svitavy do Obřan. V Obřanech jsme výlet víceméně ukončili.
Petra se odpojila u svého bydliště, já s Bety o kousek dál v Maloměřicích a maminku čekal ještě přejezd přes kopec zpátky do Řečkovic.
Výlet se vydařil a kdo mohl jet a nejel udělal chybu.
Příští měsíc je v plánu 50km populaire (mini)brevet. O tom ale více podrobností až za pár dnů.
Fotogalerie z dnešního výletu je
zde.
Za Brnobent
Jirka
