Start a CP01 byl zvolen z místa Brno - Maloměřický most na pátek večer 20:00 a i přes hektické balení byl stihnut s rezervou. Výjezd po 8 hodině večer z Brna je odměněn některými nefunkčními semafory, avšak probíhal vcelku hladce na oblíbený jižní směr opět převážně po cyklostezkách tentokráte s minimem provozu. V Židlochovicích jsem se napojil na starou na Břeclav a užíval si trochu menšího počtu panelů vzhledem k novým asfaltovým povrchům, ovšem některé byly ještě ve výstavbě zejména před Hustopečemi. Do Lanžhota, opět přes Tvrdonice byla cesta hladká s minimem pauz.
Čas překročení hranic si nepamatuji, ale někde před Kúty jsem zapínal světla a pokračoval směrem na Malacky. Zde bylo potřeba projet centrum a správně prokličkovat směrem na Pernek. S trochou štěstí se povedlo a odměnou bylo asi 10km stoupání k CP02 – Motelu na vrchu Baba kde jsem dojel před třetí hodinou ranní. Po povinném fotu se přioblíkám a pokračuji sjezdem serpentýnami směrem na Pezinok. Při sjezdu mě probírala zima a sem tam nějaká živá liška na cestě. Před Sencem již jedu za ranního rozbřesku a tedy navigace je trošku snažší a odbočku na Hrubý Šúr a Zlaté Klasy trefím. Kufruji až dále a jemně se motám kolem Oľdzy a Lehnice, ale nakonec přes Blatnou dorazím k CP03 – Horný Bar něco po šesté.
Dále je to podél Dunajského kanálu, ale ten nejde moc vidět. V Gabčíkovu se ptám místních na směr na Pataš a musím se trochu vracet. Cesta z Čiližské Radvaně do Velkého Mederu je opravdový zážitek, celkem provoz a panely pokryté rozpadávajícím se asfaltem, ale Meder projedu velmi hladce, protože směr na Komárno je velmi dobře značen. Vždyzcky jsem si myslel, že Žitný ostrov je hodně rovina, ale není to úplně pravda a místy nějaké nevyužitelné vlny jsou. Uprostřed Komárna na 4-proudovce stojím na křižovatce a se zelenou šlapu do prázdna. Po zralé úvaze rozebírám kryty u zadního kola s pomocí vyvýšeného kanálu a zjišťuji spadnutí řetězu za největší pastorek, opravuji a započítávám dosud nejdelší pauzu cca 25min. Zbývá mi posledních 50km, pěkný okolím, ale trochu nudný úsek do Štůrova. K CP04 – mostu přes Dunaj ve Štůrovu směrem na Esztergom dorážím přesně po 17h celkového času. Na tachometru nalézám 317km, avšak on počítá trochu více a i tak jsem něco najel kufrováním. Fotím most, hrad na protějším břehu a nasedám zpět do Questa hledat nejbližší penzion.
Ubytovávám se s předpokladem 1h spánku za 20E, domlouvám nachystání oběda na čas probuzení a nakonec po všech logistických záležitostech typu sprcha, převlečení spím jen půl hodiny do 14:00. Vstávám, balím, doplňuji vodu, a nakonec usedám k obědu, který jím celkem pomalu. Kolem
14:45 mám vše a startuji zpět. Trochu využívám navigační výhody znalosti z jízdy tam a celkem hladce postupuji k CP03 - Horný Bar kde fotím vodojem kolem půl desáté večer. Dále mě čeká ještě asi 200km do Brna. Směrem z Lehnice opět trochu kufruji a zjišťuji, že už to vůbec nejede tak hladce. No začátek druhé noci je opravdu cítit. Navigačně to vcelku jde, ale únava se už projevuje a já stavím častěji i proto že mě přemáhají mikrospánky zejména na rovných úsecích, kde nemusím řešit navigaci či jinak zaměstnávat mozek. Laboruji s oblečením tak ať mi je pocitově zima, ale ne zas moc velká kvůli výdeji další energie, kterou potřebuju hlavně dávat do pedálů.
Někde před Sencem stojím v nějaké dědině a sedím v Questu, protože nemá cenu vylízat. Už je dost tma a přede mnou zaparkuje Fabia málem v příkopu. Vyskočí z ní dva borci. No na vehementní mávání dospělých s gestikulací zastavení zpravidla ignoruji, na pozitivní reakce odpovídám pozitivně úsměvem, v rámci možností. Ale takovou přímou konfrontaci jsem moc nečekal, naštěstí situaci řeší elegantně jeden z nich a hned jako první věc se mi představuje a dále už vedeme velmi družný rozhovor a o lehokolech, velomobilech, brevet jízdách. Tímto setkáním se dost probírám z latence a po asi 20min příjemně stráveného času mi pánové přejí šťastný dojezd do Brna a na závěr jim diktuji odkaz na náš blog. Až teď si uvědomuji, že jsem se ani nepředstavil, za což se dodatečně omlouvám.
Rozjíždím se směrem Pezinok s utkvělou představou, že za vrcholem to bude za prvé z kopce a za druhé už jen kolem 100km do Brna. K CP04 se nakonec doškrábu za pořádného světla něco před šestou ranní. Počítám kolik zbývá času a jestli stíhám v limitu, no snad jo. Opět se oblékám na sjezd a mířím směr Malacky. Na rovince směrem na Kúty řeším hlavně mikrospánky a laborování s oblečením. Zkouším vše možné proti, ale mozek je dost imunní a po chvíli vše eliminuje, holt dvě noci bez spánku jsou znát stále více. Lanžhot projíždím rovně a jemně si to zkracuji přímo na Břeclav, průjezd je celkem ok až na rozdíl rychlosti Quest versus typický cyklista v tomto kolům zaslíbeném městě. Napojuji se na starou na Brno a zkouším trochu zrychlovat, jde to se střídavými úspěchy. Kousek před Hustopečemi zjišťuji, že času opravdu není moc. Zbývá mi něco nad hodinu a půl, přemýšlím kolik to vlastně je ještě km a rozhoduji se nasadit tempo a opravdu to rozjet. V hlavě ještě zvažuji všechny možnosti pro projetí Brnem, protože stezky určitě budou plné a pomalé, ale i některé křižovatky jsou rozkopané. Nakonec se do toho opravdu opřu a posledních cca 45km jedu s průměrem cca 30kph a volím trasu Židlochovice – Rajhrad – Rajhradice – Blučina – Chrlice – Černovice a po zeleném okruhu, ano s auty, až přímo ke křižovatce Selská-Dolnopolní v Maloměřicích kde se pokouším v „letu“ cvaknout Maloměřický most. Okamžitě po průjezdu cílem zjišťuji, že jsem 5 min po limitu 40h.
Dojíždím poslední kousek domů a zastavuji před vraty. Na tachometru nalézám 636km, reálně asi tak kolem 620km. No trasu jsem ujel ale ne v limitu, tak snad příště. Ale zas na druhou stranu, zkušenosti z jízdy jsou velmi cenné a zajímavé. Počítám, kolik vlastně hodin jsem nespal od pátku rána, kdy jsem vstával v 7 a šel ještě do práce a vychází mi 53h se spánkem pouze půl hodiny ve Štůrovu. Vcelku zajímavé. Energii na sprchu ještě mám, piju, ale ani nejím a jdu spát, budím se pak na večeři a pak až v pondělí ráno a beru klasické kolo na cestu do práce, ještě že má převody a mám to jen 3km :-).
Za Brnobent
Nink
gratulace k zajeti! osobne bych asi nehledala penzion a lehla nekam do zakouti pod strom. Ale nikdy jsem takovou streku nezajela, takze mas muj obdiv!
OdpovědětVymazatevan