Po srpnové pauze způsobené PBP opět vyhlašujeme vyjížďku. Počasí je nejisté, stejně jako počet účastníků, a většinou jsme si hodně zajezdili teď na srazu. Takže dáme sraz na mostě u Ronda v 9 hodin v neděli 20.9. a vyrazíme na jih. Vyzkoušíme novou cyklostezku kolem Olympie a dál uvidíme, kam až se nám bude chtít dojet. Předběžně plánujeme dát oběd v Židlochovicích.
Za Brnobent
Jirka
pondělí 14. září 2015
pondělí 31. srpna 2015
Myška
Dnes tu máme lehce netradiční příspěvek. Není o pořádané akci ani ničem podobném, ale o novém kole.
Po roce a půl různě přerušované práce se mi povedlo dokončit Oceláč Mk.3 výrobní číslo 5, určený pro Bety a už před dlouhou dobou pojmenovaný Myška. Výrobní číslo 4 dokončil Nink nedávno startoval s ním na PBP. Paradoxně výrobní číslo 6 dospělo do pojízdného stavu ještě dřív a jeho majitel na něm jezdí už od března.
Pro Bety jsme se rozhodli v s rámem udělat pár experimentů. Některé se zatím zdají dobré, jiné se lehce vymstily. Nejlépe dopadl nový rozvor. Dříve jsme používali dlouhý a krátký, 1290 a 1200mm. Tady jsme se rozhodli zkusit střední cestu 1250mm. Zatím se zdá, že pro jezdce kolem 60kg a 178cm to dává dobré jízdní vlastnosti, takže tento pokus vyšel. Jiný z pokusů byl místo černé práškové libovolná mokrá barva. To už hladce nešlo, rám se lakoval na mnoho pokusů a nakonec není zcela bezchybný. I tak ale bílá perleť co si Bety vybrala vypadá na rámu, vidlici a ráfcích velmi pěkně. Jen trvalo snad rok kolo nalakovat. Takové věci nevyjdou na první pokus.
Dalším pokusem měl být nový posuvný střed, ale Mk.3 číslo šet předběhla řadu a tak se toto ověřilo už tam. Jde o plastovou posuvnou mufnu holandské firmy Alligt určenou pro montáž shora na jekl 40x40. My ji dáváme zespodu na náš 40x30 a zbylých 10mm nahoře slouží k upevnění přesmykačové tyčky (duté trubky se neosvědčily). Oproti dřívějšku už není nutné zkoušet donutit přesmyk fungovat s lankem poměrně hodně šikmo zleva zespodu. Nad přesmykačem je obraceč tahu lanka, kde lanko zahne na 19mm ložisku zpátky dolů a přesmykač se cítí jako by byl namontován na klasickém kole. Díky tomu funguje libovolný přesmykač s horním tahem správně. A v kombinaci se zakázkovými 165mm klikami Gebhardt 22-34-46z nevypadá celá sestava vůbec špatně, krom toho, že dobře funguje.
Ostatní hlavní části kola jsou už dobře známé z jiných Mk.3 - držák kladky, způsob upevnění sedla jako nosné části rámu, řídítka složená napůl ze standardních a napůl ze speciálních dílů a stavitelná v několika směrech.
V posledních měsících došlo pak znovu na experimenty. Ověřený způsob montáže světel do čela rámu jako jeho záslepky se zkombinoval s novějšími emitory a optikou a hlavně místo obvyklých Li-Pol baterií jsem se rozhodl použít velmi rozšířené 18650 Li-Ion články. Když se nepotřebují velké proudy, je možné je mít v dechberoucí kapacitě vzhledem k velikosti a váze. Chtěl jsem je vyměnitelné snadno a neriskovat poškození teplem pájení, takže jsem si vymyslel a vyrobil lehce zběsilý držák. Je ze tří kousků silonu vykrájeného jak ementál na všechny způsoby, s mosaznými kontakty uvnitř a na přesno jde vsunout do rámu, s kanálkem na protažení kabeláže kolem baterky od světla dozadu ke spínačům. Výsledkem je baterie 7,2V 6,7Ah zcela schovaná v rámu, kde se ani nehne, ale přitom jde vyndat. Krom světel jde vidět jen bílý kulatý čtyřžilový kablík vedený podél bílých bowdenů na levou stranu řídítek do krabičky se spínači. Po předchozích zkušenostech jsou za cenu trochu větší krabičky otočené tak, aby se nezapínaly nechtěně při manipulaci s kolem.
Další experiment byly blatníky. Koupené bílé se nenechaly přinutit k obepnutí 20" kola a byly opuštěny. Ukázalo se, že pruh reflexní bílé folie nalepený přes celý střed blatníků v celé délce vypadá velmi pěkně a hezky pasuje ke vzhledu kola.
Nosič vzadu nebyl nijak experimentální dokud nedošlo na jeho zadní vodorovnou výztuhu, která drží i blatník. Na předchozích svých kolech jsem to vždy řešil kusem jednoduchého hliníku, objímkami z blikaček, škrky a podobně. Pro Bety jsem chtěl něco lepšího. Po delším přemýšlení a čtyřech hodinách obrábění vznikla celkem pěkná výztuha.
Poslední experementy se odehrály až těsně před dokončením a jsou našroubované na spodku sedla. Z každé strany je držáček, na který se nacvakne přední konec boční brašny Ortlieb, který by se jinak chytal přes sedlo popruhem a tlačil do zad. Navíc takhle jde případně vézt jen jednu boční brašnu a ne druhou, kdyby bylo třeba. Zakřivení drážky v plastu na brašně nebylo snadné trefit, a na rádius přes 150mm stejně nemám mašinu (zatím), takže jsem to obkreslil a vybrousil ručně vějířovitým šmirglem ve vrtačce. Funguje to pěkně. O kousek níž je na levé straně sedla košík na lahev, ze kterého jde lahev vyndavat do strany. Opět jsem nebyl spokojený s polohou košíku šroubovaného přímo do sedla a s tím, jak tlačí lahev proti sedlu a páčí se o něj do boku. Poměrně jednoduchý držáček to napravil vysunutím dolů, natočením do strany a navíc se v něm hezky schovají šroubky.
Tož takhle nějak to vypadá, když chce člověk kolo udělat co nejlepší. U některých dílů jsem si zkusil všimnout, jak dlouho mi trvá je udělat, abych případně měl představu, kdyby je chtěl někdo další na svoje kolo. Faktem ale je, že zčásti vlivem času stráveného experimentováním a zčásti tím, že se do toho prostě člověk zabere a zapomene na všechno kolem sebe prostě nevím jistě, kolik to všechno dohromady dá práce. Všechno už prošlo malými testy, občas kolem domu a teď cca 25km místy i po nepěkných površích. Snad bude nadále fungovat jak má. Pokud ne dojde na upgrady :-).
Celá fotogalerie zde.
Jirka
Po roce a půl různě přerušované práce se mi povedlo dokončit Oceláč Mk.3 výrobní číslo 5, určený pro Bety a už před dlouhou dobou pojmenovaný Myška. Výrobní číslo 4 dokončil Nink nedávno startoval s ním na PBP. Paradoxně výrobní číslo 6 dospělo do pojízdného stavu ještě dřív a jeho majitel na něm jezdí už od března.
Pro Bety jsme se rozhodli v s rámem udělat pár experimentů. Některé se zatím zdají dobré, jiné se lehce vymstily. Nejlépe dopadl nový rozvor. Dříve jsme používali dlouhý a krátký, 1290 a 1200mm. Tady jsme se rozhodli zkusit střední cestu 1250mm. Zatím se zdá, že pro jezdce kolem 60kg a 178cm to dává dobré jízdní vlastnosti, takže tento pokus vyšel. Jiný z pokusů byl místo černé práškové libovolná mokrá barva. To už hladce nešlo, rám se lakoval na mnoho pokusů a nakonec není zcela bezchybný. I tak ale bílá perleť co si Bety vybrala vypadá na rámu, vidlici a ráfcích velmi pěkně. Jen trvalo snad rok kolo nalakovat. Takové věci nevyjdou na první pokus.
Dalším pokusem měl být nový posuvný střed, ale Mk.3 číslo šet předběhla řadu a tak se toto ověřilo už tam. Jde o plastovou posuvnou mufnu holandské firmy Alligt určenou pro montáž shora na jekl 40x40. My ji dáváme zespodu na náš 40x30 a zbylých 10mm nahoře slouží k upevnění přesmykačové tyčky (duté trubky se neosvědčily). Oproti dřívějšku už není nutné zkoušet donutit přesmyk fungovat s lankem poměrně hodně šikmo zleva zespodu. Nad přesmykačem je obraceč tahu lanka, kde lanko zahne na 19mm ložisku zpátky dolů a přesmykač se cítí jako by byl namontován na klasickém kole. Díky tomu funguje libovolný přesmykač s horním tahem správně. A v kombinaci se zakázkovými 165mm klikami Gebhardt 22-34-46z nevypadá celá sestava vůbec špatně, krom toho, že dobře funguje.
Ostatní hlavní části kola jsou už dobře známé z jiných Mk.3 - držák kladky, způsob upevnění sedla jako nosné části rámu, řídítka složená napůl ze standardních a napůl ze speciálních dílů a stavitelná v několika směrech.
V posledních měsících došlo pak znovu na experimenty. Ověřený způsob montáže světel do čela rámu jako jeho záslepky se zkombinoval s novějšími emitory a optikou a hlavně místo obvyklých Li-Pol baterií jsem se rozhodl použít velmi rozšířené 18650 Li-Ion články. Když se nepotřebují velké proudy, je možné je mít v dechberoucí kapacitě vzhledem k velikosti a váze. Chtěl jsem je vyměnitelné snadno a neriskovat poškození teplem pájení, takže jsem si vymyslel a vyrobil lehce zběsilý držák. Je ze tří kousků silonu vykrájeného jak ementál na všechny způsoby, s mosaznými kontakty uvnitř a na přesno jde vsunout do rámu, s kanálkem na protažení kabeláže kolem baterky od světla dozadu ke spínačům. Výsledkem je baterie 7,2V 6,7Ah zcela schovaná v rámu, kde se ani nehne, ale přitom jde vyndat. Krom světel jde vidět jen bílý kulatý čtyřžilový kablík vedený podél bílých bowdenů na levou stranu řídítek do krabičky se spínači. Po předchozích zkušenostech jsou za cenu trochu větší krabičky otočené tak, aby se nezapínaly nechtěně při manipulaci s kolem.
Další experiment byly blatníky. Koupené bílé se nenechaly přinutit k obepnutí 20" kola a byly opuštěny. Ukázalo se, že pruh reflexní bílé folie nalepený přes celý střed blatníků v celé délce vypadá velmi pěkně a hezky pasuje ke vzhledu kola.
Nosič vzadu nebyl nijak experimentální dokud nedošlo na jeho zadní vodorovnou výztuhu, která drží i blatník. Na předchozích svých kolech jsem to vždy řešil kusem jednoduchého hliníku, objímkami z blikaček, škrky a podobně. Pro Bety jsem chtěl něco lepšího. Po delším přemýšlení a čtyřech hodinách obrábění vznikla celkem pěkná výztuha.
Poslední experementy se odehrály až těsně před dokončením a jsou našroubované na spodku sedla. Z každé strany je držáček, na který se nacvakne přední konec boční brašny Ortlieb, který by se jinak chytal přes sedlo popruhem a tlačil do zad. Navíc takhle jde případně vézt jen jednu boční brašnu a ne druhou, kdyby bylo třeba. Zakřivení drážky v plastu na brašně nebylo snadné trefit, a na rádius přes 150mm stejně nemám mašinu (zatím), takže jsem to obkreslil a vybrousil ručně vějířovitým šmirglem ve vrtačce. Funguje to pěkně. O kousek níž je na levé straně sedla košík na lahev, ze kterého jde lahev vyndavat do strany. Opět jsem nebyl spokojený s polohou košíku šroubovaného přímo do sedla a s tím, jak tlačí lahev proti sedlu a páčí se o něj do boku. Poměrně jednoduchý držáček to napravil vysunutím dolů, natočením do strany a navíc se v něm hezky schovají šroubky.
Tož takhle nějak to vypadá, když chce člověk kolo udělat co nejlepší. U některých dílů jsem si zkusil všimnout, jak dlouho mi trvá je udělat, abych případně měl představu, kdyby je chtěl někdo další na svoje kolo. Faktem ale je, že zčásti vlivem času stráveného experimentováním a zčásti tím, že se do toho prostě člověk zabere a zapomene na všechno kolem sebe prostě nevím jistě, kolik to všechno dohromady dá práce. Všechno už prošlo malými testy, občas kolem domu a teď cca 25km místy i po nepěkných površích. Snad bude nadále fungovat jak má. Pokud ne dojde na upgrady :-).
Celá fotogalerie zde.
Jirka
neděle 16. srpna 2015
Paris-Brest-Paris 2015 - průběžné zpravodajství
18.8.2015 21:30 - Jsme zpátky v kempu u Paříže, po 11ti hodinách jízdy autem do Quedelacu a zpět. Nink se rozhodl ukončit o půlnoci v Loudélacu, kde měl již třetí kontrolu v řadě těsně před zavíracím časem a čím dál větší problém udržet i tohle tempo. Vyspal se do rána a přijel nám zpátky naproti do Quedelacu, kde jsme ho vyzvedli autem.
18.8.2015 08:00 - Nink vzdal svůj hrdinný souboj s elementy někde kolem 440.km a na kontrole v Loudélac to otočil. Jen co zhltnem snídani ho za chvíli pojedeme vyzvednout.
17.8.2015 16:00 - Nink projel v půl druhé druhý checkpoint a tak tak ho zvládl v limitu. Touhle dobou je za půlkou cesty do Brestu, ale rychlost na posledním úseku vypadala bledě. Držme palce.
17.8.2015 12:00 - Podle posledních dostupných zpráv dosáhl Nink brzo ráno checkpoint na 220. kilometru a dával si tam pauzu. Tracking na webu organizátorů to zatím stále nezobrazuje, nevím proč.
16.8.2015 22:00 - Při pátrání po zdrojích přístupů na naši stránku jsem narazil na diskuzi o PBP na bikeforu. Nedaří se mi najít tu soupisku jezdců dle národnosti, podle které tam vypátrali, že jedou celkem tři Češi. Nicméně docela pobaví rozjímání Jezevce70 "Jak to bylo oficiální, netuším." Po všem tom úsilí s uzavřením dohody s ACP pro oficiální pořádání brevet pro ČR, uspořádání všech brevet nutných pro kvalifikaci, homologaci všech výsledků a podobně se až po startu dozvím, že v ČR jsou další zájemci, kteří netuší, že už nemusí pro kvalifikaci do zahraničí. Pravda, spustili jsme to na poslední chvíli. Tak snad v příštích letech s námi budou jezdit i nějaké vzpřímeňáky. A budem si zvykat, že ne všichni dojíždějí všude těsně před limitem a podobně.
16.8.2015 21:00 - Dnes v 17:15 odstartoval jediný zástupce Brnobentu Nink na své nové Mk.3 svůj první PBP. Jeho průjezdy kontrolními body je možné sledovat zde. První bod v tabulce po startu je na 140. kilometru, takže cca kolem půlnoci jde očekávat nejbližší nový údaj.
Jediná fotka, na které jsem ho zachytil přímo při startu. Uprostřed snímku vzadu.
18.8.2015 08:00 - Nink vzdal svůj hrdinný souboj s elementy někde kolem 440.km a na kontrole v Loudélac to otočil. Jen co zhltnem snídani ho za chvíli pojedeme vyzvednout.
17.8.2015 16:00 - Nink projel v půl druhé druhý checkpoint a tak tak ho zvládl v limitu. Touhle dobou je za půlkou cesty do Brestu, ale rychlost na posledním úseku vypadala bledě. Držme palce.
17.8.2015 12:00 - Podle posledních dostupných zpráv dosáhl Nink brzo ráno checkpoint na 220. kilometru a dával si tam pauzu. Tracking na webu organizátorů to zatím stále nezobrazuje, nevím proč.
16.8.2015 22:00 - Při pátrání po zdrojích přístupů na naši stránku jsem narazil na diskuzi o PBP na bikeforu. Nedaří se mi najít tu soupisku jezdců dle národnosti, podle které tam vypátrali, že jedou celkem tři Češi. Nicméně docela pobaví rozjímání Jezevce70 "Jak to bylo oficiální, netuším." Po všem tom úsilí s uzavřením dohody s ACP pro oficiální pořádání brevet pro ČR, uspořádání všech brevet nutných pro kvalifikaci, homologaci všech výsledků a podobně se až po startu dozvím, že v ČR jsou další zájemci, kteří netuší, že už nemusí pro kvalifikaci do zahraničí. Pravda, spustili jsme to na poslední chvíli. Tak snad v příštích letech s námi budou jezdit i nějaké vzpřímeňáky. A budem si zvykat, že ne všichni dojíždějí všude těsně před limitem a podobně.
16.8.2015 21:00 - Dnes v 17:15 odstartoval jediný zástupce Brnobentu Nink na své nové Mk.3 svůj první PBP. Jeho průjezdy kontrolními body je možné sledovat zde. První bod v tabulce po startu je na 140. kilometru, takže cca kolem půlnoci jde očekávat nejbližší nový údaj.
úterý 21. července 2015
50km Populaire jízda Moravským Krasem - zpráva
Letošní červencová jízda měla novou, netradiční podobu. Rozhodli jsme se ji udělat formou zvanou "brevet populaire". Tedy podobně jako se jezdí brevety, ale na kratší vzdálenost a nižší rychlost.
Z jedenácti lidí celkem, mezi které se počítali pořadatelé a všichni co někde na internetu projevili známky toho, že by jeli, se sešlo deset. Je docela dobře možné, že to byla na pravidelnou jízdu Brnobentu rekordní účast, nebo alespoň blízko toho. Začali jsme se v Bílovicích u Sokolovny scházet už před půl desátou. Kolem tři čtvrtě jsme rozdali karty a popisy trasy, vysvětlili některé navigační zákeřnosti a podobu checkpointů a v deset mohli vystartovat.
Začátek trasy vedl do kopce na levém břehu Svitavy, nahoru na rozcestí Kopaniny. Tady jsme se sice začali trochu trhat hned z kraje, ale v podstatě si byli skoro všichni na dohled až nahoru. Tam jsme se už definitivně rozjeli různými rychlostmi. Bety, Radek a já jsme vyrazili dál jako první. Lesní šotolina směrem na Ochoz uběhla celkem rychle a po krátké pauze na pití jsme začli sjíždět prudké kopce dolů do údolí Říčky. Obešlo se to bez obětí a za chvíli jsme se drápali na druhé straně nahoru směrem na Mokrou. Zde nás čekal první kontrolní bod u památníku obětem první a druhé světové války.
Po opsání příslušných údajů do karty jsme se dál nezdržovali a s úmyslem vyšetřit si čas na oběd v Bukovince jsme pokračovali dál po trase. Na ostatní jsme v tu chvíli měli asi docela náskok, nikdo nás tu nedohnal.
Po krátkém stoupání do Hostěnic a kousek za nimi po silnici jsme odbočili na příjemně hladkou lesní asfaltku směrem na Kalečník, U Tří javorů až na silnici Račice-Bukovinka. Po ní zbýval už jen kousek ke druhému kontrolnímu bodu. Po jeho zapsání jsme o kousek sjeli z trasy do místní hospody, kde jsme dva týdny před tím měli poobědváno za 45 minut. Tentokrát donesli jídlo skoro za hodinu, zdrželi jsme se asi hodinu a čtvrt celkem. Bety a já jsme potřebovali dojet ještě rychleji než byl limit a dostat se včas zase někam jinam, takže nezbylo než se trochu snažit jet. Naštěstí zbytek trasy je téměř všude z kopce.
V Křtinách jsme zahlédli Honzu hlídajícího svoje a Natáliino kolo před kostelem, evidentně nás museli předjet když jsme obědvali. Nečekali jsme na ně a pokračovali dál do Adamova. Po krásném příjemném sjezdu lesem jsme za krátkou chvíli byli na třetím checkpointu v kavárně. Dali jsme si napřed razítko a čas do karty, potom každý zmrzlinu. Zatímco jsme ji dojídali, Honza s Natálií dojeli a Radkovi začlo syčet přední kolo. Vedrem povolila záplata na duši. Zatímco jsme se s Bety chystali z časových důvodů zmizet dál směrem k cíli, přijela Ifča s tím, že Milan před Adamovem hasí požár kola. Milan dorazil vzápětí s ohořelým čumákem kola, včetně nataveného potahu sedla, a seškvařeným zbytkem powerbankového akumulátoru. Lithium zdá se vysoké teploty opravdu nerado.
S Bety jsme ve dvou dorazili zbytek cesty zpátky do Bílovic do cíle, kde se ukázalo, že cílová restaurace pro nás razítko nemá. Tím pádem došlo na záložní improvizaci, vlastní cílové razítko.
Nebyl ale čas čekat s ním na ostatní. Než jsem stihl zatelefonovat změnu Ninkovi a vypít malou kofolu, dorazili postupně Milan s Ifčou a těsně po nich Radek s opraveným kolem. Všichni tedy dostali razítko a čas ukazující, že dojeli v limitu. Ostatním jsme schovali razítko na domluveném místě a museli s Bety honem odjet.
Podle později zjištěných zpráv se zbylých pět účastníků rozhodlo nezkoušet to hrotit do cíle, dali si jídlo v Adamově a dorazili do Bílovic asi půl hodiny po limitu ve čtyři hodiny.
Seznam účastníků co zvládli jízdu v limitu je zde. Tímto jim všem gratulujeme.
Mapa trasy je zde.
Zbytek fotek je zde.
Děkujeme všem účastníkům za účast a těšíme se na shledanou při příští jízdě, která bude opět v obvyklém duchu našich vyjížděk.
Za Brnobent
Jirka
Z jedenácti lidí celkem, mezi které se počítali pořadatelé a všichni co někde na internetu projevili známky toho, že by jeli, se sešlo deset. Je docela dobře možné, že to byla na pravidelnou jízdu Brnobentu rekordní účast, nebo alespoň blízko toho. Začali jsme se v Bílovicích u Sokolovny scházet už před půl desátou. Kolem tři čtvrtě jsme rozdali karty a popisy trasy, vysvětlili některé navigační zákeřnosti a podobu checkpointů a v deset mohli vystartovat.
Po krátkém stoupání do Hostěnic a kousek za nimi po silnici jsme odbočili na příjemně hladkou lesní asfaltku směrem na Kalečník, U Tří javorů až na silnici Račice-Bukovinka. Po ní zbýval už jen kousek ke druhému kontrolnímu bodu. Po jeho zapsání jsme o kousek sjeli z trasy do místní hospody, kde jsme dva týdny před tím měli poobědváno za 45 minut. Tentokrát donesli jídlo skoro za hodinu, zdrželi jsme se asi hodinu a čtvrt celkem. Bety a já jsme potřebovali dojet ještě rychleji než byl limit a dostat se včas zase někam jinam, takže nezbylo než se trochu snažit jet. Naštěstí zbytek trasy je téměř všude z kopce.
V Křtinách jsme zahlédli Honzu hlídajícího svoje a Natáliino kolo před kostelem, evidentně nás museli předjet když jsme obědvali. Nečekali jsme na ně a pokračovali dál do Adamova. Po krásném příjemném sjezdu lesem jsme za krátkou chvíli byli na třetím checkpointu v kavárně. Dali jsme si napřed razítko a čas do karty, potom každý zmrzlinu. Zatímco jsme ji dojídali, Honza s Natálií dojeli a Radkovi začlo syčet přední kolo. Vedrem povolila záplata na duši. Zatímco jsme se s Bety chystali z časových důvodů zmizet dál směrem k cíli, přijela Ifča s tím, že Milan před Adamovem hasí požár kola. Milan dorazil vzápětí s ohořelým čumákem kola, včetně nataveného potahu sedla, a seškvařeným zbytkem powerbankového akumulátoru. Lithium zdá se vysoké teploty opravdu nerado.
S Bety jsme ve dvou dorazili zbytek cesty zpátky do Bílovic do cíle, kde se ukázalo, že cílová restaurace pro nás razítko nemá. Tím pádem došlo na záložní improvizaci, vlastní cílové razítko.
Podle později zjištěných zpráv se zbylých pět účastníků rozhodlo nezkoušet to hrotit do cíle, dali si jídlo v Adamově a dorazili do Bílovic asi půl hodiny po limitu ve čtyři hodiny.
Seznam účastníků co zvládli jízdu v limitu je zde. Tímto jim všem gratulujeme.
Mapa trasy je zde.
Zbytek fotek je zde.
Děkujeme všem účastníkům za účast a těšíme se na shledanou při příští jízdě, která bude opět v obvyklém duchu našich vyjížděk.
Za Brnobent
Jirka
neděle 19. července 2015
50km Populaire jízda Moravským Krasem - výsledky
V tomto krátkém příspěvku přinášíme výsledky dnešní jízdy. Na podrobnější reportáž s fotkami se snad najdou síly, čas a ty fotky v nejbližších dnech.
Z deseti startujících jízdu v časovém limitu dokončila polovina. Zbylí se rozhodli to nezkoušet v šíleném vedru hrotit tak moc a radši si užili příjemnou jízdu pěknou krajinou příjemným tempem, oběd cestou a podobně.
Seznam úspěšných tedy zde, v obvyklém abecedním pořadí:
Z deseti startujících jízdu v časovém limitu dokončila polovina. Zbylí se rozhodli to nezkoušet v šíleném vedru hrotit tak moc a radši si užili příjemnou jízdu pěknou krajinou příjemným tempem, oběd cestou a podobně.
Seznam úspěšných tedy zde, v obvyklém abecedním pořadí:
| Příjmení | Jméno | čas |
| Hebeda | Jiří | 04:58 |
| Pečínka | Radek | 05:13 |
| Přikryl | Milan | 05:10 |
| Švejdová | Ivana | 05:10 |
| Vodičková | Alžběta | 04:58 |
Pokud jsem si něčí čas nezapamatoval správně, neváhejte se prosím ozvat.
Díky za účast a při nějaké další vyjížďce zase na shledanou.
Za Brnobent
Jirka
sobota 11. července 2015
50km Populaire 2015 a červencová vyjížďka v jednom
Po delší přípravě konečně vyhlašujeme červencovou vyjížďku, která bude spojena v jednom s novinkou, kterou jsme tu ještě neměli - 50km populaire jízdou. Bude se konat v neděli 19.7.2015.
Na úvod drobné vysvětlení: populaire je termín, který se nejen ve Francii používá pro zkrácenou formu brevet jízd určenou pro ty, kdo nechtějí či nemohou zkoušet rovnou dvoustovku a víc. Formát jízdy je podobný: předem daná trasa a časové limity na její průjezd, na startu zveřejněná poloha kontrolních bodů na trase a rozdané kartičky pro sbírání razítek a zápisů z kontrolních bodů. Rozdíl je v tom, že časové limity se nemusí řídit mezinárodními pravidly pro minimální a maximální průměrnou rychlost jízdy a proto si zvolíme vlastní. V souladu s účelem jízdy budou tedy jak celkový časový limit, tak otevírací doby jednotlivých kontrolních bodů voleny tak, se to sice nedalo stihnout pěšky, člověk přece jen musel na tom kole trochu jet a netrávit polovinu času přestávkami, ale mělo by to být zvládnutelné pro téměř každého včetně dětí.
Trasa jízdy je zde, případně kdo má radši mapy.cz tak zde. Je navržená tak, aby nevedla žádnými místy s velkým provozem aut a velká část je úplně mimo provoz aut. V některých úsecích je to za cenu nezpevněného povrchu (šotolina, trocha kamení). Jde to projet s neodpruženým lehokolem na silničních pláštích (testováno), pro cokoliv jen trochu terénějšího to bude snadné.
Start bude z Bílovic nad Svitavou od restaurace Sokolovna, kulturněji zaměření si to můžou představit jako start od památníku S. K. Neumanna :-) .
Sraz si tam dáme v 9:30, půl hodiny vyčleníme jako rezervu a předstartovní seznámení s pravidly, polohou kontrolních bodů, na zápis do přihlašovací listiny a podobně. V 10:00 už musí mít všichni vypsanou přední stranu karty a vyrazíme na trať. První část je nejnáročnější (kopce), lelkovat na startu a pak nestihnout první kontrolní bod se nedoporučuje.
Cílový bod zpátky v Bílovicích je otevřený 12:15 - 15:30, celkový časový limit je tedy pět a půl hodiny. Odpovídá to maximální dovolené průměrné rychlosti 24km/h (kdo chce závodit víc, na checkpointech si počká, není to závod a není účelem být první) a minimální průměrné rychlosti 12km/h s hodinovým zpožděním na startu.
Co s sebou: propisku, nějaké jídlo a pití ať se člověk v případě nouze o čas nemusí zdržovat v restauracích, zámek na kolo pro případ, že by se v nich zdržoval. Na startu krom karty každý dostane i popis trasy. Může se hodit mí s sebou vlastní mapu pro větší jistotu v orientaci.
Potřebujeme vědět, kolik máme natisknout kartiček a popisů. Pokud plánujete jet, napište prosím na hebi(smotaná ryba)email(tečka)cz kolik vás pojede. Přihlášky posílejte nejpozději do konce středy (do půlnoci), ať můžeme zadat zakázku do tiskárny ve čtvrtek.
Těšíme se na shledání na startu.
Za Brnobent
Jirka
UPDATE: zatím víme o jedenácti účastnících, kteří už se přihlásili. Devět na lehokolech a dva vzpřímení. Natiskneme trochu víc karet, ať jsme pro jistotu připravení přijmout i někoho kdo se rozhodně jet až později. Pokud jste se nestihli přihlásit, do teď, klidně se ozvěte až teď, že na srazu budete taky.
Na úvod drobné vysvětlení: populaire je termín, který se nejen ve Francii používá pro zkrácenou formu brevet jízd určenou pro ty, kdo nechtějí či nemohou zkoušet rovnou dvoustovku a víc. Formát jízdy je podobný: předem daná trasa a časové limity na její průjezd, na startu zveřejněná poloha kontrolních bodů na trase a rozdané kartičky pro sbírání razítek a zápisů z kontrolních bodů. Rozdíl je v tom, že časové limity se nemusí řídit mezinárodními pravidly pro minimální a maximální průměrnou rychlost jízdy a proto si zvolíme vlastní. V souladu s účelem jízdy budou tedy jak celkový časový limit, tak otevírací doby jednotlivých kontrolních bodů voleny tak, se to sice nedalo stihnout pěšky, člověk přece jen musel na tom kole trochu jet a netrávit polovinu času přestávkami, ale mělo by to být zvládnutelné pro téměř každého včetně dětí.
Trasa jízdy je zde, případně kdo má radši mapy.cz tak zde. Je navržená tak, aby nevedla žádnými místy s velkým provozem aut a velká část je úplně mimo provoz aut. V některých úsecích je to za cenu nezpevněného povrchu (šotolina, trocha kamení). Jde to projet s neodpruženým lehokolem na silničních pláštích (testováno), pro cokoliv jen trochu terénějšího to bude snadné.
Start bude z Bílovic nad Svitavou od restaurace Sokolovna, kulturněji zaměření si to můžou představit jako start od památníku S. K. Neumanna :-) .
Sraz si tam dáme v 9:30, půl hodiny vyčleníme jako rezervu a předstartovní seznámení s pravidly, polohou kontrolních bodů, na zápis do přihlašovací listiny a podobně. V 10:00 už musí mít všichni vypsanou přední stranu karty a vyrazíme na trať. První část je nejnáročnější (kopce), lelkovat na startu a pak nestihnout první kontrolní bod se nedoporučuje.
Cílový bod zpátky v Bílovicích je otevřený 12:15 - 15:30, celkový časový limit je tedy pět a půl hodiny. Odpovídá to maximální dovolené průměrné rychlosti 24km/h (kdo chce závodit víc, na checkpointech si počká, není to závod a není účelem být první) a minimální průměrné rychlosti 12km/h s hodinovým zpožděním na startu.
Co s sebou: propisku, nějaké jídlo a pití ať se člověk v případě nouze o čas nemusí zdržovat v restauracích, zámek na kolo pro případ, že by se v nich zdržoval. Na startu krom karty každý dostane i popis trasy. Může se hodit mí s sebou vlastní mapu pro větší jistotu v orientaci.
Potřebujeme vědět, kolik máme natisknout kartiček a popisů. Pokud plánujete jet, napište prosím na hebi(smotaná ryba)email(tečka)cz kolik vás pojede. Přihlášky posílejte nejpozději do konce středy (do půlnoci), ať můžeme zadat zakázku do tiskárny ve čtvrtek.
Těšíme se na shledání na startu.
Za Brnobent
Jirka
UPDATE: zatím víme o jedenácti účastnících, kteří už se přihlásili. Devět na lehokolech a dva vzpřímení. Natiskneme trochu víc karet, ať jsme pro jistotu připravení přijmout i někoho kdo se rozhodně jet až později. Pokud jste se nestihli přihlásit, do teď, klidně se ozvěte až teď, že na srazu budete taky.
neděle 28. června 2015
Zpráva z vyjížďky - červen 2015
Vyjížďka v červnu padla na jediné volné datum, které se ovšem krylo s jinými akcemi jinde, takže účast nebyla velká.
Na startu v Řečkovicích jsme byli čtyři. Dva na Oceláčích a dva na Azub tříkolkách.
Krátce po deváté jsme vyjeli, vzali to po mostě přes svitavskou výpadovku do Zamilce, údolím za královopolským nádražím a po Křížíkově nahoru na Lesnou. Tam tatínek zjistil, proč ho poslední dobou trochu zlobil přesmykač - středové složení dokončilo svou cestu z rámu směrem doprava, na kterou s sebou vzalo i zbytky kdysi opravovaného závitu. Nezbylo, než aby se bez pohonu vrátil zpátky domů. Pokračovali jsme tedy tři.
Na Cacovickém ostrově jsme se sešli s Petrou, která tu na nás čekala, a opět ve čtyřech pokračovali dál napříč přes Maloměřice. Po přejetí větrné lávky nad nádražím jsme všichni střídavě odlehčovali oblečení při šplhání krpálu směrem na Hády. Lesní cesta Šumbera tak probíhala už úplně na letní způsob - sluníčko, krátké rukávy, teplo.
Po příjezdu na rozcestí Kopaniny jsme se chvíli rozhodovali, jestli zajížďku na Hády dáme nebo ne. Nakonec jsme se rozhodli, že když už tu jsme, podíváme se tam. Sjeli jsme ke Klajdovce, zatočili doprava a po žluté značce vyjeli (místy vyšli) k vysílači. Výhled byl jako obvykle parádní a tentokrát tu bylo překvapivě málo lidí. Zpátky na Kopaniny jsme se vydali lesem po žluté, která byla až na jeden kousek před rozcestím Šumbera velmi pěkná. Pak už jsme jen sjeli dolů do Bílovic na oběd.
Po vydatném obědě jsme se odchýlili od plánované trasy a nejeli přes Soběšice do Řečkovic, ale podél Svitavy do Obřan. V Obřanech jsme výlet víceméně ukončili.
Petra se odpojila u svého bydliště, já s Bety o kousek dál v Maloměřicích a maminku čekal ještě přejezd přes kopec zpátky do Řečkovic.
Výlet se vydařil a kdo mohl jet a nejel udělal chybu.
Příští měsíc je v plánu 50km populaire (mini)brevet. O tom ale více podrobností až za pár dnů.
Fotogalerie z dnešního výletu je zde.
Za Brnobent
Jirka
Na startu v Řečkovicích jsme byli čtyři. Dva na Oceláčích a dva na Azub tříkolkách.
Na Cacovickém ostrově jsme se sešli s Petrou, která tu na nás čekala, a opět ve čtyřech pokračovali dál napříč přes Maloměřice. Po přejetí větrné lávky nad nádražím jsme všichni střídavě odlehčovali oblečení při šplhání krpálu směrem na Hády. Lesní cesta Šumbera tak probíhala už úplně na letní způsob - sluníčko, krátké rukávy, teplo.
Po vydatném obědě jsme se odchýlili od plánované trasy a nejeli přes Soběšice do Řečkovic, ale podél Svitavy do Obřan. V Obřanech jsme výlet víceméně ukončili.
Výlet se vydařil a kdo mohl jet a nejel udělal chybu.
Příští měsíc je v plánu 50km populaire (mini)brevet. O tom ale více podrobností až za pár dnů.
Fotogalerie z dnešního výletu je zde.
Za Brnobent
Jirka
úterý 23. června 2015
Vyjížďka - červen 2015
S jistým zpožděním je tu vyhlášení červnové vyjížďky.
Start bude v neděli 28.6. v devět hodin trochu netradičně z Řečkovic z ulice Měřičkova.
Trasa je též trochu netradiční (krátká, kopcovitá a místy šotolinová) zde. Napřed okrajem Brna přes jeden kopec, pak po lávce přes seřaďovací nádraží v Maloměřicích na další větší kopec. Nahoře možnost zajížďky na vyhlídku nad Hády, potom sjezd dolů do Bílovic na oběd. Po obědě třetí kopec zpátky do Řečkovic.
Pokud se někomu hodí, není problém domluvit druhý start někde po trase, například nad tím nádražím na lávce. Například po ty, kteří mají snazší příjezd do Brna podél Svitavy.
Za Brnobent
Jirka
Start bude v neděli 28.6. v devět hodin trochu netradičně z Řečkovic z ulice Měřičkova.
Trasa je též trochu netradiční (krátká, kopcovitá a místy šotolinová) zde. Napřed okrajem Brna přes jeden kopec, pak po lávce přes seřaďovací nádraží v Maloměřicích na další větší kopec. Nahoře možnost zajížďky na vyhlídku nad Hády, potom sjezd dolů do Bílovic na oběd. Po obědě třetí kopec zpátky do Řečkovic.
Pokud se někomu hodí, není problém domluvit druhý start někde po trase, například nad tím nádražím na lávce. Například po ty, kteří mají snazší příjezd do Brna podél Svitavy.
Za Brnobent
Jirka
pátek 19. června 2015
K24 2015
Přibližně před dvěma hodinami odstartoval letošní ročník K24. Jak je v posledních letech obvyklé, procento lehokol z celkového počtu jezdců není zrovna malé. Napočítal jsem jich devět.
K nim navíc se letos po osmi letech znovu účastní tandem Brnobentu. Nink nemohl letos jet K24 celou, takže přišel s nápadem nabídnout svezení organizátorům, ať pro ně uděláme aspoň někdy něco my na oplátku za jejich skvělou péči o nás na všech dosavadních ročnících.
Ve čtyři hodiny závod odstartoval po delším rovnání se na silnici před časoměřičským stanem za asistence Městské policie, s obvyklými chrty vpředu. Jezdci na lehokolech byli vyzváni ke startování ze zadní části skupiny, jako obvykle. A jako obvykle tam už před výzvou stejně všichni směřovali, nemaje zájem nechat se předními chrty vyprovokovat k vyčerpání zbytečně mnoha sil v prvním kole.
Před startem se zdálo, že sehnat někoho na zadní sedadlo tandemu bude trošku problém, ale nakonec se jedna odvážná našla. Takže přesně dle plánu teď Nink vozí po okruhu někoho s organizátorů, kdo může fotografovat jiné účastníky přímo zepředu. Dokladem je i reportáž ze 17:28 na online zpravodajství z K24.
Přejeme tedy všem jedoucím ať jim co nejdéle vydrží počasí a hlavně síly.
Za Brnobent
Jirka
K nim navíc se letos po osmi letech znovu účastní tandem Brnobentu. Nink nemohl letos jet K24 celou, takže přišel s nápadem nabídnout svezení organizátorům, ať pro ně uděláme aspoň někdy něco my na oplátku za jejich skvělou péči o nás na všech dosavadních ročnících.
Ve čtyři hodiny závod odstartoval po delším rovnání se na silnici před časoměřičským stanem za asistence Městské policie, s obvyklými chrty vpředu. Jezdci na lehokolech byli vyzváni ke startování ze zadní části skupiny, jako obvykle. A jako obvykle tam už před výzvou stejně všichni směřovali, nemaje zájem nechat se předními chrty vyprovokovat k vyčerpání zbytečně mnoha sil v prvním kole.
Před startem se zdálo, že sehnat někoho na zadní sedadlo tandemu bude trošku problém, ale nakonec se jedna odvážná našla. Takže přesně dle plánu teď Nink vozí po okruhu někoho s organizátorů, kdo může fotografovat jiné účastníky přímo zepředu. Dokladem je i reportáž ze 17:28 na online zpravodajství z K24.
Přejeme tedy všem jedoucím ať jim co nejdéle vydrží počasí a hlavně síly.
Za Brnobent
Jirka
600km Brno-Štúrovo-Brno - předběžné výsledky.
Dlouho dlužné výsledky šestistovky jsou tu.
Na startu jsme měli čtyři jezdce.
Ifča a Milan plánovali zúčastnit se po části trasy a pak pokračovat v započatém víkendu vlastní cestou. Víkend se jim vydařil a děkujeme jim za účast a podporu.
Druzí dva, Radek a Nink, měli za cíl zvládnout celou brevetu v časovém limitu 40 hodin tak, aby si doplnili letošní sbírku na plnou sérii 200, 300, 400 a 600km. To se jim povedlo a tím jsou kvalifikovaní přihlásit se na letošní Paris - Brest - Paris. Zbývá jen potvrzení výsledků od ACP. Gratulujeme.
Za Czech Randonneurs
Jirka
Na startu jsme měli čtyři jezdce.
Ifča a Milan plánovali zúčastnit se po části trasy a pak pokračovat v započatém víkendu vlastní cestou. Víkend se jim vydařil a děkujeme jim za účast a podporu.
Druzí dva, Radek a Nink, měli za cíl zvládnout celou brevetu v časovém limitu 40 hodin tak, aby si doplnili letošní sbírku na plnou sérii 200, 300, 400 a 600km. To se jim povedlo a tím jsou kvalifikovaní přihlásit se na letošní Paris - Brest - Paris. Zbývá jen potvrzení výsledků od ACP. Gratulujeme.
Za Czech Randonneurs
Jirka
sobota 6. června 2015
Trasa a přihlášky na 600km
Trasa 600km brevety připravená Ninkem je k nahlédnutí zde. Jako obvykle se lze přihlásit do konce středy 10.6. na hebi(smotanaryba)email(tečka)cz.
Za Czech Randonneurs
Jirka
pondělí 25. května 2015
400km - Do Beskyd a zpět - předběžné výsledky
S drobným zpožděním tu máme předběžné výsledky brevet jízdy z minulého týdne.
Na startu stálo pět jezdců, z nichž tři měli splněnou i dvou- a třístovku. Do cíle dojeli všichni, ale celou trasu projeli jen Radek a Nink, kterým tímto blahopřejeme.
Za Brnobent
Jirka
Na startu stálo pět jezdců, z nichž tři měli splněnou i dvou- a třístovku. Do cíle dojeli všichni, ale celou trasu projeli jen Radek a Nink, kterým tímto blahopřejeme.
Za Brnobent
Jirka
Vyjížďka - květen 2015
Vyhlašujeme květnovou vyjížďku na poslední květnový den - neděli 31.5.2015. Start z Maloměřic v 9:30 hodin, od Ronda v 10:00. Celková délka trasy je asi 40km a nástřel plánované trasy je zde. Předpokládá se, že při příjezdu zpátky do Brna se skupinka začne podle potřeby rozpadat každý svým směrem.
Vyjížďku povede Nink, protože jak už možná někteří víte jsem si polámal dvě kosti a budu místo ježdění doma srůstat.
Za Brnobent
Jirka
Vyjížďku povede Nink, protože jak už možná někteří víte jsem si polámal dvě kosti a budu místo ježdění doma srůstat.
Za Brnobent
Jirka
pátek 8. května 2015
Trasa a přihlášky na 400km
Do kalendáře jsme přidali trasu čtyřstovky. Tentokrát na trase nejsou žádné uzavírky o kterých víme, pouze několik míst s pracemi na silnici. Trasa je tedy shodná s loňskou.
Stejně jako vždy vyhlašujeme uzávěrku přihlášek do konce středy před startem, to znamená do 13.5.2015 včetně. Opět na hebi(smotaná ryba)email(tečka)cz.
Za Czech Randonneurs
Jirka
Stejně jako vždy vyhlašujeme uzávěrku přihlášek do konce středy před startem, to znamená do 13.5.2015 včetně. Opět na hebi(smotaná ryba)email(tečka)cz.
Za Czech Randonneurs
Jirka
čtvrtek 23. dubna 2015
300km pohledem z kokpitu Questu
Na 18.4. vysel termin druhe kvalifikacni jizdy ze serie BBS 2015 a to 300km v limitu 20h.
Na startu se nas seslo sest. Ctyri jezdci, kteri zajeli v limitu 200km a dva co opet vyrazeji s tim ze nedojedou, ale jejich nadseni by mnoho jezdcu mohlo zavidet.
Start byl naplanovan na 6:30 rano. Krome jednoho jezdce jez si spletl misto odjezdu s minulou brevetou probehl presne. Smer Obrany jsme vyrazili kazdy zvlast a kazdy si drzel sve tempo. Prvni Radek, druhy nink, treti Matej a pak Josef a na zaver Ivca s Milanem. Za Blanskem zaclo jemne prset a prestalo az pred Boskovicema, kde byl prvni checkpoint. Zde se sjeli Randek s ninkem, a dale jeli chvili spolu, ale nakonec se pred Letovicemi zase odpojili.
(V Letovicích se Ifča a Milan rozhodli přestat bojovat s ledovým protivětrem a vrátit se domů vlakem. Ani to nešlo hladce, ale po požáru zadní elektrické jednotky a následném čekání na další vlak se bezpečně dostali domů.)
Z Letovic kolem Kretinky je novy asfalt coz jede i do kopce hezky a monotonost obzvlastnovala mladez cistici prikopy od odpadku. Za Kretinem byla uz cesta zase rozbita jako vzdy, i kdyz nekde u Bohunova kousek opravovali. Druhy checkpoint byl ve Vitejevsi u nasich podporovatelu manzelu Bauerovych, a byl opravdu nejlepe vybaven ze vsech co jsme dosud meli. Dostali jsem caj, colu, vyborne palacinky, a samozrejme razitko podpis a cas do brevet karty. Skoda jen ze jsme se nemohli zdrzet dele! Sjezd smerem na Banin jsem resil u questu uplne rozhasenou prehazovacku az jsem v Hradci nad Svitavou rozebral kryty zadniho kola a zjitil povoleny sroub stahujisi telo naboje s orechem. Oprava zabrala asi tak 20min ale nastesti pak uz byl hned checkpoit Vendoli kde jsem se sjel s Matejem.
(Radek dojel na checkpoint Vendolí v 11:08, dal si krátkou pauzu a chvíli po čtvrt na dvanáct pokračoval v jízdě. Nink dojel v 11:39 a Matěj tři minuty po něm. Po krátké přestávce pokračovali společně. Chvíli před dvanáctou přijel Jozef, ale už při odjezdu z tohoto checkpointu předpovídal, že celou brevetu neujede. Nakonec to zabalil v Chocni, kde si dal pořádné jídlo a vydal se na vlak.)
Horska premie koncila az spise u Ostreho Kamene, ale pak uz to bylo porad z kopce, napred hodne do Trstenice a pak mene az do Litomysle. Bez zastaveni jsem dojel az na checkpoint v Chocni, kde pan na benzince byl potesen ze mu o ucet rikam predem. Zastavka asi tak 3min a pokracovani pres kodove znaceni skrz kruhace v Chocni a pote pres Krchleby a Prestavlky smerem na Kostelec nad Orlici s protivetrem. V Kostelci mesto na nadrazi byla pani za prepazkou velmi nesva kdyz slysela pozadavek na jakoukoliv jizdenku, ale povedlo se a zbyval posledni kopec a sjezd do Rychnova nad Kneznou. Zde jsem byl v 15:30 a mel pauzu 30min, na jejimz konci dojel Matej. Mel jsem jen caj a kafe nebot na polivku bych cekal pul hodiny. Sedl jsem opet do questa a rozjel se zpet, nova cyklostezka podel hlavni z Rychnova prisla vhod, pak klesani do Kostelece s auty, a pak uz jen vlny opet pres Krchleby a spol. Jelo to pekne tazke delsi pauzu na jidlo jsem dal az pred Chocni na 180km. Do Litomysle to slo skoro stejne, pak uz to zaclo pekne jemne stoupat k Trstenicim a pak vydrapani serpentinou na misto jedine fotky z nasi akce a pak uz Karle, Ostry Kamen a chceckpoint zacatek Vendoli – Landmark ve 20:00.
(Radek checkpoint napoprvé minul, dal si pauzu na jídlo a vrátil se k němu. Byl u něj v 19:00. Nink tedy přijel hodinu po něm. Matěj jel stále půl hodiny za ninkem a ve Vendolí byl v 20:29.)
Doplneni paliva a priobleceni bylo nutne protoze nasledoval sjezd uz za tmy. Do Hradce nad Svitavou rychle, pak uz mene do Brezove nad Svitavou, kde byl v restauraci u Cihaku dalsi checkpoint – teply caj prisel vhod. Najeti na slavnou Svitavskou magistralu bylo celkem pozde takze provoz primerene maly a vzhledm ke klesani se dal drzet pekny prumer. U Letovic jsem jeste dokupoval vodu na benzince, ale nejak nebyla pouzita. Za Letovicemi byly velmi krasne vlny kde se dalo velmi vyuzit aerodynamickych vlastnosti questa, par jich ale bylo nutno vyjet na nejlehci prevod i vzhledem k unave. Na 267km bylo odboceni na Rajec-Jestrebi, pak Blansko s neprijemnou mistni objizdkou a pak uz hlavni k Novemu Hradu a najeti na stezku do Adamova. Z Adamova me to uz tahlo tak domu k cili ze jsem to zajel cca za pul hodiny s average 30kph. A pak v 23:32 razitko a podpis od Jirky a sezeni asi 5min v questu. Trosku vic prositej, ale stastnej ze jsem to dal s rezervou 2h58min do limitu.
Toz tak, nink
(Radek dorazil do cíle 15 hodin a 37 minut po startu ve 22:07. Nink přijel hodinu dvacet pět po něm a Matěj za další hodinu třicet osm v 1:10, s padesátiminutovou rezervou do limitu. V poslední části tedy nink Matějovi kus ujel, protože Questu v těch klesáních zpátky k Brnu citelně vzrostla průměrná rychlost. Radek ovšem podle dostupných údajů dokázal jet i bez Questu na konci ještě rychleji než ninkův Quest.
Vsuvky kurzívou za pořádající Czech Randonneurs
Jirka)
neděle 19. dubna 2015
300 km - Brno-Rychnov-Brno - předběžné výsledky
Přeběžné výsledky třístovky jsou následující:
Opět tedy dojela polovina startujících. Výsledky zpracujeme do příslušné formy a odešleme na příslušné schválení ACP.
| Jezdci | Výsledek | |
| Příjmení | Jméno | |
| Friedl | Jan | 17:02:00 |
| Matějička | Jozef | DNF |
| Novotný | Matěj | 18:40:00 |
| Pečínka | Radek | 15:37:00 |
| Přikryl | Milan | DNF |
| Švejdová | Ivana | DNF |
Za Czech Randonneurs
Jirka
Zpráva z vyjížďky - duben 2015
Dubnová vyjížďka opět navazovala na brevetu předchozí den, která ovšem tentokrát končila až po půlnoci. V zájmu dostatečného spánku se tedy konala až odpoledne. Sešli jsme se tedy v jednu odpoledne u lodi v Komárově. Sešlo se nás šest. Ifča s Milanem se rozhodli se projet v lepším počasí a lehčím terénu než co zakusili včera na prvních cca 52km brevety, které jeli v kopcích a proti ledovému větru. Radek se jel s námi projet, i když včetně pomocných navigačních smyček včera zajel 316km pod 16 hodin v těch kopcích a tom ledovém větru. Bety přijela dopoledne vlastní silou z Bučovic do Brna. Zbylí dva jsme byli čerství.
Ven z Brna jsme se vydali podél Svratky. Stezka byla po jedné odpoledne celkem dobře průjezdná, žádné extrémní davy lidí. U soutoku se Svitavou jsme přejeli přes most, protáhli se kolem bruslařské dráhy k Olympii a jeli kolem jejích parkovišť. Důvodem bylo neriskovat vracení se zpátky k soutoku, kdyby se nedávno zavřený most přes Svratku mezi Modřicemi a Olympií ukázal být neprůjezdný. Jak jsme se blížili ke křižovatce na jižním konci Olympie, přijeli nám nějací cyklisté zprava, takže most zřejmě průjezdný byl.
Pokračovali jsme na jih a většinu času nám svítilo sluníčko. Cesta uběhla hladce a s jednou pauzou pod Rebešovicemi jsme brzy překonali Rebešovický kopeček i proticyklistické štěrky Opatovic a dojeli do Židlochovic. V tu chvíli bylo relativně teplo, tak jsme se usadili v zahrádce vedle svých kol a dali si pořádný pozdní oběd.
O hodinu a půl později už nikomu teplo nebylo, sluníčko už bylo víc za mrakem než ne a studený vítr byl najednou dost cítit. Tak jsme po startu trošku přidali na tempu a jeli proti větru i mírnému výškovému rozdílu zpátky do Brna jen o chlup pomaleji než tam.
V Opatovicích se odpojil Radek, který už měl svůj Oceláč naložený všemi věcmi co si na něm v pátek přivezl do Brna a vyrazil směrem k domovu. Se vším dohromady musel včetně pátku asi do dnešního večera najet něco k pěti stovkám kilometrů.
Zbylo nás pět a pokračovali jsme zpátky k domovu. Pokud paměť slouží, tak tato část dnešního výletu zaznamenala příjemné prvenství: účastnic jelo víc než účastníků :-). Odchylku od trasy tam jsme měli u Olympie, kde jsme projeli rozkopaný most a napojili se zahradnického obchodu na jižní konec cyklostezky podél Svratky. Tentokrát tu byl mnohem hustší provoz a kolona pěti lehokol jedoucích kolem 15 - 17km/h ho asi nikomu nezjednodušovala. Až na jednoho žiletkáře nás ale nikdo nepředjížděl neslušně (t.j. nacpat se mezi nás a chodce, kterým se slušně vyhýbáme obloukem) a i přes časté brždění do rychlosti chůze jsme se nakonec bez potíží dostali zpátky na místo srazu v Komárově. Tady jsme výlet oficiálně ukončili v 17:40 a vydali se každý svým směrem.
Výlet se líbil, byl příjemný a nízké teploty nedokázaly zkazit náladu.
Kompletní fotogalerie je zde.
Děkujeme všem za účast a těšíme se na shledanou při květnové vyjížďce.
Za Brnobent
Jirka
Pokračovali jsme na jih a většinu času nám svítilo sluníčko. Cesta uběhla hladce a s jednou pauzou pod Rebešovicemi jsme brzy překonali Rebešovický kopeček i proticyklistické štěrky Opatovic a dojeli do Židlochovic. V tu chvíli bylo relativně teplo, tak jsme se usadili v zahrádce vedle svých kol a dali si pořádný pozdní oběd.
O hodinu a půl později už nikomu teplo nebylo, sluníčko už bylo víc za mrakem než ne a studený vítr byl najednou dost cítit. Tak jsme po startu trošku přidali na tempu a jeli proti větru i mírnému výškovému rozdílu zpátky do Brna jen o chlup pomaleji než tam.
V Opatovicích se odpojil Radek, který už měl svůj Oceláč naložený všemi věcmi co si na něm v pátek přivezl do Brna a vyrazil směrem k domovu. Se vším dohromady musel včetně pátku asi do dnešního večera najet něco k pěti stovkám kilometrů.
Zbylo nás pět a pokračovali jsme zpátky k domovu. Pokud paměť slouží, tak tato část dnešního výletu zaznamenala příjemné prvenství: účastnic jelo víc než účastníků :-). Odchylku od trasy tam jsme měli u Olympie, kde jsme projeli rozkopaný most a napojili se zahradnického obchodu na jižní konec cyklostezky podél Svratky. Tentokrát tu byl mnohem hustší provoz a kolona pěti lehokol jedoucích kolem 15 - 17km/h ho asi nikomu nezjednodušovala. Až na jednoho žiletkáře nás ale nikdo nepředjížděl neslušně (t.j. nacpat se mezi nás a chodce, kterým se slušně vyhýbáme obloukem) a i přes časté brždění do rychlosti chůze jsme se nakonec bez potíží dostali zpátky na místo srazu v Komárově. Tady jsme výlet oficiálně ukončili v 17:40 a vydali se každý svým směrem.
Výlet se líbil, byl příjemný a nízké teploty nedokázaly zkazit náladu.
Kompletní fotogalerie je zde.
Děkujeme všem za účast a těšíme se na shledanou při květnové vyjížďce.
Za Brnobent
Jirka
neděle 12. dubna 2015
Vyjížďka - duben 2015
Dubnová vyjížďka bude již tradičně navazovat na 300km brevet jízdu ve stejný víkend. Vzhledem k cíli třístovky pozdě v noci a její náročnosti v kopcích se sejdeme v neděli 19.4. až ve 13:00 u lodi v Komárově:
Trasa bude nejrovnější možná když jsme už vyčerpali Adamov posledně, tedy do Židlochovic na pozdní oběd a zpět. Pokud bude někdo moc chtít, může si přidat vrcholovou prémii na Výhon na rozhlednu nad Židlochovicemi :-).
Za Brnobent
Jirka
středa 8. dubna 2015
Trasa a přihlášky na 300km
Do kalendáře jsme přidali trasu třístovky. Je v ní zapracována objížďka rozkopaných silnic v Blansku i loni vyzkoušený příjezd do otočného bodu na náměstí v Rychnově kolem Lidlu.
Stejně jako u dvoustovky vyhlašujeme uzávěrku přihlášek do konce střed před startem, to znamená do 15.4.2015 včetně. Opět na hebi(smotaná ryba)email(tečka)cz.
Ověřovali jsme dotaz, zda může 300 km brevetu jet někdo, kdo nemá zajetou 200 km. Ano, může se přihlásit kdokoliv. Pouze pro kvalifikaci na PBP nebo medaili Super Randonneura je nutno mít zajeto vše.
Za Brnobent
Jirka
Stejně jako u dvoustovky vyhlašujeme uzávěrku přihlášek do konce střed před startem, to znamená do 15.4.2015 včetně. Opět na hebi(smotaná ryba)email(tečka)cz.
Ověřovali jsme dotaz, zda může 300 km brevetu jet někdo, kdo nemá zajetou 200 km. Ano, může se přihlásit kdokoliv. Pouze pro kvalifikaci na PBP nebo medaili Super Randonneura je nutno mít zajeto vše.
Za Brnobent
Jirka
neděle 5. dubna 2015
Velikonoční jízda
Nink navrhnul dát si tréninkovou stovku a oba jsme potřebovali být zpátky v Brně cca na oběd. Já jsem včera večer dokončil instalaci nových kol s 90mm brzdami do Questu a chtěl je jet vyzkoušet. Vznikl tedy plán v neděli vstát brzy, vyjet v sedm a objet si obvyklé tréninkové kolečko za prostřední Novomlýnskou nádrž a zpátky.
Můj Quest stál přes noc mimo průjezd na dvorku a ráno ho zdobila vrstvička jinovatky. Teplo rozhodně nebylo. Postupně jsme se nachystali, vytáhli stroje před dům a nakonec až po čtvrt na osm vyrazili.
Průjezd Brnem jsme nehrotili, nechtělo se nám tu váhu znovu a znovu rozjíždět po každé křižovatce na nějakou závratnou rychlost. Celkově to ale jelo pěkně, protože provoz byl jen minimální. Za tři čtvrtě hodiny jsme měli Brno za zády a před výjezdem z poslední cyklostezky na silnici jsme dali malou pauzu. Já už odložil kryt vstupu, protože jinovatka někde kolem Modřic konečně roztála a začínalo mi uvnitř být moc teplo. Na polích kolem bylo jinovatky stále ještě dost.
V radosti z první letošní jízdy Questem a možná trošku i díky novým Duranům na předních kolech natlakovaným na povolené maximum 8 barů jsem držel celkem vysoké tempo a cesta rychle ubíhala. Do Hustopečí jsme dojeli už před devátou a těsně po deváté se nám naskytly první výhledy na Pálavu z blízka.
Po přejetí přes hráz z Strachotína do Dolních Věstonic jsme zatočili doprava ze silnice na úzkou asfaltku podél vody. Závory na jejích koncích jsou konstruované správně, s Questy je lze podjet v plné rychlosti :-). Někde uprostřed jsme si dali krátkou pauzu na drobné občerstvení. Měli jsme za sebou 52k průměrnou rychlostí 29.6km/h, což při teplotách kolem nuly není zrovna málo.
Po pauze jsme pokračovali na hlavní silnici Mikulov - Brno, po její krajnici jsme zamířili zpátky na sever. Krajnice je široká a má pěkný asfalt, takže na rychlé tréninkové jízdy je to celkem příjemná trasa. I tak jsme ale trochu ubrali, přece jen do Brna daleko, do kopce a proti větru a není třeba se zcela vyčerpat v půli trasy . Vzali jsme to přes Pohořelice do Židlochovic a pak zas podél cyklotrasy Brno - Vídeň.
Jak jsme se blížili k Brnu, klesal výkon a přibývalo mraků, bylo místy zas trochu chladno. Na cyklostezce z Modřic podél Svratky jsme se tak nemuseli vyhýbat příliš mnoho lidem, i když za hezkého počasí tam obvykle bývá celkem provoz.
U Ronda jsme se rozloučili a každý si jel po svých. Měli jsme za sebou 102km průměrnou rychlostí 28,5km/h a i s 25 minutami pauz bylo skoro přesně 4 hodiny po startu. Rozhodně nejrychlejší tréninková stovka co jsme kdy jeli zjara v takové zimě. Já dostal docela hlad už před Brnem a tak mě následných 8km do mírného stoupání do Řečkovic docela vyřídilo, na konci jsem se po Měřičkově plazil 10km/h. Zato oběd potom chutnal opravdu hodně dobře.
Za Brnobent
Jirka
P.S. někdo na Velikonoce barví přírodní vejce na nepřírodní barvy, někdo pojídá čokoládová vejce a někdo se jde projet v laminátových. :-)
Můj Quest stál přes noc mimo průjezd na dvorku a ráno ho zdobila vrstvička jinovatky. Teplo rozhodně nebylo. Postupně jsme se nachystali, vytáhli stroje před dům a nakonec až po čtvrt na osm vyrazili.
U Ronda jsme se rozloučili a každý si jel po svých. Měli jsme za sebou 102km průměrnou rychlostí 28,5km/h a i s 25 minutami pauz bylo skoro přesně 4 hodiny po startu. Rozhodně nejrychlejší tréninková stovka co jsme kdy jeli zjara v takové zimě. Já dostal docela hlad už před Brnem a tak mě následných 8km do mírného stoupání do Řečkovic docela vyřídilo, na konci jsem se po Měřičkově plazil 10km/h. Zato oběd potom chutnal opravdu hodně dobře.
Za Brnobent
Jirka
P.S. někdo na Velikonoce barví přírodní vejce na nepřírodní barvy, někdo pojídá čokoládová vejce a někdo se jde projet v laminátových. :-)
pondělí 30. března 2015
Brno Brevet Series 2015 – 200 km – Tři země jeden den
Letošní první brevet jízda byla první oficiálně vedenou a umožňující jezdcům zahájit kvalifikaci na letošní Paris – Brest – Paris. Kromě toho to byla i dosud nejobtížnější dvoustovka. Způsobily to objížďky vynucené přerušenými silnicemi a počasí – dosud nejsilnější vítr ze všech ročníků.
Start jízdy poprvé nevypadal tak, že až se sejdeme všichni, řeknem si „tak jedem“ a dáme si cíl být za 13,5 hodiny zpátky. Tentokrát byl start pevně vypsaný na sedmou hodinu a bylo potřeba před ním vysvětlit pár základních pokynů, podepsat přihlášku, rozdat a vysvětlit brevet karty a podobně. Lekce pro nás organizátory pro příště je svolat sraz na dřívější dobu než je přímo start jízdy, ať nepřijdou všichni hned na startu o kus času z limitu.
Start už letos vypadal jako menší přehlídka Oceláčů, se čtyřmi Mk.3 a jedním Mk.2 tvořícími víc jak polovinu přítomných kol.
Na startu jsme postrádali jednoho přihlášeného. Později se ukázalo, že ho postihla už od pátku série smolných náhod, nic nevycházelo a na start se nedostal. Zbylí účastníci se vyfotili, prvních pět se vydalo na trasu v 7:10, zatímco zbylí se ještě chystali. S razítkem 7:16 pak vyrazili o něco později.
Začátek trasy vedl napříč Brnem ze severu na jih. Dva jezdci stihli lehce zakufrovat ještě v Brně, ale brzy to dohonili. Vzduch byl chladný a foukal vítr, ale většinou spíš do zad, takže zatím se jelo celkem dobře. S Bety jsme si mysleli, že jedeme předposlední před Ifčou a Jozefem (který zastavil opravovat blatník), ale v tom nás v poli za Modřicemi dohonili i Petr a Radek, které zdrželo bloudění. Obratem nám ale i s Jozefem zas ujeli a zmizeli někam dopředu.
Cesta po cyklotrase do Židlochovic uběhla celkem rychle, i když jsme nijak závratným tempem nejeli. V Židlochovicích trasa brevety pokračuje po staré podél dálnice směrem na Hustopeče a Břeclav. Tady byly místy nějaké objížďky prací na silnici, ale jinak cesta ubíhala hladce. Silný vítr do zad zajišťoval poměrně vysoké tempo a kilometry ubíhaly.
U Břeclavi jsme zatočili doleva po silnici na Hodonín a málem nás z ní vítr sfouknul. Člověk musel jet stále nakloněný na levou stranu, ale každý průjezd auta vítr na chvíli „vypnul“ a kličkovali jsme občas celkem dost. Naštěstí se hned na další křižovatce zatáčí zas doprava a další cesta do Tvrdonic byla zas po větru. Tady jsme u prvního kontrolního bodu s Bety dohonili většinu jezdců před námi. Matěj, Honza a Michal zrovna odjížděli, Petra s Radkem jsme minuli prý o pár minut, Jozef se ještě chvilku zdržel.
Chvíli jsme se tu schovávali v závětří a něco pojedli, než jsme vyjeli dál. Přejezd na Slovensko i většina slovenské části trasy byly stále po větru. V Moravském Svatém Jánu jsme zatočili na západ a pustili se trochu proti větru směr Rakousko. Silnice se ovšem vzápětí ponořila do lesa a tak vítr nebyl cítit a i zima byla jakoby menší. Na druhém kontrolním bodu, před hraničním mostem, jsme už nikoho nedohnali. Dali jsme si opět krátkou pauzu a cítili se optimisticky. Za pět hodin jsme ujeli prvních 99 kilometrů, do cíle zbývá 111. Sice to bude proti větru pomalejší, ale máme i docela hodně času.
V Rakousku nás optimismus rychle přešel. Do mírných kopců byl občas problém jet 10km/h a v mírných klesáních kolo bez šlapání samo zastavovalo. Teprve od českých hranic k Břeclavi byla cesta zase lesem a trošku to jelo.
Z Břeclavi do Lednice už to zase nejelo vůbec. Měli jsme za sebou 130km a síly docházely dost drasticky. Bety dohnalo její nachlazení tak, že už skoro nemohla jet. Na kraji Lednice jsme se schovali do autobusové zastávky dostatečně zaplechované před větrem a trochu posvačili. Plánovali jsme zvládnout dalších 30km do kontrolního bodu v penzionu Vrkoč a dát si teplé jídlo až tam, když tam stejně musíme zastavit. Těch 30km nám ale trvalo další tři hodiny.
Přejet (a přetlačit) přes Pálavu nebylo zrovna snadné a směrem nahoru nebyla průměrná rychlost ani 5km/h. Dolů se jelo příjemně až na to, že ledový vítr nás profouknul až na kost. Do třetího kontrolního bodu jsme dojeli asi v 17:20 a ke svému překvapení před ním našli stát Michalovo kolo. Za pár minut vyrážel dál do posledního úseku trasy. V tu dobu jsme považovali za jisté, že dojede v limitu, měl ještě tři hodiny a cca 50km. Vítr začínal konečně trochu slábnout.
Nám dvěma už bylo jasné, že nemáme šanci limit stihnout. Nutně jsme potřebovali nějaké teplé jídlo a chvíli pauzu. Zatímco jsme seděli v restauraci, telefonoval Honza, že je asi hodinu od cíle s Matějem a Radek s Petrem jsou pravděpodobně cca půl hodiny před nimi.
My jsme se v klidu najedli a rozhodli se nezkoušet si ublížit ještě víc a vzdát to. Dojeli jsme pár kilometrů po trase dál a ve Vranovicích zajeli k nádraží. Na ceduli tam svítil spěšný vlak na Brno za 25 minut, takže nebylo co řešit a počkali jsme na něj. Vysadil nás v Brně v 19:49 a krátce po osmé jsme byli doma, se 174 km na tachometrech.
Doma jsme zjistili, že do cíle zatím dojelo pět lidí, ke čtyřem už známým se v malém odstupu přidal Jozef. Čekali jsme, že každou chvíli se musí ozvat Michal, že přijel a chce razítko, ale neozval se. Snad se dostal v pořádku domů když viděl, že cíl nestíhá.
Závěrem bychom chtěli poděkovat Petře, která nám dělala cílový checkpoint, kde musí být nějaký organizátor, nejde jen vzít účtenku z restaurace nebo něco podobného.
Odkaz na trasu jak vedla letos je zde.
Ifča napsala pěkný článek o svých zážitcích zde.
Matěj se přidal zde.
Za Czech Randonneurs se těším u 300km jízdy na shledanou.
Jirka
Start jízdy poprvé nevypadal tak, že až se sejdeme všichni, řeknem si „tak jedem“ a dáme si cíl být za 13,5 hodiny zpátky. Tentokrát byl start pevně vypsaný na sedmou hodinu a bylo potřeba před ním vysvětlit pár základních pokynů, podepsat přihlášku, rozdat a vysvětlit brevet karty a podobně. Lekce pro nás organizátory pro příště je svolat sraz na dřívější dobu než je přímo start jízdy, ať nepřijdou všichni hned na startu o kus času z limitu.
Start už letos vypadal jako menší přehlídka Oceláčů, se čtyřmi Mk.3 a jedním Mk.2 tvořícími víc jak polovinu přítomných kol.
Začátek trasy vedl napříč Brnem ze severu na jih. Dva jezdci stihli lehce zakufrovat ještě v Brně, ale brzy to dohonili. Vzduch byl chladný a foukal vítr, ale většinou spíš do zad, takže zatím se jelo celkem dobře. S Bety jsme si mysleli, že jedeme předposlední před Ifčou a Jozefem (který zastavil opravovat blatník), ale v tom nás v poli za Modřicemi dohonili i Petr a Radek, které zdrželo bloudění. Obratem nám ale i s Jozefem zas ujeli a zmizeli někam dopředu.
Cesta po cyklotrase do Židlochovic uběhla celkem rychle, i když jsme nijak závratným tempem nejeli. V Židlochovicích trasa brevety pokračuje po staré podél dálnice směrem na Hustopeče a Břeclav. Tady byly místy nějaké objížďky prací na silnici, ale jinak cesta ubíhala hladce. Silný vítr do zad zajišťoval poměrně vysoké tempo a kilometry ubíhaly.
Z Břeclavi do Lednice už to zase nejelo vůbec. Měli jsme za sebou 130km a síly docházely dost drasticky. Bety dohnalo její nachlazení tak, že už skoro nemohla jet. Na kraji Lednice jsme se schovali do autobusové zastávky dostatečně zaplechované před větrem a trochu posvačili. Plánovali jsme zvládnout dalších 30km do kontrolního bodu v penzionu Vrkoč a dát si teplé jídlo až tam, když tam stejně musíme zastavit. Těch 30km nám ale trvalo další tři hodiny.
Nám dvěma už bylo jasné, že nemáme šanci limit stihnout. Nutně jsme potřebovali nějaké teplé jídlo a chvíli pauzu. Zatímco jsme seděli v restauraci, telefonoval Honza, že je asi hodinu od cíle s Matějem a Radek s Petrem jsou pravděpodobně cca půl hodiny před nimi.
My jsme se v klidu najedli a rozhodli se nezkoušet si ublížit ještě víc a vzdát to. Dojeli jsme pár kilometrů po trase dál a ve Vranovicích zajeli k nádraží. Na ceduli tam svítil spěšný vlak na Brno za 25 minut, takže nebylo co řešit a počkali jsme na něj. Vysadil nás v Brně v 19:49 a krátce po osmé jsme byli doma, se 174 km na tachometrech.
Doma jsme zjistili, že do cíle zatím dojelo pět lidí, ke čtyřem už známým se v malém odstupu přidal Jozef. Čekali jsme, že každou chvíli se musí ozvat Michal, že přijel a chce razítko, ale neozval se. Snad se dostal v pořádku domů když viděl, že cíl nestíhá.
Závěrem bychom chtěli poděkovat Petře, která nám dělala cílový checkpoint, kde musí být nějaký organizátor, nejde jen vzít účtenku z restaurace nebo něco podobného.
Odkaz na trasu jak vedla letos je zde.
Ifča napsala pěkný článek o svých zážitcích zde.
Matěj se přidal zde.
Za Czech Randonneurs se těším u 300km jízdy na shledanou.
Jirka
neděle 29. března 2015
Zpráva z vyjížďky - březen 2015
I přes ne zcela dokonalé počasí se březnová vyjížďka celkem vydařila. Nezmokli jsme a projeli se zlehka kousek nenáročným způsobem.
Na startu v Obřanech nás bylo sedm, v deset hodin čerstvě letního času, ovšem Matěj nestartoval s námi proti proudu řeky, ale po proudu k nádraží na vlak do Prahy.
My ostatní jsme vyrazili na stezku Obřany - Bílovice. Teplota byla jen kousek nad nulou, ale po ranním deštíku už silnice skoro oschly a byl pěkně čistý vzduch.
Do Bílovic nám to netrvalo dlouho a tam jsme chvíli čekali, jestli se připojí ještě jedna účastnice. Nepřipojila. Vyrazili jsme tedy dál směrem na Adamov. Hned kousek za Bílovicemi jsme potkali Milana, který nám jel naproti od Blanska. Takže náš počet vzrostl zpátky na sedm. Někdy tou dobou nás Matěj předjel jedním z vlaků, co podél Svitavy sviští na Prahu.
Zhruba po jedenácté hodině jsme dojeli do Adamova, kde jsme se začli rozhodovat, jestli zkoušet plnit původní cíl jízdy a vyšlapat ještě kopec ke Staré Huti za Adamovem. Milan a Radek ale jeli napřed a o tomhle rozhodování nevěděli. Radek nás dlouho neviděl, tak se za chvíli vrátil. Já se rozhodl jet s ním za Milanem. Toho jsme dohnali krátce před Starou Hutí, takže jsme dojeli až tam a cíl výletu dosáhli.
Následoval příjemný sjezd zpátky do Adamova, kde jsme se v kavárně připojili k ostatním účastníkům a někteří z nás si dali i oběd.
Po obědě jsme se rozloučili s Milanem, který vyrazil zpět k domovu, a pustili se zpátky směrem k Brnu. Po proudu to jelo chvílemi o chlup snadněji, chvílemi v tom bránil vítr, který se oproti předchozímu dnu otočil a foukal z jihu. Naštěstí ne tak moc.
V Obřanech jsme se rozloučili a rozjeli se po dvojicích každý jinam.
S výletem jsme byli spokojení a líbil se nám, takže už se těšíme na 19.4. odpoledne na další.
Kompletní galerie je zde.
Za Brnobent
Jirka
Na startu v Obřanech nás bylo sedm, v deset hodin čerstvě letního času, ovšem Matěj nestartoval s námi proti proudu řeky, ale po proudu k nádraží na vlak do Prahy.
My ostatní jsme vyrazili na stezku Obřany - Bílovice. Teplota byla jen kousek nad nulou, ale po ranním deštíku už silnice skoro oschly a byl pěkně čistý vzduch.
Do Bílovic nám to netrvalo dlouho a tam jsme chvíli čekali, jestli se připojí ještě jedna účastnice. Nepřipojila. Vyrazili jsme tedy dál směrem na Adamov. Hned kousek za Bílovicemi jsme potkali Milana, který nám jel naproti od Blanska. Takže náš počet vzrostl zpátky na sedm. Někdy tou dobou nás Matěj předjel jedním z vlaků, co podél Svitavy sviští na Prahu.
Zhruba po jedenácté hodině jsme dojeli do Adamova, kde jsme se začli rozhodovat, jestli zkoušet plnit původní cíl jízdy a vyšlapat ještě kopec ke Staré Huti za Adamovem. Milan a Radek ale jeli napřed a o tomhle rozhodování nevěděli. Radek nás dlouho neviděl, tak se za chvíli vrátil. Já se rozhodl jet s ním za Milanem. Toho jsme dohnali krátce před Starou Hutí, takže jsme dojeli až tam a cíl výletu dosáhli.
Následoval příjemný sjezd zpátky do Adamova, kde jsme se v kavárně připojili k ostatním účastníkům a někteří z nás si dali i oběd.
Po obědě jsme se rozloučili s Milanem, který vyrazil zpět k domovu, a pustili se zpátky směrem k Brnu. Po proudu to jelo chvílemi o chlup snadněji, chvílemi v tom bránil vítr, který se oproti předchozímu dnu otočil a foukal z jihu. Naštěstí ne tak moc.
V Obřanech jsme se rozloučili a rozjeli se po dvojicích každý jinam.
S výletem jsme byli spokojení a líbil se nám, takže už se těšíme na 19.4. odpoledne na další.
Kompletní galerie je zde.
Za Brnobent
Jirka
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)