Dnes tu máme lehce netradiční příspěvek. Není o pořádané akci ani ničem podobném, ale o novém kole.
Po roce a půl různě přerušované práce se mi povedlo dokončit Oceláč Mk.3 výrobní číslo 5, určený pro Bety a už před dlouhou dobou pojmenovaný Myška. Výrobní číslo 4 dokončil Nink nedávno
startoval s ním na PBP. Paradoxně výrobní číslo 6 dospělo do pojízdného stavu ještě dřív a jeho majitel na něm jezdí už od března.
Pro Bety jsme se rozhodli v s rámem udělat pár experimentů. Některé se zatím zdají dobré, jiné se lehce vymstily. Nejlépe dopadl nový rozvor. Dříve jsme používali dlouhý a krátký, 1290 a 1200mm. Tady jsme se rozhodli zkusit střední cestu 1250mm. Zatím se zdá, že pro jezdce kolem 60kg a 178cm to dává dobré jízdní vlastnosti, takže tento pokus vyšel. Jiný z pokusů byl místo černé práškové libovolná mokrá barva. To už hladce nešlo, rám se lakoval na mnoho pokusů a nakonec není zcela bezchybný. I tak ale bílá perleť co si Bety vybrala vypadá na rámu, vidlici a ráfcích velmi pěkně. Jen trvalo snad rok kolo nalakovat. Takové věci nevyjdou na první pokus.
Dalším pokusem měl být nový posuvný střed, ale Mk.3 číslo šet předběhla řadu a tak se toto ověřilo už tam. Jde o plastovou posuvnou mufnu holandské firmy Alligt určenou pro montáž shora na jekl 40x40. My ji dáváme zespodu na náš 40x30 a zbylých 10mm nahoře slouží k upevnění přesmykačové tyčky (duté trubky se neosvědčily). Oproti dřívějšku už není nutné zkoušet donutit přesmyk fungovat s lankem poměrně hodně šikmo zleva zespodu. Nad přesmykačem je obraceč tahu lanka, kde lanko zahne na 19mm ložisku zpátky dolů a přesmykač se cítí jako by byl namontován na klasickém kole. Díky tomu funguje libovolný přesmykač s horním tahem správně. A v kombinaci se zakázkovými 165mm klikami Gebhardt 22-34-46z nevypadá celá sestava vůbec špatně, krom toho, že dobře funguje.
Ostatní hlavní části kola jsou už dobře známé z jiných Mk.3 - držák kladky, způsob upevnění sedla jako nosné části rámu, řídítka složená napůl ze standardních a napůl ze speciálních dílů a stavitelná v několika směrech.
V posledních měsících došlo pak znovu na experimenty. Ověřený způsob montáže světel do čela rámu jako jeho záslepky se zkombinoval s novějšími emitory a optikou a hlavně místo obvyklých Li-Pol baterií jsem se rozhodl použít velmi rozšířené 18650 Li-Ion články. Když se nepotřebují velké proudy, je možné je mít v dechberoucí kapacitě vzhledem k velikosti a váze. Chtěl jsem je vyměnitelné snadno a neriskovat poškození teplem pájení, takže jsem si vymyslel a vyrobil lehce zběsilý držák. Je ze tří kousků silonu vykrájeného jak ementál na všechny způsoby, s mosaznými kontakty uvnitř a na přesno jde vsunout do rámu, s kanálkem na protažení kabeláže kolem baterky od světla dozadu ke spínačům. Výsledkem je baterie 7,2V 6,7Ah zcela schovaná v rámu, kde se ani nehne, ale přitom jde vyndat. Krom světel jde vidět jen bílý kulatý čtyřžilový kablík vedený podél bílých bowdenů na levou stranu řídítek do krabičky se spínači. Po předchozích zkušenostech jsou za cenu trochu větší krabičky otočené tak, aby se nezapínaly nechtěně při manipulaci s kolem.
Další experiment byly blatníky. Koupené bílé se nenechaly přinutit k obepnutí 20" kola a byly opuštěny. Ukázalo se, že pruh reflexní bílé folie nalepený přes celý střed blatníků v celé délce vypadá velmi pěkně a hezky pasuje ke vzhledu kola.
Nosič vzadu nebyl nijak experimentální dokud nedošlo na jeho zadní vodorovnou výztuhu, která drží i blatník. Na předchozích svých kolech jsem to vždy řešil kusem jednoduchého hliníku, objímkami z blikaček, škrky a podobně. Pro Bety jsem chtěl něco lepšího. Po delším přemýšlení a čtyřech hodinách obrábění vznikla celkem pěkná výztuha.
Poslední experementy se odehrály až těsně před dokončením a jsou našroubované na spodku sedla. Z každé strany je držáček, na který se nacvakne přední konec boční brašny Ortlieb, který by se jinak chytal přes sedlo popruhem a tlačil do zad. Navíc takhle jde případně vézt jen jednu boční brašnu a ne druhou, kdyby bylo třeba. Zakřivení drážky v plastu na brašně nebylo snadné trefit, a na rádius přes 150mm stejně nemám mašinu (zatím), takže jsem to obkreslil a vybrousil ručně vějířovitým šmirglem ve vrtačce. Funguje to pěkně. O kousek níž je na levé straně sedla košík na lahev, ze kterého jde lahev vyndavat do strany. Opět jsem nebyl spokojený s polohou košíku šroubovaného přímo do sedla a s tím, jak tlačí lahev proti sedlu a páčí se o něj do boku. Poměrně jednoduchý držáček to napravil vysunutím dolů, natočením do strany a navíc se v něm hezky schovají šroubky.
Tož takhle nějak to vypadá, když chce člověk kolo udělat co nejlepší. U některých dílů jsem si zkusil všimnout, jak dlouho mi trvá je udělat, abych případně měl představu, kdyby je chtěl někdo další na svoje kolo. Faktem ale je, že zčásti vlivem času stráveného experimentováním a zčásti tím, že se do toho prostě člověk zabere a zapomene na všechno kolem sebe prostě nevím jistě, kolik to všechno dohromady dá práce. Všechno už prošlo malými testy, občas kolem domu a teď cca 25km místy i po nepěkných površích. Snad bude nadále fungovat jak má. Pokud ne dojde na upgrady :-).
Celá fotogalerie
zde.
Jirka
