První brevet jízda z letošní série se vydařila skvěle. Letos poprvé jsme jízdy vypsali zcela veřejně, ať se přihlásí kdo chce. Obavy z davu namakanců na silničních kolech byly zcela liché, na startu se objevilo sedm lehokol a jedna vzpřímená silnička. Na startu tedy byly k vidění pohromadě všechny tři již pojízdné Oceláče Mk.3 (Matěj, Bety a Radek v pořadí dle výrobního čísla), Oceláč Mk.2 (Jirka), ocelový FWD lowracer (Nink), nový Challenge highracer (Jozef), hliníkový lowracer RWD s částečnou kapotáží (Dave) a již zmíněná silnička (Radek).
Vyrazili jsme přes Brno na jih pomalým, opatrným tempem kolem 25km/h v poměrně chladném ranním vzduchu, ale sluníčko svítilo tak, že jsme brzy museli začít ubírat na oblečení. Někde kolem Rebešovic a Rajhradic se skupinka začla poprvé trochu trhat, víceméně jsme ale ještě byli všichni navzájem v dohledu většinu času. U Židlochovic jsme se roztrhali definitvně, přičemž oba Radkové a Dave byli zdánlivě kdesi daleko vpředu. Ve skutečnosti ale někde zakufrovali a ostatní ani nezjistili, kde je vlastně předjeli.
Cesta po rovinatých cestách přes Hustopeče směrem k Břeclavi ubíhala klidně a stabilním tempem. Pomalu jsme se začli drobit na dvojice a trojice. Jozef několikrát všechny předjel a několikrát zastavil, než nadobro zmizel někde vpředu. Nink a Matěj postupovali taky svižně s mimimem přestávek. V jednu chvíli nás zezadu dohonili Dave, Radek a Radek, o kterých jsme si mysleli, že jsou před námi. Někde kolem Podivína se to parádně rozjelo a svištělo to pěkně rychle. Na prvním checkpointu a první větší pauze jsme se v jednu chvíli sešli všichni kromě Jozefa. Nink, Matěj a Radek na Mk.3 dojeli i odjeli první, asi dvacet minut po nich Jirka a Bety, zatímco Radek se silničkou a Dave ještě svačili.
Cesta i dál ubíhala pěkně svižně. Slovenská část utekla rychle a už jsme byli na dalším chekpointu - mostu do Rakouska.
I v Rakousku se jelo krásně, ale už ne tak rychle. Oproti předchozí části je terén zvlněnější a mírný severní vítr teď již foukal proti, ne do zad. Cesta ke třetímu checkpointu - městěčku Reintal - a tím i skoro celá rakouská část uběhly zhruba za hodinu. Na české straně zbývalo protáhnout se skrz okraj Břeclavi a pokračovat na pozdní oběd do Lednice. Tam se nás v jednu chvíli sešlo zase pět, když Radek, Matěj a Nink již měli oběd skoro za sebou a Jirka s Bety zrovna přijeli.
Nink s Matějem se vzápětí vydali na další cestu, zatímco Radek se rozhodl užít si oběd déle. Zhruba v půl čtvrté tedy Lednici opustil spolu s Bety a Jirkou. Cestou k Novomlýnským nádržím už začínalo být poznat, že máme za sebou 150 km, do kopce už nám to moc nejelo (tedy krom Radka, pochopitelně). Vítr ale letos nebyl nijak velký a celkově se jelo docela hezky, takže cesta dál ubíhala jen o málo nižším tempem. Čtvrtý a poslední checkpoint - vjezd do obce Ivaň - tak Bety, Jirka a Radek dosáhli asi ve tři čtvrte na pět, asi 40 minut po Ninkovi s Matějem. O druhém Radkovi s Davem bylo známo jen to, že jsou někde za námi, zatímco o Jozefovi už dlouho nikdo nevěděl nic.
Silnice na Ivaň, Vranovice a Přísnotice svým stavem připomínala jednu z těch drah, na kterých se u nových aut testuje, kolik toho z nich upadne a co kde rachotí na hrbolech. Ani z kopce to nejelo bez šlapání a náš postup vpřed tedy trochu ztrácel na tempu. Nink s Matějem dokázali i tak nezvyšovat četnost ani délku přestávek a když se blížili k Rajhradicím, Bety, Jirka a Radek se teprve blížili k Židlochovicím a chystali se dát si pauzu na větší jídlo. Zatímco Matěj a Nink dojeli do cíle za soumraku, druhou skupinku chytil západ slunce krátce po jejich větším jídle ještě kus před Brnem.
V Brně jim pak už klesala cestovní rychlost někam ke dvaceti km/h a rozjezdy z křižovatek šly ztuha (opět všem kromě Radka, pochopitelně). I tak stihli dojet do cíle s více jak hodinou a půl rezervy do 13,5 h limitu.
Zhruba o čtyřicet minut později dorazili Dave a Radek na silničce, také bezepečně v limitu. Podle v tuto chvíli dostupných zpráv byl Jozef vůbec nejrychlejší a snad dojel do cíle ještě dříve než Matěj a Nink.
Jízda se tedy vydaříla skvěle. Oproti mínus prvnímu a nultému ročníku byla účast dvojnásobná a v limitu dojeli všichni. Počasí bylo skvělé, slunečné, příjemných teplot a mírného větru. Získali jsme mnoho pěkných zážitků a pár drobných zkušeností pro příště (jako třeba nezapomenout ve foťáku nastavený letní čas :-) ).
Větší fotogalerie je
zde.
Děkujeme všem účastníkům za účast a zveme je i všechny ostatní na příští, 300 km jízdu.
Za Brnobent
Jirka
