Po srpnové pauze způsobené PBP opět vyhlašujeme vyjížďku. Počasí je nejisté, stejně jako počet účastníků, a většinou jsme si hodně zajezdili teď na srazu. Takže dáme sraz na mostě u Ronda v 9 hodin v neděli 20.9. a vyrazíme na jih. Vyzkoušíme novou cyklostezku kolem Olympie a dál uvidíme, kam až se nám bude chtít dojet. Předběžně plánujeme dát oběd v Židlochovicích.
Za Brnobent
Jirka
pondělí 14. září 2015
pondělí 31. srpna 2015
Myška
Dnes tu máme lehce netradiční příspěvek. Není o pořádané akci ani ničem podobném, ale o novém kole.
Po roce a půl různě přerušované práce se mi povedlo dokončit Oceláč Mk.3 výrobní číslo 5, určený pro Bety a už před dlouhou dobou pojmenovaný Myška. Výrobní číslo 4 dokončil Nink nedávno startoval s ním na PBP. Paradoxně výrobní číslo 6 dospělo do pojízdného stavu ještě dřív a jeho majitel na něm jezdí už od března.
Pro Bety jsme se rozhodli v s rámem udělat pár experimentů. Některé se zatím zdají dobré, jiné se lehce vymstily. Nejlépe dopadl nový rozvor. Dříve jsme používali dlouhý a krátký, 1290 a 1200mm. Tady jsme se rozhodli zkusit střední cestu 1250mm. Zatím se zdá, že pro jezdce kolem 60kg a 178cm to dává dobré jízdní vlastnosti, takže tento pokus vyšel. Jiný z pokusů byl místo černé práškové libovolná mokrá barva. To už hladce nešlo, rám se lakoval na mnoho pokusů a nakonec není zcela bezchybný. I tak ale bílá perleť co si Bety vybrala vypadá na rámu, vidlici a ráfcích velmi pěkně. Jen trvalo snad rok kolo nalakovat. Takové věci nevyjdou na první pokus.
Dalším pokusem měl být nový posuvný střed, ale Mk.3 číslo šet předběhla řadu a tak se toto ověřilo už tam. Jde o plastovou posuvnou mufnu holandské firmy Alligt určenou pro montáž shora na jekl 40x40. My ji dáváme zespodu na náš 40x30 a zbylých 10mm nahoře slouží k upevnění přesmykačové tyčky (duté trubky se neosvědčily). Oproti dřívějšku už není nutné zkoušet donutit přesmyk fungovat s lankem poměrně hodně šikmo zleva zespodu. Nad přesmykačem je obraceč tahu lanka, kde lanko zahne na 19mm ložisku zpátky dolů a přesmykač se cítí jako by byl namontován na klasickém kole. Díky tomu funguje libovolný přesmykač s horním tahem správně. A v kombinaci se zakázkovými 165mm klikami Gebhardt 22-34-46z nevypadá celá sestava vůbec špatně, krom toho, že dobře funguje.
Ostatní hlavní části kola jsou už dobře známé z jiných Mk.3 - držák kladky, způsob upevnění sedla jako nosné části rámu, řídítka složená napůl ze standardních a napůl ze speciálních dílů a stavitelná v několika směrech.
V posledních měsících došlo pak znovu na experimenty. Ověřený způsob montáže světel do čela rámu jako jeho záslepky se zkombinoval s novějšími emitory a optikou a hlavně místo obvyklých Li-Pol baterií jsem se rozhodl použít velmi rozšířené 18650 Li-Ion články. Když se nepotřebují velké proudy, je možné je mít v dechberoucí kapacitě vzhledem k velikosti a váze. Chtěl jsem je vyměnitelné snadno a neriskovat poškození teplem pájení, takže jsem si vymyslel a vyrobil lehce zběsilý držák. Je ze tří kousků silonu vykrájeného jak ementál na všechny způsoby, s mosaznými kontakty uvnitř a na přesno jde vsunout do rámu, s kanálkem na protažení kabeláže kolem baterky od světla dozadu ke spínačům. Výsledkem je baterie 7,2V 6,7Ah zcela schovaná v rámu, kde se ani nehne, ale přitom jde vyndat. Krom světel jde vidět jen bílý kulatý čtyřžilový kablík vedený podél bílých bowdenů na levou stranu řídítek do krabičky se spínači. Po předchozích zkušenostech jsou za cenu trochu větší krabičky otočené tak, aby se nezapínaly nechtěně při manipulaci s kolem.
Další experiment byly blatníky. Koupené bílé se nenechaly přinutit k obepnutí 20" kola a byly opuštěny. Ukázalo se, že pruh reflexní bílé folie nalepený přes celý střed blatníků v celé délce vypadá velmi pěkně a hezky pasuje ke vzhledu kola.
Nosič vzadu nebyl nijak experimentální dokud nedošlo na jeho zadní vodorovnou výztuhu, která drží i blatník. Na předchozích svých kolech jsem to vždy řešil kusem jednoduchého hliníku, objímkami z blikaček, škrky a podobně. Pro Bety jsem chtěl něco lepšího. Po delším přemýšlení a čtyřech hodinách obrábění vznikla celkem pěkná výztuha.
Poslední experementy se odehrály až těsně před dokončením a jsou našroubované na spodku sedla. Z každé strany je držáček, na který se nacvakne přední konec boční brašny Ortlieb, který by se jinak chytal přes sedlo popruhem a tlačil do zad. Navíc takhle jde případně vézt jen jednu boční brašnu a ne druhou, kdyby bylo třeba. Zakřivení drážky v plastu na brašně nebylo snadné trefit, a na rádius přes 150mm stejně nemám mašinu (zatím), takže jsem to obkreslil a vybrousil ručně vějířovitým šmirglem ve vrtačce. Funguje to pěkně. O kousek níž je na levé straně sedla košík na lahev, ze kterého jde lahev vyndavat do strany. Opět jsem nebyl spokojený s polohou košíku šroubovaného přímo do sedla a s tím, jak tlačí lahev proti sedlu a páčí se o něj do boku. Poměrně jednoduchý držáček to napravil vysunutím dolů, natočením do strany a navíc se v něm hezky schovají šroubky.
Tož takhle nějak to vypadá, když chce člověk kolo udělat co nejlepší. U některých dílů jsem si zkusil všimnout, jak dlouho mi trvá je udělat, abych případně měl představu, kdyby je chtěl někdo další na svoje kolo. Faktem ale je, že zčásti vlivem času stráveného experimentováním a zčásti tím, že se do toho prostě člověk zabere a zapomene na všechno kolem sebe prostě nevím jistě, kolik to všechno dohromady dá práce. Všechno už prošlo malými testy, občas kolem domu a teď cca 25km místy i po nepěkných površích. Snad bude nadále fungovat jak má. Pokud ne dojde na upgrady :-).
Celá fotogalerie zde.
Jirka
Po roce a půl různě přerušované práce se mi povedlo dokončit Oceláč Mk.3 výrobní číslo 5, určený pro Bety a už před dlouhou dobou pojmenovaný Myška. Výrobní číslo 4 dokončil Nink nedávno startoval s ním na PBP. Paradoxně výrobní číslo 6 dospělo do pojízdného stavu ještě dřív a jeho majitel na něm jezdí už od března.
Pro Bety jsme se rozhodli v s rámem udělat pár experimentů. Některé se zatím zdají dobré, jiné se lehce vymstily. Nejlépe dopadl nový rozvor. Dříve jsme používali dlouhý a krátký, 1290 a 1200mm. Tady jsme se rozhodli zkusit střední cestu 1250mm. Zatím se zdá, že pro jezdce kolem 60kg a 178cm to dává dobré jízdní vlastnosti, takže tento pokus vyšel. Jiný z pokusů byl místo černé práškové libovolná mokrá barva. To už hladce nešlo, rám se lakoval na mnoho pokusů a nakonec není zcela bezchybný. I tak ale bílá perleť co si Bety vybrala vypadá na rámu, vidlici a ráfcích velmi pěkně. Jen trvalo snad rok kolo nalakovat. Takové věci nevyjdou na první pokus.
Dalším pokusem měl být nový posuvný střed, ale Mk.3 číslo šet předběhla řadu a tak se toto ověřilo už tam. Jde o plastovou posuvnou mufnu holandské firmy Alligt určenou pro montáž shora na jekl 40x40. My ji dáváme zespodu na náš 40x30 a zbylých 10mm nahoře slouží k upevnění přesmykačové tyčky (duté trubky se neosvědčily). Oproti dřívějšku už není nutné zkoušet donutit přesmyk fungovat s lankem poměrně hodně šikmo zleva zespodu. Nad přesmykačem je obraceč tahu lanka, kde lanko zahne na 19mm ložisku zpátky dolů a přesmykač se cítí jako by byl namontován na klasickém kole. Díky tomu funguje libovolný přesmykač s horním tahem správně. A v kombinaci se zakázkovými 165mm klikami Gebhardt 22-34-46z nevypadá celá sestava vůbec špatně, krom toho, že dobře funguje.
Ostatní hlavní části kola jsou už dobře známé z jiných Mk.3 - držák kladky, způsob upevnění sedla jako nosné části rámu, řídítka složená napůl ze standardních a napůl ze speciálních dílů a stavitelná v několika směrech.
V posledních měsících došlo pak znovu na experimenty. Ověřený způsob montáže světel do čela rámu jako jeho záslepky se zkombinoval s novějšími emitory a optikou a hlavně místo obvyklých Li-Pol baterií jsem se rozhodl použít velmi rozšířené 18650 Li-Ion články. Když se nepotřebují velké proudy, je možné je mít v dechberoucí kapacitě vzhledem k velikosti a váze. Chtěl jsem je vyměnitelné snadno a neriskovat poškození teplem pájení, takže jsem si vymyslel a vyrobil lehce zběsilý držák. Je ze tří kousků silonu vykrájeného jak ementál na všechny způsoby, s mosaznými kontakty uvnitř a na přesno jde vsunout do rámu, s kanálkem na protažení kabeláže kolem baterky od světla dozadu ke spínačům. Výsledkem je baterie 7,2V 6,7Ah zcela schovaná v rámu, kde se ani nehne, ale přitom jde vyndat. Krom světel jde vidět jen bílý kulatý čtyřžilový kablík vedený podél bílých bowdenů na levou stranu řídítek do krabičky se spínači. Po předchozích zkušenostech jsou za cenu trochu větší krabičky otočené tak, aby se nezapínaly nechtěně při manipulaci s kolem.
Další experiment byly blatníky. Koupené bílé se nenechaly přinutit k obepnutí 20" kola a byly opuštěny. Ukázalo se, že pruh reflexní bílé folie nalepený přes celý střed blatníků v celé délce vypadá velmi pěkně a hezky pasuje ke vzhledu kola.
Nosič vzadu nebyl nijak experimentální dokud nedošlo na jeho zadní vodorovnou výztuhu, která drží i blatník. Na předchozích svých kolech jsem to vždy řešil kusem jednoduchého hliníku, objímkami z blikaček, škrky a podobně. Pro Bety jsem chtěl něco lepšího. Po delším přemýšlení a čtyřech hodinách obrábění vznikla celkem pěkná výztuha.
Poslední experementy se odehrály až těsně před dokončením a jsou našroubované na spodku sedla. Z každé strany je držáček, na který se nacvakne přední konec boční brašny Ortlieb, který by se jinak chytal přes sedlo popruhem a tlačil do zad. Navíc takhle jde případně vézt jen jednu boční brašnu a ne druhou, kdyby bylo třeba. Zakřivení drážky v plastu na brašně nebylo snadné trefit, a na rádius přes 150mm stejně nemám mašinu (zatím), takže jsem to obkreslil a vybrousil ručně vějířovitým šmirglem ve vrtačce. Funguje to pěkně. O kousek níž je na levé straně sedla košík na lahev, ze kterého jde lahev vyndavat do strany. Opět jsem nebyl spokojený s polohou košíku šroubovaného přímo do sedla a s tím, jak tlačí lahev proti sedlu a páčí se o něj do boku. Poměrně jednoduchý držáček to napravil vysunutím dolů, natočením do strany a navíc se v něm hezky schovají šroubky.
Tož takhle nějak to vypadá, když chce člověk kolo udělat co nejlepší. U některých dílů jsem si zkusil všimnout, jak dlouho mi trvá je udělat, abych případně měl představu, kdyby je chtěl někdo další na svoje kolo. Faktem ale je, že zčásti vlivem času stráveného experimentováním a zčásti tím, že se do toho prostě člověk zabere a zapomene na všechno kolem sebe prostě nevím jistě, kolik to všechno dohromady dá práce. Všechno už prošlo malými testy, občas kolem domu a teď cca 25km místy i po nepěkných površích. Snad bude nadále fungovat jak má. Pokud ne dojde na upgrady :-).
Celá fotogalerie zde.
Jirka
neděle 16. srpna 2015
Paris-Brest-Paris 2015 - průběžné zpravodajství
18.8.2015 21:30 - Jsme zpátky v kempu u Paříže, po 11ti hodinách jízdy autem do Quedelacu a zpět. Nink se rozhodl ukončit o půlnoci v Loudélacu, kde měl již třetí kontrolu v řadě těsně před zavíracím časem a čím dál větší problém udržet i tohle tempo. Vyspal se do rána a přijel nám zpátky naproti do Quedelacu, kde jsme ho vyzvedli autem.
18.8.2015 08:00 - Nink vzdal svůj hrdinný souboj s elementy někde kolem 440.km a na kontrole v Loudélac to otočil. Jen co zhltnem snídani ho za chvíli pojedeme vyzvednout.
17.8.2015 16:00 - Nink projel v půl druhé druhý checkpoint a tak tak ho zvládl v limitu. Touhle dobou je za půlkou cesty do Brestu, ale rychlost na posledním úseku vypadala bledě. Držme palce.
17.8.2015 12:00 - Podle posledních dostupných zpráv dosáhl Nink brzo ráno checkpoint na 220. kilometru a dával si tam pauzu. Tracking na webu organizátorů to zatím stále nezobrazuje, nevím proč.
16.8.2015 22:00 - Při pátrání po zdrojích přístupů na naši stránku jsem narazil na diskuzi o PBP na bikeforu. Nedaří se mi najít tu soupisku jezdců dle národnosti, podle které tam vypátrali, že jedou celkem tři Češi. Nicméně docela pobaví rozjímání Jezevce70 "Jak to bylo oficiální, netuším." Po všem tom úsilí s uzavřením dohody s ACP pro oficiální pořádání brevet pro ČR, uspořádání všech brevet nutných pro kvalifikaci, homologaci všech výsledků a podobně se až po startu dozvím, že v ČR jsou další zájemci, kteří netuší, že už nemusí pro kvalifikaci do zahraničí. Pravda, spustili jsme to na poslední chvíli. Tak snad v příštích letech s námi budou jezdit i nějaké vzpřímeňáky. A budem si zvykat, že ne všichni dojíždějí všude těsně před limitem a podobně.
16.8.2015 21:00 - Dnes v 17:15 odstartoval jediný zástupce Brnobentu Nink na své nové Mk.3 svůj první PBP. Jeho průjezdy kontrolními body je možné sledovat zde. První bod v tabulce po startu je na 140. kilometru, takže cca kolem půlnoci jde očekávat nejbližší nový údaj.
Jediná fotka, na které jsem ho zachytil přímo při startu. Uprostřed snímku vzadu.
18.8.2015 08:00 - Nink vzdal svůj hrdinný souboj s elementy někde kolem 440.km a na kontrole v Loudélac to otočil. Jen co zhltnem snídani ho za chvíli pojedeme vyzvednout.
17.8.2015 16:00 - Nink projel v půl druhé druhý checkpoint a tak tak ho zvládl v limitu. Touhle dobou je za půlkou cesty do Brestu, ale rychlost na posledním úseku vypadala bledě. Držme palce.
17.8.2015 12:00 - Podle posledních dostupných zpráv dosáhl Nink brzo ráno checkpoint na 220. kilometru a dával si tam pauzu. Tracking na webu organizátorů to zatím stále nezobrazuje, nevím proč.
16.8.2015 22:00 - Při pátrání po zdrojích přístupů na naši stránku jsem narazil na diskuzi o PBP na bikeforu. Nedaří se mi najít tu soupisku jezdců dle národnosti, podle které tam vypátrali, že jedou celkem tři Češi. Nicméně docela pobaví rozjímání Jezevce70 "Jak to bylo oficiální, netuším." Po všem tom úsilí s uzavřením dohody s ACP pro oficiální pořádání brevet pro ČR, uspořádání všech brevet nutných pro kvalifikaci, homologaci všech výsledků a podobně se až po startu dozvím, že v ČR jsou další zájemci, kteří netuší, že už nemusí pro kvalifikaci do zahraničí. Pravda, spustili jsme to na poslední chvíli. Tak snad v příštích letech s námi budou jezdit i nějaké vzpřímeňáky. A budem si zvykat, že ne všichni dojíždějí všude těsně před limitem a podobně.
16.8.2015 21:00 - Dnes v 17:15 odstartoval jediný zástupce Brnobentu Nink na své nové Mk.3 svůj první PBP. Jeho průjezdy kontrolními body je možné sledovat zde. První bod v tabulce po startu je na 140. kilometru, takže cca kolem půlnoci jde očekávat nejbližší nový údaj.
úterý 21. července 2015
50km Populaire jízda Moravským Krasem - zpráva
Letošní červencová jízda měla novou, netradiční podobu. Rozhodli jsme se ji udělat formou zvanou "brevet populaire". Tedy podobně jako se jezdí brevety, ale na kratší vzdálenost a nižší rychlost.
Z jedenácti lidí celkem, mezi které se počítali pořadatelé a všichni co někde na internetu projevili známky toho, že by jeli, se sešlo deset. Je docela dobře možné, že to byla na pravidelnou jízdu Brnobentu rekordní účast, nebo alespoň blízko toho. Začali jsme se v Bílovicích u Sokolovny scházet už před půl desátou. Kolem tři čtvrtě jsme rozdali karty a popisy trasy, vysvětlili některé navigační zákeřnosti a podobu checkpointů a v deset mohli vystartovat.
Začátek trasy vedl do kopce na levém břehu Svitavy, nahoru na rozcestí Kopaniny. Tady jsme se sice začali trochu trhat hned z kraje, ale v podstatě si byli skoro všichni na dohled až nahoru. Tam jsme se už definitivně rozjeli různými rychlostmi. Bety, Radek a já jsme vyrazili dál jako první. Lesní šotolina směrem na Ochoz uběhla celkem rychle a po krátké pauze na pití jsme začli sjíždět prudké kopce dolů do údolí Říčky. Obešlo se to bez obětí a za chvíli jsme se drápali na druhé straně nahoru směrem na Mokrou. Zde nás čekal první kontrolní bod u památníku obětem první a druhé světové války.
Po opsání příslušných údajů do karty jsme se dál nezdržovali a s úmyslem vyšetřit si čas na oběd v Bukovince jsme pokračovali dál po trase. Na ostatní jsme v tu chvíli měli asi docela náskok, nikdo nás tu nedohnal.
Po krátkém stoupání do Hostěnic a kousek za nimi po silnici jsme odbočili na příjemně hladkou lesní asfaltku směrem na Kalečník, U Tří javorů až na silnici Račice-Bukovinka. Po ní zbýval už jen kousek ke druhému kontrolnímu bodu. Po jeho zapsání jsme o kousek sjeli z trasy do místní hospody, kde jsme dva týdny před tím měli poobědváno za 45 minut. Tentokrát donesli jídlo skoro za hodinu, zdrželi jsme se asi hodinu a čtvrt celkem. Bety a já jsme potřebovali dojet ještě rychleji než byl limit a dostat se včas zase někam jinam, takže nezbylo než se trochu snažit jet. Naštěstí zbytek trasy je téměř všude z kopce.
V Křtinách jsme zahlédli Honzu hlídajícího svoje a Natáliino kolo před kostelem, evidentně nás museli předjet když jsme obědvali. Nečekali jsme na ně a pokračovali dál do Adamova. Po krásném příjemném sjezdu lesem jsme za krátkou chvíli byli na třetím checkpointu v kavárně. Dali jsme si napřed razítko a čas do karty, potom každý zmrzlinu. Zatímco jsme ji dojídali, Honza s Natálií dojeli a Radkovi začlo syčet přední kolo. Vedrem povolila záplata na duši. Zatímco jsme se s Bety chystali z časových důvodů zmizet dál směrem k cíli, přijela Ifča s tím, že Milan před Adamovem hasí požár kola. Milan dorazil vzápětí s ohořelým čumákem kola, včetně nataveného potahu sedla, a seškvařeným zbytkem powerbankového akumulátoru. Lithium zdá se vysoké teploty opravdu nerado.
S Bety jsme ve dvou dorazili zbytek cesty zpátky do Bílovic do cíle, kde se ukázalo, že cílová restaurace pro nás razítko nemá. Tím pádem došlo na záložní improvizaci, vlastní cílové razítko.
Nebyl ale čas čekat s ním na ostatní. Než jsem stihl zatelefonovat změnu Ninkovi a vypít malou kofolu, dorazili postupně Milan s Ifčou a těsně po nich Radek s opraveným kolem. Všichni tedy dostali razítko a čas ukazující, že dojeli v limitu. Ostatním jsme schovali razítko na domluveném místě a museli s Bety honem odjet.
Podle později zjištěných zpráv se zbylých pět účastníků rozhodlo nezkoušet to hrotit do cíle, dali si jídlo v Adamově a dorazili do Bílovic asi půl hodiny po limitu ve čtyři hodiny.
Seznam účastníků co zvládli jízdu v limitu je zde. Tímto jim všem gratulujeme.
Mapa trasy je zde.
Zbytek fotek je zde.
Děkujeme všem účastníkům za účast a těšíme se na shledanou při příští jízdě, která bude opět v obvyklém duchu našich vyjížděk.
Za Brnobent
Jirka
Z jedenácti lidí celkem, mezi které se počítali pořadatelé a všichni co někde na internetu projevili známky toho, že by jeli, se sešlo deset. Je docela dobře možné, že to byla na pravidelnou jízdu Brnobentu rekordní účast, nebo alespoň blízko toho. Začali jsme se v Bílovicích u Sokolovny scházet už před půl desátou. Kolem tři čtvrtě jsme rozdali karty a popisy trasy, vysvětlili některé navigační zákeřnosti a podobu checkpointů a v deset mohli vystartovat.
Po krátkém stoupání do Hostěnic a kousek za nimi po silnici jsme odbočili na příjemně hladkou lesní asfaltku směrem na Kalečník, U Tří javorů až na silnici Račice-Bukovinka. Po ní zbýval už jen kousek ke druhému kontrolnímu bodu. Po jeho zapsání jsme o kousek sjeli z trasy do místní hospody, kde jsme dva týdny před tím měli poobědváno za 45 minut. Tentokrát donesli jídlo skoro za hodinu, zdrželi jsme se asi hodinu a čtvrt celkem. Bety a já jsme potřebovali dojet ještě rychleji než byl limit a dostat se včas zase někam jinam, takže nezbylo než se trochu snažit jet. Naštěstí zbytek trasy je téměř všude z kopce.
V Křtinách jsme zahlédli Honzu hlídajícího svoje a Natáliino kolo před kostelem, evidentně nás museli předjet když jsme obědvali. Nečekali jsme na ně a pokračovali dál do Adamova. Po krásném příjemném sjezdu lesem jsme za krátkou chvíli byli na třetím checkpointu v kavárně. Dali jsme si napřed razítko a čas do karty, potom každý zmrzlinu. Zatímco jsme ji dojídali, Honza s Natálií dojeli a Radkovi začlo syčet přední kolo. Vedrem povolila záplata na duši. Zatímco jsme se s Bety chystali z časových důvodů zmizet dál směrem k cíli, přijela Ifča s tím, že Milan před Adamovem hasí požár kola. Milan dorazil vzápětí s ohořelým čumákem kola, včetně nataveného potahu sedla, a seškvařeným zbytkem powerbankového akumulátoru. Lithium zdá se vysoké teploty opravdu nerado.
S Bety jsme ve dvou dorazili zbytek cesty zpátky do Bílovic do cíle, kde se ukázalo, že cílová restaurace pro nás razítko nemá. Tím pádem došlo na záložní improvizaci, vlastní cílové razítko.
Podle později zjištěných zpráv se zbylých pět účastníků rozhodlo nezkoušet to hrotit do cíle, dali si jídlo v Adamově a dorazili do Bílovic asi půl hodiny po limitu ve čtyři hodiny.
Seznam účastníků co zvládli jízdu v limitu je zde. Tímto jim všem gratulujeme.
Mapa trasy je zde.
Zbytek fotek je zde.
Děkujeme všem účastníkům za účast a těšíme se na shledanou při příští jízdě, která bude opět v obvyklém duchu našich vyjížděk.
Za Brnobent
Jirka
neděle 19. července 2015
50km Populaire jízda Moravským Krasem - výsledky
V tomto krátkém příspěvku přinášíme výsledky dnešní jízdy. Na podrobnější reportáž s fotkami se snad najdou síly, čas a ty fotky v nejbližších dnech.
Z deseti startujících jízdu v časovém limitu dokončila polovina. Zbylí se rozhodli to nezkoušet v šíleném vedru hrotit tak moc a radši si užili příjemnou jízdu pěknou krajinou příjemným tempem, oběd cestou a podobně.
Seznam úspěšných tedy zde, v obvyklém abecedním pořadí:
Z deseti startujících jízdu v časovém limitu dokončila polovina. Zbylí se rozhodli to nezkoušet v šíleném vedru hrotit tak moc a radši si užili příjemnou jízdu pěknou krajinou příjemným tempem, oběd cestou a podobně.
Seznam úspěšných tedy zde, v obvyklém abecedním pořadí:
| Příjmení | Jméno | čas |
| Hebeda | Jiří | 04:58 |
| Pečínka | Radek | 05:13 |
| Přikryl | Milan | 05:10 |
| Švejdová | Ivana | 05:10 |
| Vodičková | Alžběta | 04:58 |
Pokud jsem si něčí čas nezapamatoval správně, neváhejte se prosím ozvat.
Díky za účast a při nějaké další vyjížďce zase na shledanou.
Za Brnobent
Jirka
sobota 11. července 2015
50km Populaire 2015 a červencová vyjížďka v jednom
Po delší přípravě konečně vyhlašujeme červencovou vyjížďku, která bude spojena v jednom s novinkou, kterou jsme tu ještě neměli - 50km populaire jízdou. Bude se konat v neděli 19.7.2015.
Na úvod drobné vysvětlení: populaire je termín, který se nejen ve Francii používá pro zkrácenou formu brevet jízd určenou pro ty, kdo nechtějí či nemohou zkoušet rovnou dvoustovku a víc. Formát jízdy je podobný: předem daná trasa a časové limity na její průjezd, na startu zveřejněná poloha kontrolních bodů na trase a rozdané kartičky pro sbírání razítek a zápisů z kontrolních bodů. Rozdíl je v tom, že časové limity se nemusí řídit mezinárodními pravidly pro minimální a maximální průměrnou rychlost jízdy a proto si zvolíme vlastní. V souladu s účelem jízdy budou tedy jak celkový časový limit, tak otevírací doby jednotlivých kontrolních bodů voleny tak, se to sice nedalo stihnout pěšky, člověk přece jen musel na tom kole trochu jet a netrávit polovinu času přestávkami, ale mělo by to být zvládnutelné pro téměř každého včetně dětí.
Trasa jízdy je zde, případně kdo má radši mapy.cz tak zde. Je navržená tak, aby nevedla žádnými místy s velkým provozem aut a velká část je úplně mimo provoz aut. V některých úsecích je to za cenu nezpevněného povrchu (šotolina, trocha kamení). Jde to projet s neodpruženým lehokolem na silničních pláštích (testováno), pro cokoliv jen trochu terénějšího to bude snadné.
Start bude z Bílovic nad Svitavou od restaurace Sokolovna, kulturněji zaměření si to můžou představit jako start od památníku S. K. Neumanna :-) .
Sraz si tam dáme v 9:30, půl hodiny vyčleníme jako rezervu a předstartovní seznámení s pravidly, polohou kontrolních bodů, na zápis do přihlašovací listiny a podobně. V 10:00 už musí mít všichni vypsanou přední stranu karty a vyrazíme na trať. První část je nejnáročnější (kopce), lelkovat na startu a pak nestihnout první kontrolní bod se nedoporučuje.
Cílový bod zpátky v Bílovicích je otevřený 12:15 - 15:30, celkový časový limit je tedy pět a půl hodiny. Odpovídá to maximální dovolené průměrné rychlosti 24km/h (kdo chce závodit víc, na checkpointech si počká, není to závod a není účelem být první) a minimální průměrné rychlosti 12km/h s hodinovým zpožděním na startu.
Co s sebou: propisku, nějaké jídlo a pití ať se člověk v případě nouze o čas nemusí zdržovat v restauracích, zámek na kolo pro případ, že by se v nich zdržoval. Na startu krom karty každý dostane i popis trasy. Může se hodit mí s sebou vlastní mapu pro větší jistotu v orientaci.
Potřebujeme vědět, kolik máme natisknout kartiček a popisů. Pokud plánujete jet, napište prosím na hebi(smotaná ryba)email(tečka)cz kolik vás pojede. Přihlášky posílejte nejpozději do konce středy (do půlnoci), ať můžeme zadat zakázku do tiskárny ve čtvrtek.
Těšíme se na shledání na startu.
Za Brnobent
Jirka
UPDATE: zatím víme o jedenácti účastnících, kteří už se přihlásili. Devět na lehokolech a dva vzpřímení. Natiskneme trochu víc karet, ať jsme pro jistotu připravení přijmout i někoho kdo se rozhodně jet až později. Pokud jste se nestihli přihlásit, do teď, klidně se ozvěte až teď, že na srazu budete taky.
Na úvod drobné vysvětlení: populaire je termín, který se nejen ve Francii používá pro zkrácenou formu brevet jízd určenou pro ty, kdo nechtějí či nemohou zkoušet rovnou dvoustovku a víc. Formát jízdy je podobný: předem daná trasa a časové limity na její průjezd, na startu zveřejněná poloha kontrolních bodů na trase a rozdané kartičky pro sbírání razítek a zápisů z kontrolních bodů. Rozdíl je v tom, že časové limity se nemusí řídit mezinárodními pravidly pro minimální a maximální průměrnou rychlost jízdy a proto si zvolíme vlastní. V souladu s účelem jízdy budou tedy jak celkový časový limit, tak otevírací doby jednotlivých kontrolních bodů voleny tak, se to sice nedalo stihnout pěšky, člověk přece jen musel na tom kole trochu jet a netrávit polovinu času přestávkami, ale mělo by to být zvládnutelné pro téměř každého včetně dětí.
Trasa jízdy je zde, případně kdo má radši mapy.cz tak zde. Je navržená tak, aby nevedla žádnými místy s velkým provozem aut a velká část je úplně mimo provoz aut. V některých úsecích je to za cenu nezpevněného povrchu (šotolina, trocha kamení). Jde to projet s neodpruženým lehokolem na silničních pláštích (testováno), pro cokoliv jen trochu terénějšího to bude snadné.
Start bude z Bílovic nad Svitavou od restaurace Sokolovna, kulturněji zaměření si to můžou představit jako start od památníku S. K. Neumanna :-) .
Sraz si tam dáme v 9:30, půl hodiny vyčleníme jako rezervu a předstartovní seznámení s pravidly, polohou kontrolních bodů, na zápis do přihlašovací listiny a podobně. V 10:00 už musí mít všichni vypsanou přední stranu karty a vyrazíme na trať. První část je nejnáročnější (kopce), lelkovat na startu a pak nestihnout první kontrolní bod se nedoporučuje.
Cílový bod zpátky v Bílovicích je otevřený 12:15 - 15:30, celkový časový limit je tedy pět a půl hodiny. Odpovídá to maximální dovolené průměrné rychlosti 24km/h (kdo chce závodit víc, na checkpointech si počká, není to závod a není účelem být první) a minimální průměrné rychlosti 12km/h s hodinovým zpožděním na startu.
Co s sebou: propisku, nějaké jídlo a pití ať se člověk v případě nouze o čas nemusí zdržovat v restauracích, zámek na kolo pro případ, že by se v nich zdržoval. Na startu krom karty každý dostane i popis trasy. Může se hodit mí s sebou vlastní mapu pro větší jistotu v orientaci.
Potřebujeme vědět, kolik máme natisknout kartiček a popisů. Pokud plánujete jet, napište prosím na hebi(smotaná ryba)email(tečka)cz kolik vás pojede. Přihlášky posílejte nejpozději do konce středy (do půlnoci), ať můžeme zadat zakázku do tiskárny ve čtvrtek.
Těšíme se na shledání na startu.
Za Brnobent
Jirka
UPDATE: zatím víme o jedenácti účastnících, kteří už se přihlásili. Devět na lehokolech a dva vzpřímení. Natiskneme trochu víc karet, ať jsme pro jistotu připravení přijmout i někoho kdo se rozhodně jet až později. Pokud jste se nestihli přihlásit, do teď, klidně se ozvěte až teď, že na srazu budete taky.
neděle 28. června 2015
Zpráva z vyjížďky - červen 2015
Vyjížďka v červnu padla na jediné volné datum, které se ovšem krylo s jinými akcemi jinde, takže účast nebyla velká.
Na startu v Řečkovicích jsme byli čtyři. Dva na Oceláčích a dva na Azub tříkolkách.
Krátce po deváté jsme vyjeli, vzali to po mostě přes svitavskou výpadovku do Zamilce, údolím za královopolským nádražím a po Křížíkově nahoru na Lesnou. Tam tatínek zjistil, proč ho poslední dobou trochu zlobil přesmykač - středové složení dokončilo svou cestu z rámu směrem doprava, na kterou s sebou vzalo i zbytky kdysi opravovaného závitu. Nezbylo, než aby se bez pohonu vrátil zpátky domů. Pokračovali jsme tedy tři.
Na Cacovickém ostrově jsme se sešli s Petrou, která tu na nás čekala, a opět ve čtyřech pokračovali dál napříč přes Maloměřice. Po přejetí větrné lávky nad nádražím jsme všichni střídavě odlehčovali oblečení při šplhání krpálu směrem na Hády. Lesní cesta Šumbera tak probíhala už úplně na letní způsob - sluníčko, krátké rukávy, teplo.
Po příjezdu na rozcestí Kopaniny jsme se chvíli rozhodovali, jestli zajížďku na Hády dáme nebo ne. Nakonec jsme se rozhodli, že když už tu jsme, podíváme se tam. Sjeli jsme ke Klajdovce, zatočili doprava a po žluté značce vyjeli (místy vyšli) k vysílači. Výhled byl jako obvykle parádní a tentokrát tu bylo překvapivě málo lidí. Zpátky na Kopaniny jsme se vydali lesem po žluté, která byla až na jeden kousek před rozcestím Šumbera velmi pěkná. Pak už jsme jen sjeli dolů do Bílovic na oběd.
Po vydatném obědě jsme se odchýlili od plánované trasy a nejeli přes Soběšice do Řečkovic, ale podél Svitavy do Obřan. V Obřanech jsme výlet víceméně ukončili.
Petra se odpojila u svého bydliště, já s Bety o kousek dál v Maloměřicích a maminku čekal ještě přejezd přes kopec zpátky do Řečkovic.
Výlet se vydařil a kdo mohl jet a nejel udělal chybu.
Příští měsíc je v plánu 50km populaire (mini)brevet. O tom ale více podrobností až za pár dnů.
Fotogalerie z dnešního výletu je zde.
Za Brnobent
Jirka
Na startu v Řečkovicích jsme byli čtyři. Dva na Oceláčích a dva na Azub tříkolkách.
Na Cacovickém ostrově jsme se sešli s Petrou, která tu na nás čekala, a opět ve čtyřech pokračovali dál napříč přes Maloměřice. Po přejetí větrné lávky nad nádražím jsme všichni střídavě odlehčovali oblečení při šplhání krpálu směrem na Hády. Lesní cesta Šumbera tak probíhala už úplně na letní způsob - sluníčko, krátké rukávy, teplo.
Po vydatném obědě jsme se odchýlili od plánované trasy a nejeli přes Soběšice do Řečkovic, ale podél Svitavy do Obřan. V Obřanech jsme výlet víceméně ukončili.
Výlet se vydařil a kdo mohl jet a nejel udělal chybu.
Příští měsíc je v plánu 50km populaire (mini)brevet. O tom ale více podrobností až za pár dnů.
Fotogalerie z dnešního výletu je zde.
Za Brnobent
Jirka
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)