Ranních mínus pět stupňů nebylo pocitově nijak strašných a svítilo sluníčko. Sešli jsme se dva, Bety a já. Nink nemohl jet z více důvodů. Počkali jsme na místě startu obvyklou čtvrthodinku. Za tu dobu projelo kolem několik cyklistů, ale žádný se nepřidával k nám.
Pak jsme vyrazili do Bílovic po pravém břehu řeky, kde nedávno instalovali ocelové schodiště přes skálu, která dříve prakticky znemožňovala tento břeh použít. Tahání SnowZombie po schodech sice taky není nějak extra snadné, ale možnost jet zajímavější cestou za to stála.
V Bílovicích se ukázalo, že sjezd schodiště byl asi poslední hřebíček do rakve pravého zadního výpletu. Nejspíš nebyl nikdy dotažený pořádně a ježděním se povolil úplně. Kolo se viklalo tak, že jsem si napřed myslel, že jsem snad zlomil poloosu. Stačilo ale podotahovat víc jak půlku drátů (většinou o víc jak tři kompletní otáčky niple) a bylo opraveno. Při kontrole levého kola se ale ukázalo, že mu chybí hlavní šroub držící ho na hřídeli. Tím se vysvětlilo, proč poslední dvě jízdy často pískala levá brzda - kolo drželo na hřídeli už jen za brzdový kotouč obejmutý brzdovým třmenem. Řešení se našlo i pro tento problém - jeden z vnitřních domečků ložisek přišel o jeden ze čtyř šroubů, a kolo tak už zase drželo jak má.
Po dokončení oprav jsme se pustili do stoupání z Bílovic kolem Resslovy hájovny na Kopaniny. Ke konci stoupání si Bety rozhodla poprvé zkusit SnowZombii a vyšlapala zbytek kopce. Nahoře jsme zatočili doprava a jeli lesní cestou směrem na Hády. S kompletní pokrývkou sněhem a stromy obalenými námrazou vypadala cesta pohádkově.
Na Hádech jsme si napřed zajeli na vyhlídku nad Brnem a z ní potom vyšlapali nahoru k vysílači. Sněhu bylo všude hodně a jak stoupala teplota začínal být i víc lepivý než ráno. Ale v tak krásné krajině nám nemohlo kazit náladu, že se jede pomalu nebo že to dá větší námahu. U vysílače jsme si udělali přestávku, snědli svačinu, popili čaj z termosky a vydali se hledat cestu lesem zpátky na Kopaniny.
Z Kopanin jsme sjeli dolů k Resslovu pomníku (na SnowZombii nádherný sjezd, pro brždění stačilo najet smykem do hlubšího sněhu) a odbočili doleva do Těsnohlídkova údolí. Tady to sice bylo z kopce a před měsícem tu Zombie svištěla rychle, ale tentokrát v hlubokém sněhu to nejelo vůbec. Měl na povrchu lehce přemrzlou vrstvičku a byl celkem těžký, tak se muselo šlapat i dolů.
Na závěr nás čekala jen místy namrzlá cyklostezka na levém břehu Svitavy a pak přes Cacovický ostrov domů do Maloměřic.
Celkem jsme najeli jen 23km, ale i tak to zabralo skoro pět hodin (s pauzami). Vyjížďka rozhodně stála za to.
Kompletní fotogalerie je zde.
Za Brnobent
Jirka
