Brno Brevet Series 400 km - jak to dopadlo

Start opět vyšel celkem pohodově, jen s několikaminutovým zpožděním. Sešel se Oceláč Mk.3, Azub Max, polokapotovaný lowracer a Quest. Čili stroje od cca 14kg prázdné váhy bez aerodynamických prvků po 38kg velomobil se skvělou aerodynamikou. To později vedlo k zajímavé podívané na velmi rozdílné styly jízdy.

Cesta přes město na jih k soutoku Svratky a Svitavy taky proběhla celkem klidně. Z tohoto checkpointu jsme dál jeli pohromadě a já navigoval, protože jsem trasu přes Tuřany, Kobylnici a Jiříkovice znal nejlépe. Někde kolem Jiříkovic mě začla bolet hlava a při napojování na starou státní na Brno - Vyškov jsem poprvé uvažoval, jestli to nemám vzdát radši už teď. Připadlo mi to ale moc brzo a rozhodl jsem se to ještě zkusit. Vlny přes Rousínov byl místy celkem pěkné, jen bylo trochu depresivní šlapat do kopce na lehký převod a sledovat jak v dálce Ninkův Quest mizí přes horizont a do dalšího sjezdu, protože se svou aerodynamikou nabere oproti nám v každé vlně o kus větší švuňk. Sjezd k Vyškovu byl parádně rychlý a Vyškov byl brzy za námi. Prášek polknutý za Jiříkovicemi zabral, ale na druhém checkpointu u Vyškova hlava bolela minimálně zase stejně a dával jsem si další. Ale opět jsem se rozhodl to ještě nezabalit.

Vzduch byl krásně čistý, vítr foukal víceméně naším směrem a Haná ke Kroměříži ubíhala skvěle. Kolem půlnoci jsme dosáhli Kroměříž a asi v jednu ráno jsme si dávali pauzu po 100 km  v Holešově u Zámku.
Pak začla první dávka kopečků, ta lehčí. Po dlouhém nabírání výšky do a skrz Bystřici p. H. jsme za ní narazili na ceduli o uzavřené silnici Loukov - Osíčko. Rozhodli jsme se to risknout a nakonec jsme projížděli stavbou, kde chyběl napřed svrchní asfalt, pak jakýkoliv asfalt a nakonec i most. Ale šlo se dostat durch a ve tři ráno jsme tam jaksi neměli komu vadit. Někde tam začly i první přeháňky slabého deště.
Asi v půl čtvrté jsme sjeli do Valmezu a dali si pauzu na benzince. To už začlo vyloženě pršet souvisle a chvílemi docela dost. Následovalo stoupání co vypadá jako rovina až do Rožnova, kde jsme odbočili doleva k Pindule - do i od pohledu dost silného stoupání. Než jsme vyjeli nahoru, úplně se rozednilo, ale déšť neustával ani trochu.

Sjezd dolů byl tedy celkem nepříjemný, ledové kapičky kolem 60 km/h už docela bolí do tváře a do toho se člověk na mokru docela bojí zatáček. Ve Frenštátu nám lehce znepříjemnila život další vykopaná silnice. Na začátku Kunčic pod Ondřejníkem jsem už vůbec nedokázal držet krok se skupinou, hlava se vrátila, k tomu hlad a zima. Zastavil jsem pod střechou malé benzinky v 5:55 zároveň s autem paní, která tam jela do práce. Otevřela, nahodila systémy a já si mohl v teple dát horkou čokoládu z automatu. A zase jsem se rozhodl to ještě nevzdát. Ke svému překvapení jsem v Kunčicích dojel ostatní, kteří si tam také dali pauzu. Teprv teď v pondělí večer jsem se dozvěděl, že na mě čekali, i když jim byla zima. Jak mě bolela hlava, ani jsem se nezeptal, nepoděkoval, neocenil. Tož teď děkuji.
Následoval snad 20km dlouhý sjezd na další checkpoint do Frýdku. Během toho už u mě stupeň promokání a prochládání dosahoval dalšího rozhodnutí vzdát jízdu. Smska od Bety s dobrými zprávami z dopplerova radaru a díky ní objevený kousek modré oblohy ve zpětném zrcátku dokázaly zařídit další pokračování v jízdě. K checkpointu na kruháči ve Frýdku se tedy povedlo dojet.

Následovalo další stoupání převlečené za rovinu a další stoupání prudké. To bylo navíc i docela nekonečné. Jediná dobrá věc byla, že většina oblečení při něm uschla. Trvalo to ještě dvě hodiny vydrápat se k poslednímu chekpointu v Řece. Tři z nás od něj popojeli ještě kousek, kde nás čekalo vlídné přijetí a skvělé občerstvení od Ninkových příbuzných. Bohužel nebyl čas si zdřímnout nebo si odpočnout pořádně. Zpoždění nabrané na cestě tam znamenalo, že stihnutí limitu bylo nejisté. Pokus odstartovat už za 40 minut pauzy nevyšel, vyjeli jsme asi za hodinu. Cestou zpět neplatí checkpointy ve Frýdku a soutok řek v Brně, takže trasa je o kousek kratší. Velmi dlouhá klesání a stoupání se kolem Frýdku a Frenštátu nahradilo hopsání nahoru a dolů po úbočí hřebene nad údolím. Tady jsme se definitivně roztrhali. První zastavil a dál jel svým tempem Pavel. Já odpadl od Matěje a Ninka nedlouho po tom.
Ninka jsem i tak dojel na Pindule, odkud jsme se pustili dolů společně. Nedovolil svému Questu žádné opravdu vysoké rychlosti a těch cca 60-70 km/h jsem mu až do Rožnova stačil. Ani jeden jsme si nevšimli, že někde v Rožnově jsme předjeli Matěje, který pauzoval u benzinky. V mírném klesání k Valmezu už to ale Ninkovi v Questu jelo trvale o trochu víc a viděl jsem ho znovu až v Brně. A mě to jelo rychleji než Matějovi, ale ne zas o tolik, takže v kopečcích mezi Valmezem a Holešovem mě dojel a předjel. Pak jsem ho několikrát dojel když končil pauzu a já zastavoval na pauzu. Po jednom jsme se protáhli stavbou u Loukova. Pracovalo se tam i v sobotu, ale zdálo se, že jsme pro dělníky spíš příjemné rozptýlení než otrava.
Sjezd od Bystřice do Holešova jel krásně a u zámku v Holešově jsem opět potkal odjíždějícího Matěje. Nink byl tou dobou někde mezi Hulínem a Kroměříží, Pavel někde za námi. Začínal jsem si věřit, že dojedu do cíle a trošku i doufat, že možná v limitu.

Z Holešova dál je cesta snazší. Žádné velké kopce, jen trocha protivětru. Za Kroměříží jsem se dozvěděl, že Bety na mě bude čekat v cíli, že přijede z domu 35 km do Obřan kvůli tomu. Chytly ve mě saze a za chvíli jsem předjel Matěje a teď zas doháněl on mě, když jsem si dal delší pauzu. Před Vyškovem jsme se takto sešli, dali delší pauzu na checkpointu u benzinky a zbytek cesty jeli spolu. Příšerné stoupáky (hlavně u Kovalovic) jsme nějak zvládli a doštrachali se do Brna. Posledními překážkami byla rozkopaná křižovatka ve Slatině, kterou hlídají policajti (udělali jsme ze sebe chodce a protlačili se po chodníku) a stupidní indukční smyčky v křižovatce Markéty Kuncové - Svatoplukova (nešlo než projet na červenou). Nakonec jsme za 26 hodin a 18 minut dojeli do cíle.

Chvíli jsme tam poseděli, pak se doštrachali posledního 1,5 km domů (chudák Pavel musel ještě přes kopec do Řečkovic) a po 40ti hodinách od posledního spánku si šli lehnout.

Nink napsal vlastní report, který je k nahlédnutí zde.
Matěj svůj report dal do blogu na Nakole.cz zde.

Větší fotogalerie složená z fotek Pavla, Ninka, Matěje a mých je zde.
Trasa použitá pro plánování a cestu tam je zde.
Trasa naměřená Matějovou GPSkou je zde.
Matějův záznam trasy zde.

Všichni 4 účastníci zvládli trasu v limitu, takže opět 100% úspěšnost. Nešlo to zrovna hladce, ale dokázali jsme to. Nastoupali jsme asi 3300 výškových metrů a čistý čas jízdy byl přes 20 hodin.

Děkujeme za účast a těšíme se na shledanou při dalších jízdách.
Za Brnobent
Jirka