Zpráva z vyjížďky - duben 2014

Dubnová vyjížďka navazovala na 300km brevet jízdu, která měla konec časového limitu ve dvě ráno v neděli. Tím pádem byl start posunut z obvyklých dopoledních časů na jednu hodinu odpoledne, aby se kdo jede obojí stihl vyspat.
Na startu se nás sešlo pět, z toho dva co jeli i třístovku. V plánu tedy rozhodně nebyly žádné velké sprinty. Ne že by to nešlo, ale zřídit se tak, že by člověk pak musel v úterý do práce na Den Země jet autem, to by byla velká potupa :-).

Vyjížďka začala jak to často bývá jízdou po stezce podél Svratky na jih. Lehce proměnlivé počasi a předpovědí slibovaný déšť snížily obvyklou hustotu víkendového provozu na celkem přívětivou a stezku jsme zdolali celkem rychle. Po průjezdu kolem ČOVky jsme si dali krátkou pauzu na obvyklém místě pod Rebešovicemi a pak se pustili do zdolávání prvního kopečku. Radek jako obvykle navzdory zhruba 70km v pátek a 300km v sobotu opět neměl problém komukoliv ujet. Já jel po dlouhé době zase jednou Rebešovice na nejlehčí převod. Na druhé straně nás jako vždy odměnil pěkný sjezd do Rajhradic, které jsme pod Betiným vedením prohučeli svižným tempem a najeli na novou "stezku do Opatovic. Na té již je cílová rozhledna vidět. Z fotky to moc poznat nejde, ale zhruba pod tím flekem na objektivu vlevo na horizontu rozhledna je.

Na Opatovickém konci stezky jsme prokodrcali obvyklý terének (sem dovnitř hranic obce dotace EU nedosáhla) a po rovině celkem rychle dojeli do Blučiny. Pak začlo stoupání k rozhledně, jehož prudkost jako obvykle trochu překvapila. Já byl opět poslední a stále znovu mačkal páčky jestli to kolo vážně nemá ještě lehčí převod, někteří šli i chvílemi pěšky. Ale nakonec jsme se tam doštrachali zrovna když začínalo lehce poprchávat.

Od rozhledny jsme pak s údivem sledovali velmi intenzivní a ostře ohraničenou bouřkovou průtrž mračen, která procházela přes naši trasu zpátky domů. Byla zcela neprůhledná, jen několik km široká a občas z ní vyšlehl blesk a hrom se pak ozýval několika ozvěnami od všech okolních kopců. Byla to pěkná podívaná, dokud nezačlo pršet i na nás. Během sjezdu z rozhledny dolů nás chytly i nějaké kroupy. Chvíli jsme se schovávali pod stříškou vchodu nějaké firmy, než jsme se rozhodli využít díry v mracích a vyrazit domů. Chvílemi jsme jeli po silně mokré cestě, zprava s větrem na nás padaly kapky a zleva dírou v mracích svítilo sluníčko.

Jeden z účastníků se odpojil směrem domů do Slavkova u soutoku Svratky a Svitavy, zbylí čtyři oficiálně ukončili vyjížďku zpátky na místě startu.

Tři z nás pak pokračovali domů do Maloměřic. Radek pak ještě skrz několik bouřek dojel po vlastní ose domů k Prostějovu.

Fotogalerie z výletu je zde.

Děkujeme všem účastníkům za účast a těšíme se na další shledání v květnu.

Za Brnobent
Jirka