S jistým zpožděním vlivem složitější organizace vyvěšujeme letošní kalendář brevet jízd až teď a to zde. Odkaz na něj od teď bude na horní straně této stránky.
Složitější organizace vyplývá z toho, že od letoška budeme oficiálním pořadatelem Brevets de Randonneurs Mondiaux pro ČR registrovaným u Audax Club Parisien. Tím pádem kdo má zájem zkusit letos zajet celou sérii a kvalifikovat se tak na letošní Paris - Brest - Paris, nemusí už nikam do zahraničí a může se kvalifikovat tady.
neděle 1. března 2015
sobota 21. února 2015
Zpráva z vyjížďky - únor 2015
Tentokrát nemůžu začít tím, že se únorová vyjížďka vydařila, protože se moc nevydařila.
Počasí vyšlo na únor dobře, bylo nad nulou, trochu sluníčka, jen vlezlý studený vítr to trochu kazil. Kolem půl deváté jsme vyrazili ve třech z Maloměřic s Ninkem a s Radkem, který k nám přijel na návštěvu už v pátek večer, aby nemusel na Brnobent vyjížďku jet z Bedihošti brzo ráno. Na místě oficiálního startu na mostě u Ronda jsme byli trošku brzo už před devátou. Čekání, jestli pojede ještě někdo, jsme si krátili pozorováním ptactva a debatou o kolech.
Do čtvrt na deset nikdo nedojel, tak jsme vyrazili po proudu Svratky na jih. Na cyklostezce v tu dobu skoro nikdo nebyl a jelo se hezky. Teprv v otevřenější krajině, po projetí kolem Avion Parku a před Modřicemi, začal být cítit poměrně silný jihovýchodní vítr. U ČOVky v Modřicích už mi to prakticky vůbec nejelo a bylo mi nějak špatně, musel jsem o kus zpomalit. Nink na mě počkal, zatímco Radek jel dál s úmyslem o kousek dál si na chvíli zastavit. Po krátké pauze jsme dojeli zbytek stezky pokračovali přes Rebešovice do Rajhradic. Tam jsme zvolili novou cyklostezku, i když v Opatovicích je bezasfaltová. Mě už to nejelo docela dost a začínalo mi být nejen celkově slabo, ale i špatně od žaludku. Byl jsem ale rozhodnutý do Židlochovic se doškrábat.
Radek si chtěl ale dát ještě něco malého k snědku a tak jsme zastavili na malém odpočívadle vedle stezky. Já s Ninkem jsme opřeli kola o naučnou ceduli, Radek vyklopil stojánek a zaparkoval volně v prostoru. Po nějaké chvíli mu kolo shodil poryv větru a spadlo tak nešťastně, že pravé boční část řídítek nevydržela. Lepený spoj i svar vydržely, rupnula trubka původního kupovaného rohu mezi nimi. První reakce "kdo se vrátí domů pro auto" se rychle změnila na "to nějak opravíme". Nink vytáhl plechové montpáky, které měly vhodný profil aby posloužily jako dlahy. Já k tomu přidal škrky a izolačku a po chvíli snažení bylo řídítko dostatečně přidělané na to, aby se s tím dalo opatrně dojet domů.
Původní plán na oběd v Židlochovicích tedy padnul a vyjeli jsme nejkratší cestou domů, čili zezačátku stejnou trasou jako tam. U Modřic Radkovi praskl ten zbyteček trubky co ještě držel pohromadě a řídítko se ve svých dlahách začalo viklat a hlavně trochu protáčet při řazení Rohloff gripem. Restauraci v IKEA jsme zavrhli vzhledem k ne zcela šťastnému parkování a pokračovali dál. Já se v tu dobu už plazil dost z posledních sil, i když bolení břicha ustoupilo a zůstala jen celková malátnost. Chvíli byl živý plán koupit něco v Kauflandu a uvařit to doma. Pak jsme si vzpomněli, že po cestě domů je restaurace Majlontská Rychta, zavrhli Kaufland a jeli tam. Dali jsme si vynikající víkendové menu a pak už jen popojeli cca kilometr domů.
Doma jsme shodou okolností měli vyrobené nachystané boční části řídítek určené pro jiné kolo, jehož rám se zdržel v lakovně. Takže nebylo třeba dalších divokých improvizací a prostě jsme je namontovali na Radkovo kolo. Radek tedy mohl dnes odpoledne vyrazit zpátky domů po vlastní ose s novými řídítky.
Celkem jsme tedy ujeli všehovšudy 42km mírným tempem a před jednou hodinou byli doma. I tak byl výlet pěkný.
Další fotky jsou zde.
Březnový výlet bude spojený v jednom víkendu s první letošní brevet jízdou (200km - Tři země v jeden den) a bude až na konci března. Těšíme se na shledanou tam.
Za Brnobent
Jirka
Počasí vyšlo na únor dobře, bylo nad nulou, trochu sluníčka, jen vlezlý studený vítr to trochu kazil. Kolem půl deváté jsme vyrazili ve třech z Maloměřic s Ninkem a s Radkem, který k nám přijel na návštěvu už v pátek večer, aby nemusel na Brnobent vyjížďku jet z Bedihošti brzo ráno. Na místě oficiálního startu na mostě u Ronda jsme byli trošku brzo už před devátou. Čekání, jestli pojede ještě někdo, jsme si krátili pozorováním ptactva a debatou o kolech.
Do čtvrt na deset nikdo nedojel, tak jsme vyrazili po proudu Svratky na jih. Na cyklostezce v tu dobu skoro nikdo nebyl a jelo se hezky. Teprv v otevřenější krajině, po projetí kolem Avion Parku a před Modřicemi, začal být cítit poměrně silný jihovýchodní vítr. U ČOVky v Modřicích už mi to prakticky vůbec nejelo a bylo mi nějak špatně, musel jsem o kus zpomalit. Nink na mě počkal, zatímco Radek jel dál s úmyslem o kousek dál si na chvíli zastavit. Po krátké pauze jsme dojeli zbytek stezky pokračovali přes Rebešovice do Rajhradic. Tam jsme zvolili novou cyklostezku, i když v Opatovicích je bezasfaltová. Mě už to nejelo docela dost a začínalo mi být nejen celkově slabo, ale i špatně od žaludku. Byl jsem ale rozhodnutý do Židlochovic se doškrábat.
Radek si chtěl ale dát ještě něco malého k snědku a tak jsme zastavili na malém odpočívadle vedle stezky. Já s Ninkem jsme opřeli kola o naučnou ceduli, Radek vyklopil stojánek a zaparkoval volně v prostoru. Po nějaké chvíli mu kolo shodil poryv větru a spadlo tak nešťastně, že pravé boční část řídítek nevydržela. Lepený spoj i svar vydržely, rupnula trubka původního kupovaného rohu mezi nimi. První reakce "kdo se vrátí domů pro auto" se rychle změnila na "to nějak opravíme". Nink vytáhl plechové montpáky, které měly vhodný profil aby posloužily jako dlahy. Já k tomu přidal škrky a izolačku a po chvíli snažení bylo řídítko dostatečně přidělané na to, aby se s tím dalo opatrně dojet domů.
Původní plán na oběd v Židlochovicích tedy padnul a vyjeli jsme nejkratší cestou domů, čili zezačátku stejnou trasou jako tam. U Modřic Radkovi praskl ten zbyteček trubky co ještě držel pohromadě a řídítko se ve svých dlahách začalo viklat a hlavně trochu protáčet při řazení Rohloff gripem. Restauraci v IKEA jsme zavrhli vzhledem k ne zcela šťastnému parkování a pokračovali dál. Já se v tu dobu už plazil dost z posledních sil, i když bolení břicha ustoupilo a zůstala jen celková malátnost. Chvíli byl živý plán koupit něco v Kauflandu a uvařit to doma. Pak jsme si vzpomněli, že po cestě domů je restaurace Majlontská Rychta, zavrhli Kaufland a jeli tam. Dali jsme si vynikající víkendové menu a pak už jen popojeli cca kilometr domů.
Doma jsme shodou okolností měli vyrobené nachystané boční části řídítek určené pro jiné kolo, jehož rám se zdržel v lakovně. Takže nebylo třeba dalších divokých improvizací a prostě jsme je namontovali na Radkovo kolo. Radek tedy mohl dnes odpoledne vyrazit zpátky domů po vlastní ose s novými řídítky.
Celkem jsme tedy ujeli všehovšudy 42km mírným tempem a před jednou hodinou byli doma. I tak byl výlet pěkný.
Další fotky jsou zde.
Březnový výlet bude spojený v jednom víkendu s první letošní brevet jízdou (200km - Tři země v jeden den) a bude až na konci března. Těšíme se na shledanou tam.
Za Brnobent
Jirka
neděle 15. února 2015
Vyjížďka - únor 2015
Únorová vyjížďka se tímto vyhlašuje na sobotu 21.2.2015 se startem v devět od Ronda. Pojedem si dát oběd do Židlochovic a zpět. Potenciálně nějakou drobnou oklikou když se nám bude chtít, a podle počasí.
sobota 31. ledna 2015
Zpráva z vyjížďky - leden 2015
Snad kromě účasti se nám letošní první jízda vydařila krásně.
Ranních mínus pět stupňů nebylo pocitově nijak strašných a svítilo sluníčko. Sešli jsme se dva, Bety a já. Nink nemohl jet z více důvodů. Počkali jsme na místě startu obvyklou čtvrthodinku. Za tu dobu projelo kolem několik cyklistů, ale žádný se nepřidával k nám.
Pak jsme vyrazili do Bílovic po pravém břehu řeky, kde nedávno instalovali ocelové schodiště přes skálu, která dříve prakticky znemožňovala tento břeh použít. Tahání SnowZombie po schodech sice taky není nějak extra snadné, ale možnost jet zajímavější cestou za to stála.
V Bílovicích se ukázalo, že sjezd schodiště byl asi poslední hřebíček do rakve pravého zadního výpletu. Nejspíš nebyl nikdy dotažený pořádně a ježděním se povolil úplně. Kolo se viklalo tak, že jsem si napřed myslel, že jsem snad zlomil poloosu. Stačilo ale podotahovat víc jak půlku drátů (většinou o víc jak tři kompletní otáčky niple) a bylo opraveno. Při kontrole levého kola se ale ukázalo, že mu chybí hlavní šroub držící ho na hřídeli. Tím se vysvětlilo, proč poslední dvě jízdy často pískala levá brzda - kolo drželo na hřídeli už jen za brzdový kotouč obejmutý brzdovým třmenem. Řešení se našlo i pro tento problém - jeden z vnitřních domečků ložisek přišel o jeden ze čtyř šroubů, a kolo tak už zase drželo jak má.
Po dokončení oprav jsme se pustili do stoupání z Bílovic kolem Resslovy hájovny na Kopaniny. Ke konci stoupání si Bety rozhodla poprvé zkusit SnowZombii a vyšlapala zbytek kopce. Nahoře jsme zatočili doprava a jeli lesní cestou směrem na Hády. S kompletní pokrývkou sněhem a stromy obalenými námrazou vypadala cesta pohádkově.
Na Hádech jsme si napřed zajeli na vyhlídku nad Brnem a z ní potom vyšlapali nahoru k vysílači. Sněhu bylo všude hodně a jak stoupala teplota začínal být i víc lepivý než ráno. Ale v tak krásné krajině nám nemohlo kazit náladu, že se jede pomalu nebo že to dá větší námahu. U vysílače jsme si udělali přestávku, snědli svačinu, popili čaj z termosky a vydali se hledat cestu lesem zpátky na Kopaniny.
Z Kopanin jsme sjeli dolů k Resslovu pomníku (na SnowZombii nádherný sjezd, pro brždění stačilo najet smykem do hlubšího sněhu) a odbočili doleva do Těsnohlídkova údolí. Tady to sice bylo z kopce a před měsícem tu Zombie svištěla rychle, ale tentokrát v hlubokém sněhu to nejelo vůbec. Měl na povrchu lehce přemrzlou vrstvičku a byl celkem těžký, tak se muselo šlapat i dolů.
Na závěr nás čekala jen místy namrzlá cyklostezka na levém břehu Svitavy a pak přes Cacovický ostrov domů do Maloměřic.
Celkem jsme najeli jen 23km, ale i tak to zabralo skoro pět hodin (s pauzami). Vyjížďka rozhodně stála za to.
Kompletní fotogalerie je zde.
Za Brnobent
Jirka
Ranních mínus pět stupňů nebylo pocitově nijak strašných a svítilo sluníčko. Sešli jsme se dva, Bety a já. Nink nemohl jet z více důvodů. Počkali jsme na místě startu obvyklou čtvrthodinku. Za tu dobu projelo kolem několik cyklistů, ale žádný se nepřidával k nám.
Pak jsme vyrazili do Bílovic po pravém břehu řeky, kde nedávno instalovali ocelové schodiště přes skálu, která dříve prakticky znemožňovala tento břeh použít. Tahání SnowZombie po schodech sice taky není nějak extra snadné, ale možnost jet zajímavější cestou za to stála.
V Bílovicích se ukázalo, že sjezd schodiště byl asi poslední hřebíček do rakve pravého zadního výpletu. Nejspíš nebyl nikdy dotažený pořádně a ježděním se povolil úplně. Kolo se viklalo tak, že jsem si napřed myslel, že jsem snad zlomil poloosu. Stačilo ale podotahovat víc jak půlku drátů (většinou o víc jak tři kompletní otáčky niple) a bylo opraveno. Při kontrole levého kola se ale ukázalo, že mu chybí hlavní šroub držící ho na hřídeli. Tím se vysvětlilo, proč poslední dvě jízdy často pískala levá brzda - kolo drželo na hřídeli už jen za brzdový kotouč obejmutý brzdovým třmenem. Řešení se našlo i pro tento problém - jeden z vnitřních domečků ložisek přišel o jeden ze čtyř šroubů, a kolo tak už zase drželo jak má.
Po dokončení oprav jsme se pustili do stoupání z Bílovic kolem Resslovy hájovny na Kopaniny. Ke konci stoupání si Bety rozhodla poprvé zkusit SnowZombii a vyšlapala zbytek kopce. Nahoře jsme zatočili doprava a jeli lesní cestou směrem na Hády. S kompletní pokrývkou sněhem a stromy obalenými námrazou vypadala cesta pohádkově.
Na Hádech jsme si napřed zajeli na vyhlídku nad Brnem a z ní potom vyšlapali nahoru k vysílači. Sněhu bylo všude hodně a jak stoupala teplota začínal být i víc lepivý než ráno. Ale v tak krásné krajině nám nemohlo kazit náladu, že se jede pomalu nebo že to dá větší námahu. U vysílače jsme si udělali přestávku, snědli svačinu, popili čaj z termosky a vydali se hledat cestu lesem zpátky na Kopaniny.
Z Kopanin jsme sjeli dolů k Resslovu pomníku (na SnowZombii nádherný sjezd, pro brždění stačilo najet smykem do hlubšího sněhu) a odbočili doleva do Těsnohlídkova údolí. Tady to sice bylo z kopce a před měsícem tu Zombie svištěla rychle, ale tentokrát v hlubokém sněhu to nejelo vůbec. Měl na povrchu lehce přemrzlou vrstvičku a byl celkem těžký, tak se muselo šlapat i dolů.
Na závěr nás čekala jen místy namrzlá cyklostezka na levém břehu Svitavy a pak přes Cacovický ostrov domů do Maloměřic.
Celkem jsme najeli jen 23km, ale i tak to zabralo skoro pět hodin (s pauzami). Vyjížďka rozhodně stála za to.
Kompletní fotogalerie je zde.
Za Brnobent
Jirka
pondělí 26. ledna 2015
Vyjížďka - leden 2015
Na poslední lednový den sobotu 31.1. jsme si schovali první letošní vyjížďku.
Sraz bude v devět hodin na konečné 4ky v Obřanech. Trasu a délku trvání stanovíme na místě podle počasí a podle chuti přítomných. Když bude škaredě, dáme jen něco krátkého po lese mimo auta, na horských kolech. Když bude sucho, vezmem lehokola a projedem se někam kousek po asfaltech. Ke které variantě se to kloní bude jasné cca ve čtvrtek večer, podle předpovědi počasí. Napíšu sem, jak se to vyvíjí.
Za Brnobent
Jirka
UPDATE: Vzhledem k počasí bude jízda "terénní" někam do lesů (lesní neasfaltové cesty, ne moc skutečného terénu). Účastníci, o kterých víme, berou horská kola a SnowZombii.
Sraz bude v devět hodin na konečné 4ky v Obřanech. Trasu a délku trvání stanovíme na místě podle počasí a podle chuti přítomných. Když bude škaredě, dáme jen něco krátkého po lese mimo auta, na horských kolech. Když bude sucho, vezmem lehokola a projedem se někam kousek po asfaltech. Ke které variantě se to kloní bude jasné cca ve čtvrtek večer, podle předpovědi počasí. Napíšu sem, jak se to vyvíjí.
Za Brnobent
Jirka
UPDATE: Vzhledem k počasí bude jízda "terénní" někam do lesů (lesní neasfaltové cesty, ne moc skutečného terénu). Účastníci, o kterých víme, berou horská kola a SnowZombii.
sobota 27. prosince 2014
Zpráva z vyjížďky - prosinec 2014
Prosincová jízda byla poněkud netradiční, z větší části terénem. V noci napadl drobný sněhový poprašek a ráno bylo asi pět pod nulou, takže nakonec ani toho bláta nebylo zas tak moc.
Na sraz v Obřanech jsme dorazili lehce pozdě asi deset minut po deváté, ale jak se dalo čekat tam nikdo nebyl. Nink si zkusil na chvilku SnowZombii, ve čtvrt přesedl zpátky na svůj horák a jeli jsme dál. Začli jsme zlehka cyklostezkou do bílovic. Byla lehce posněžená, ale skoro neklouzala. V Bílovicích jsme zahnuli doprava do kopce k Resslově hájence a dál na kopec nad Klajdovkou.
Nahoře jsme to vzali doleva po žluté, překřížili silnici na Ochoz a po krátkém zakufrování začli sjíždět po žluté dolů k údolí Říčky. Po pomalém stoupání, kde těžká SnowZombie byla citelně pomalejší než Ninkův horák, se role obrátily. Cesta měla podobu cca metr a půl širokého toboganu dolů svahem, Zombii šlo pustit uzdu a svištět dolů tempem, jaké si Nink na horáku nemohl dovolit risknotu. Se silnou vrstvou listí a tenkou vrstvou sněhu na něm člověka často překvapil hrbol nebo kořen, ale Zombii to nevadí. Sranda mě přešla v první prudké levé zatáčce, před kterou mi selhala pravá brzda. A levá je v levé zatáčce skoro na nic a jet rovně bez brždění, plachtil bych z cesty svahem dolů mezi stromy skoro svisle. Zatáčku jsem nějak vybral, odrazem o strom vrátil SnowZombii užuž klouzající pravým zadním kolem z cesty zpátky na cestu a na levé bržděné kolo, takže o dvacet metrů dál to skončilo úspěšným zastavením bez úrazu.
Když tep spadl zpátky pod sto padesát, opravili jsme lanko, nafotili stopy dramatu a dokončili sjezd bez dalších havárií.
Dole nás čekaly asi tři klidné kilometry údolím Říčky a pak náročný výšlap po žluté zpátky na kopec.
U hřbitova jsme museli najet na silnici, ale při první příležitosti jsme z ní zas odbočili do lesa po zelené značce a výšlap nahoru nad Klajdovku dokončili lesem.
Následoval sjezd kousku cesty co jsme ráno vyšlapali nahoru a pak odbočka u hájenky doleva do Těsnohlídkova údolí. Tam je cesta taky celkem zábavná, několikrát se kříží potůček a chvíli jsou cesta a potok jedno a to samé.
Dole jsme to vzali doprava opět do Bílovic, kde ovšem plánovaná cukrárna měla zavřeno. Pokračovali jsme tedy v jízdě podle plánu, vyzkoušet nově zprůchodněný pravý břeh Svitavy. Jsou tam nové ocelové schody přes skálu co trčí ze svahu až do řeky a obvyklé obligátní cedule "cyklisto sesedni z kola" (o vstávání z tříkolek ovšem ani slovo :-) ). Ale to je jen kousek, jinak je to pěkná neasfaltová cesta až do Obřan. V Obřanech jsme to vzali dál po pravém břehu řeky, kde se mi nepovedlo zatočit na mostek přes umělý kanál (blbec jsem se zamyslel, koukal co tam jde za chodce a ne jak rychle jedu) a narval jsem to do kovového zábradlí, které mě na fleku zastavilo. Obešlo se to bez vážných následků, tak jsme mohli hned dokončit poslední kilometřík domů.
Po čtyřech hodinách ježdění s minimálními pauzami jsme se shodli, že jsme oba dost unavení, ale velmi spokojení a vyjížďka se nám líbila.
Delší fotogalerie je nahraná zde.
Trasu jsem se pokusil naklikat zde.
Za Brnobent
Jirka
Na sraz v Obřanech jsme dorazili lehce pozdě asi deset minut po deváté, ale jak se dalo čekat tam nikdo nebyl. Nink si zkusil na chvilku SnowZombii, ve čtvrt přesedl zpátky na svůj horák a jeli jsme dál. Začli jsme zlehka cyklostezkou do bílovic. Byla lehce posněžená, ale skoro neklouzala. V Bílovicích jsme zahnuli doprava do kopce k Resslově hájence a dál na kopec nad Klajdovkou.
Dole nás čekaly asi tři klidné kilometry údolím Říčky a pak náročný výšlap po žluté zpátky na kopec.
U hřbitova jsme museli najet na silnici, ale při první příležitosti jsme z ní zas odbočili do lesa po zelené značce a výšlap nahoru nad Klajdovku dokončili lesem.
Dole jsme to vzali doprava opět do Bílovic, kde ovšem plánovaná cukrárna měla zavřeno. Pokračovali jsme tedy v jízdě podle plánu, vyzkoušet nově zprůchodněný pravý břeh Svitavy. Jsou tam nové ocelové schody přes skálu co trčí ze svahu až do řeky a obvyklé obligátní cedule "cyklisto sesedni z kola" (o vstávání z tříkolek ovšem ani slovo :-) ). Ale to je jen kousek, jinak je to pěkná neasfaltová cesta až do Obřan. V Obřanech jsme to vzali dál po pravém břehu řeky, kde se mi nepovedlo zatočit na mostek přes umělý kanál (blbec jsem se zamyslel, koukal co tam jde za chodce a ne jak rychle jedu) a narval jsem to do kovového zábradlí, které mě na fleku zastavilo. Obešlo se to bez vážných následků, tak jsme mohli hned dokončit poslední kilometřík domů.
Po čtyřech hodinách ježdění s minimálními pauzami jsme se shodli, že jsme oba dost unavení, ale velmi spokojení a vyjížďka se nám líbila.
Delší fotogalerie je nahraná zde.
Trasu jsem se pokusil naklikat zde.
Za Brnobent
Jirka
středa 24. prosince 2014
Vánoční vyjížďa 2014
Listopad a první půlku prosince nám pohltily choroby, tak nám poslední letošní vyjížďka vyšla až na Vánoce. A bude netradiční více způsoby. Sejdeme se v sobotu 27.12.2014 v devět hodin na konečné 4ky v Obřanech. Od tam vyrazíme mimo asfalty do lesů v prostoru Obřany - Bílovice - Líšeň. Většina pojede na horských kolech, vyzkoušíme i co v terénu svede SnowZombie.
Za Brnobent
Jirka
Za Brnobent
Jirka
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)