Zpráva z vyjížďky - prosinec 2014

Prosincová jízda byla poněkud netradiční, z větší části terénem. V noci napadl drobný sněhový poprašek a ráno bylo asi pět pod nulou, takže nakonec ani toho bláta nebylo zas tak moc.
Na sraz v Obřanech jsme dorazili lehce pozdě asi deset minut po deváté, ale jak se dalo čekat tam nikdo nebyl. Nink si zkusil na chvilku SnowZombii, ve čtvrt přesedl zpátky na svůj horák a jeli jsme dál. Začli jsme zlehka cyklostezkou do bílovic. Byla lehce posněžená, ale skoro neklouzala. V Bílovicích jsme zahnuli doprava do kopce k Resslově hájence a dál na kopec nad Klajdovkou.

Nahoře jsme to vzali doleva po žluté, překřížili silnici na Ochoz a po krátkém zakufrování začli sjíždět po žluté dolů k údolí Říčky. Po pomalém stoupání, kde těžká SnowZombie byla citelně pomalejší než Ninkův horák, se role obrátily. Cesta měla podobu cca metr a půl širokého toboganu dolů svahem, Zombii šlo pustit uzdu a svištět dolů tempem, jaké si Nink na horáku nemohl dovolit risknotu. Se silnou vrstvou listí a tenkou vrstvou sněhu na něm člověka často překvapil hrbol nebo kořen, ale Zombii to nevadí. Sranda mě přešla v první prudké levé zatáčce, před kterou mi selhala pravá brzda. A levá je v levé zatáčce skoro na nic a jet rovně bez brždění, plachtil bych z cesty svahem dolů mezi stromy skoro svisle. Zatáčku jsem nějak vybral, odrazem o strom vrátil SnowZombii užuž klouzající pravým zadním kolem z cesty zpátky na cestu a na levé bržděné kolo, takže o dvacet metrů dál to skončilo úspěšným zastavením bez úrazu.

Když tep spadl zpátky pod sto padesát, opravili jsme lanko, nafotili stopy dramatu a dokončili sjezd bez dalších havárií.
Dole nás čekaly asi tři klidné kilometry údolím Říčky a pak náročný výšlap po žluté zpátky na kopec.
U hřbitova jsme museli najet na silnici, ale při první příležitosti jsme z ní zas odbočili do lesa po zelené značce a výšlap nahoru nad Klajdovku dokončili lesem.

Následoval sjezd kousku cesty co jsme ráno vyšlapali nahoru a pak odbočka u hájenky doleva do Těsnohlídkova údolí. Tam je cesta taky celkem zábavná, několikrát se kříží potůček a chvíli jsou cesta a potok jedno a to samé.
Dole jsme to vzali doprava opět do Bílovic, kde ovšem plánovaná cukrárna měla zavřeno. Pokračovali jsme tedy v jízdě podle plánu, vyzkoušet nově zprůchodněný pravý břeh Svitavy. Jsou tam nové ocelové schody přes skálu co trčí ze svahu až do řeky a obvyklé obligátní cedule "cyklisto sesedni z kola" (o vstávání z tříkolek ovšem ani slovo :-) ). Ale to je jen kousek, jinak je to pěkná neasfaltová cesta až do Obřan. V Obřanech jsme to vzali dál po pravém břehu řeky, kde se mi nepovedlo zatočit na mostek přes umělý kanál (blbec jsem se zamyslel, koukal co tam jde za chodce a ne jak rychle jedu) a narval jsem to do kovového zábradlí, které mě na fleku zastavilo. Obešlo se to bez vážných následků, tak jsme mohli hned dokončit poslední kilometřík domů.
Po čtyřech hodinách ježdění s minimálními pauzami jsme se shodli, že jsme oba dost unavení, ale velmi spokojení a vyjížďka se nám líbila.
Delší fotogalerie je nahraná zde.
Trasu jsem se pokusil naklikat zde.
Za Brnobent
Jirka