Dubnová vyjížďka navazovala na 300km brevet jízdu, která měla konec časového limitu ve dvě ráno v neděli. Tím pádem byl start posunut z obvyklých dopoledních časů na jednu hodinu odpoledne, aby se kdo jede obojí stihl vyspat.
Na startu se nás sešlo pět, z toho dva co jeli i třístovku. V plánu tedy rozhodně nebyly žádné velké sprinty. Ne že by to nešlo, ale zřídit se tak, že by člověk pak musel v úterý do práce na Den Země jet autem, to by byla velká potupa :-).
Vyjížďka začala jak to často bývá jízdou po stezce podél Svratky na jih. Lehce proměnlivé počasi a předpovědí slibovaný déšť snížily obvyklou hustotu víkendového provozu na celkem přívětivou a stezku jsme zdolali celkem rychle. Po průjezdu kolem ČOVky jsme si dali krátkou pauzu na obvyklém místě pod Rebešovicemi a pak se pustili do zdolávání prvního kopečku. Radek jako obvykle navzdory zhruba 70km v pátek a 300km v sobotu opět neměl problém komukoliv ujet. Já jel po dlouhé době zase jednou Rebešovice na nejlehčí převod. Na druhé straně nás jako vždy odměnil pěkný sjezd do Rajhradic, které jsme pod Betiným vedením prohučeli svižným tempem a najeli na novou "stezku do Opatovic. Na té již je cílová rozhledna vidět. Z fotky to moc poznat nejde, ale zhruba pod tím flekem na objektivu vlevo na horizontu rozhledna je.
Na Opatovickém konci stezky jsme prokodrcali obvyklý terének (sem dovnitř hranic obce dotace EU nedosáhla) a po rovině celkem rychle dojeli do Blučiny. Pak začlo stoupání k rozhledně, jehož prudkost jako obvykle trochu překvapila. Já byl opět poslední a stále znovu mačkal páčky jestli to kolo vážně nemá ještě lehčí převod, někteří šli i chvílemi pěšky. Ale nakonec jsme se tam doštrachali zrovna když začínalo lehce poprchávat.
Od rozhledny jsme pak s údivem sledovali velmi intenzivní a ostře ohraničenou bouřkovou průtrž mračen, která procházela přes naši trasu zpátky domů. Byla zcela neprůhledná, jen několik km široká a občas z ní vyšlehl blesk a hrom se pak ozýval několika ozvěnami od všech okolních kopců. Byla to pěkná podívaná, dokud nezačlo pršet i na nás. Během sjezdu z rozhledny dolů nás chytly i nějaké kroupy. Chvíli jsme se schovávali pod stříškou vchodu nějaké firmy, než jsme se rozhodli využít díry v mracích a vyrazit domů. Chvílemi jsme jeli po silně mokré cestě, zprava s větrem na nás padaly kapky a zleva dírou v mracích svítilo sluníčko.
Jeden z účastníků se odpojil směrem domů do Slavkova u soutoku Svratky a Svitavy, zbylí čtyři oficiálně ukončili vyjížďku zpátky na místě startu.
Tři z nás pak pokračovali domů do Maloměřic. Radek pak ještě skrz několik bouřek dojel po vlastní ose domů k Prostějovu.
Fotogalerie z výletu je zde.
Děkujeme všem účastníkům za účast a těšíme se na další shledání v květnu.
Za Brnobent
Jirka
středa 23. dubna 2014
úterý 22. dubna 2014
Brno Brevet Series 300 km - jak to dopadlo
I druhá jízda letošní série se vydařila. O podstatně větší náročnost než měla první jízda se postaraly zhruba rovným dílem kilometry navíc, mnohem víc kopců. Vítr taky častěji škodil než pomáhal.
Na startu u Maloměřického mostu jsme nakonec byli čtyři. Stejné stroje jako pro dvoustovku si přivezli Radek, Matěj a Nink, tedy dva černé Oceláče Mk.3 a ocelový FWD lowracer řečený "Vana". Já se rozhodl tentokrát vytáhnout svůj nejtěžší kalibr, polokapotovaný hliníkový lowracer, pro jeho rychlost i velký nepromokavý nákladní prostor.
Vystartovat se nám podařilo skoro podle plánu, jen pár minut po šesté hodině. Zvolili jsme metodu, která se osvědčila na dvoustovce - začít velmi pomalu. Klidným tempem jsme tedy vyrazili proti proudu Svitavy směrem na Bílovice, Adamov, Blansko a Rájec-Jestřebí. Pak se začla trasa trošku vlnit cestou do Boskovic. Tam jsme u prvního checkpointu něco posvačili a vydali se dál. Přes pár kopečů se mezi spoustou ohyzdných solárních elektráren přehoupli do Letovic, překřížili výpadovku na Svitavy a proti proudu Křetínky zahájili dlouhé nabírání výšky až do Vítějevsi. Nahoře opět něco pojedli a pustili se do sjezdu zpátky do údolí Svitavy. V něm jsme se dlouho nezdrželi a začli znovu stoupat k dalšímu checkpointu - obci Vendolí.
Na druhé straně kopce se bohužel musí utratit kus nastřádané energie v brzdách kvůli serpentinám na příšerně rozbité a špinavé silničce lesem, ale následuje nádherné mírňounké klesání údolím Loučné k Litomyšli. Tou dobou už jsme se dívali po otevřené hospodě nebo benzince kvůli vodě, ale stále nic. Teprve o mnoho kilometrů později se jedna benzinka našla na vjezdu do Chocně. Za Chocní už se začínaly jevit první náznaky trhání skupinky. Radek má vždycky víc sil než ostatní všichni dohromady a můj lowracer stoupal pomaleji, ale sjížděl z kopce o mnoho rychleji než nekapotované stroje ostatních. Kolem třetí hodiny jsme všichni prosvištěli Kostelcem nad Orlicí, který býval cílem v minulých letech, ale nevycházelo to na plných 300 km. Letos tedy trasa pokračovala po pěkné asfaltce přes Tutleky a Lupenice do Rychnova nad Kněžnou. Tam jsme se s odstupem asi deseti minut všichni sešli a dali si pozdní oběd.
Po obědě na zpáteční cestě už jsme se trhali na části víc. Za Kostelcem se to sešlo tak, že já jsem dohonil Radka, který byl vpředu, zatímco Matěj a Nink drželi za námi konstantnější a možná rozumnější tempo. S Radkem jsme za soumraku překonali vrchol u Vendolí a za tmy sjížděli údolím Svitavy k Březové. Tam jsme se v půl desáté napojili na hlavní silnici, kde je touhle dobou už malý provoz, a svezli se po ní ke kruháči u Černé Hory. Tam jsme odbočili do Rájce-Jestřebí a pokračovali údolím Svitavy až domů. Ke konci jsme v podstatě stále zrychlovali a úplně na konci to vypadalo, že by to šlo stihnout do půlnoci. Posledních několik minut jsme tedy dosahovali na rovinkách 40km/h a opravdu to vyšlo, cílovou fotku jsme měli o půlnoci, s dvouhodinovou rezervou do limitu.
Na startu u Maloměřického mostu jsme nakonec byli čtyři. Stejné stroje jako pro dvoustovku si přivezli Radek, Matěj a Nink, tedy dva černé Oceláče Mk.3 a ocelový FWD lowracer řečený "Vana". Já se rozhodl tentokrát vytáhnout svůj nejtěžší kalibr, polokapotovaný hliníkový lowracer, pro jeho rychlost i velký nepromokavý nákladní prostor.
Vystartovat se nám podařilo skoro podle plánu, jen pár minut po šesté hodině. Zvolili jsme metodu, která se osvědčila na dvoustovce - začít velmi pomalu. Klidným tempem jsme tedy vyrazili proti proudu Svitavy směrem na Bílovice, Adamov, Blansko a Rájec-Jestřebí. Pak se začla trasa trošku vlnit cestou do Boskovic. Tam jsme u prvního checkpointu něco posvačili a vydali se dál. Přes pár kopečů se mezi spoustou ohyzdných solárních elektráren přehoupli do Letovic, překřížili výpadovku na Svitavy a proti proudu Křetínky zahájili dlouhé nabírání výšky až do Vítějevsi. Nahoře opět něco pojedli a pustili se do sjezdu zpátky do údolí Svitavy. V něm jsme se dlouho nezdrželi a začli znovu stoupat k dalšímu checkpointu - obci Vendolí.
Na druhé straně kopce se bohužel musí utratit kus nastřádané energie v brzdách kvůli serpentinám na příšerně rozbité a špinavé silničce lesem, ale následuje nádherné mírňounké klesání údolím Loučné k Litomyšli. Tou dobou už jsme se dívali po otevřené hospodě nebo benzince kvůli vodě, ale stále nic. Teprve o mnoho kilometrů později se jedna benzinka našla na vjezdu do Chocně. Za Chocní už se začínaly jevit první náznaky trhání skupinky. Radek má vždycky víc sil než ostatní všichni dohromady a můj lowracer stoupal pomaleji, ale sjížděl z kopce o mnoho rychleji než nekapotované stroje ostatních. Kolem třetí hodiny jsme všichni prosvištěli Kostelcem nad Orlicí, který býval cílem v minulých letech, ale nevycházelo to na plných 300 km. Letos tedy trasa pokračovala po pěkné asfaltce přes Tutleky a Lupenice do Rychnova nad Kněžnou. Tam jsme se s odstupem asi deseti minut všichni sešli a dali si pozdní oběd.
Po obědě na zpáteční cestě už jsme se trhali na části víc. Za Kostelcem se to sešlo tak, že já jsem dohonil Radka, který byl vpředu, zatímco Matěj a Nink drželi za námi konstantnější a možná rozumnější tempo. S Radkem jsme za soumraku překonali vrchol u Vendolí a za tmy sjížděli údolím Svitavy k Březové. Tam jsme se v půl desáté napojili na hlavní silnici, kde je touhle dobou už malý provoz, a svezli se po ní ke kruháči u Černé Hory. Tam jsme odbočili do Rájce-Jestřebí a pokračovali údolím Svitavy až domů. Ke konci jsme v podstatě stále zrychlovali a úplně na konci to vypadalo, že by to šlo stihnout do půlnoci. Posledních několik minut jsme tedy dosahovali na rovinkách 40km/h a opravdu to vyšlo, cílovou fotku jsme měli o půlnoci, s dvouhodinovou rezervou do limitu.
Matěj a Nink dojeli asi hodinku a čtvrt po nás po té, co si Nink překonal několik podle všeho pěkně drsných krizí a Matěj ho v tom nenechal samotného. I tak stihli limit s rezervou, takže jsme i při druhé jízdě měli 100% úspěšnost.
Fotogalerie je zde.
Mapa trasy je zde.
Děkujeme všem účastníkům za účast a za skvělou spolujízdu a těšíme se na shledanou při dalších jízdách.
Za Brnobent
Jirka
čtvrtek 17. dubna 2014
Vyjížďka - duben 2014
Jak už bylo uvedeno v kalendáři akcí na toto jaro, dubnová vyjížďka se plánuje na neděli 20.9. odpoledne. Z nejrůznějších důvodů bylo rozhodnuto zopakovat loňskou květnovou, která se také jela po 300km sobotní jízdě. Sraz tedy bude v Komárově u baseballového hřiště a uzemněné lodi v 13:00. Pojedeme na jih, cíl bude opět Akátová věž nad Židlochovicemi.
pondělí 14. dubna 2014
Brno Brevet Series 300 km
Máme tu drobné zpoždění s přípravou detailů letošní trasy, ale termín třístovky vyhlášený dříve v kalendáři akcí na letošek stále platí.
Start bude z Maloměřického mostu v sobotu v 6:00 ráno. S limitem 20 hodin to znamená dojet do Rychnova nad Kněžnou a zpět k Maloměřickému mostu do 2:00 v noci na neděli.
Trasu a další případné detaily zveřejníme zítra. Tady je trasa: http://www.bikemap.net/en/route/2141347-do-rychnova-nad-kneznou-300km-brevet-ride
Abychom dosáhli potřebných 300km a více, posunuli jsme otočný bod o kousek dál do Rychnova. Podle google street view tam mají pěkné náměstí s několika restauracemi se zahrádkami, tak by neměl být problém dát si tam pozdní oběd bez dlouhého pátrání či bloudění. Zpáteční trasa bude opět chudší o nějaký checkpoint(y), takže půjde využít v noci prázdnou výpadovku na Svitavy, kde to pěkně jede.
P.S. Už se chystá jet 5 lidí, všichni na lehokolech.
Start bude z Maloměřického mostu v sobotu v 6:00 ráno. S limitem 20 hodin to znamená dojet do Rychnova nad Kněžnou a zpět k Maloměřickému mostu do 2:00 v noci na neděli.
Abychom dosáhli potřebných 300km a více, posunuli jsme otočný bod o kousek dál do Rychnova. Podle google street view tam mají pěkné náměstí s několika restauracemi se zahrádkami, tak by neměl být problém dát si tam pozdní oběd bez dlouhého pátrání či bloudění. Zpáteční trasa bude opět chudší o nějaký checkpoint(y), takže půjde využít v noci prázdnou výpadovku na Svitavy, kde to pěkně jede.
P.S. Už se chystá jet 5 lidí, všichni na lehokolech.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)