Zpráva z vyjížďky - prosinec 2014

Prosincová jízda byla poněkud netradiční, z větší části terénem. V noci napadl drobný sněhový poprašek a ráno bylo asi pět pod nulou, takže nakonec ani toho bláta nebylo zas tak moc.
Na sraz v Obřanech jsme dorazili lehce pozdě asi deset minut po deváté, ale jak se dalo čekat tam nikdo nebyl. Nink si zkusil na chvilku SnowZombii, ve čtvrt přesedl zpátky na svůj horák a jeli jsme dál. Začli jsme zlehka cyklostezkou do bílovic. Byla lehce posněžená, ale skoro neklouzala. V Bílovicích jsme zahnuli doprava do kopce k Resslově hájence a dál na kopec nad Klajdovkou.

Nahoře jsme to vzali doleva po žluté, překřížili silnici na Ochoz a po krátkém zakufrování začli sjíždět po žluté dolů k údolí Říčky. Po pomalém stoupání, kde těžká SnowZombie byla citelně pomalejší než Ninkův horák, se role obrátily. Cesta měla podobu cca metr a půl širokého toboganu dolů svahem, Zombii šlo pustit uzdu a svištět dolů tempem, jaké si Nink na horáku nemohl dovolit risknotu. Se silnou vrstvou listí a tenkou vrstvou sněhu na něm člověka často překvapil hrbol nebo kořen, ale Zombii to nevadí. Sranda mě přešla v první prudké levé zatáčce, před kterou mi selhala pravá brzda. A levá je v levé zatáčce skoro na nic a jet rovně bez brždění, plachtil bych z cesty svahem dolů mezi stromy skoro svisle. Zatáčku jsem nějak vybral, odrazem o strom vrátil SnowZombii užuž klouzající pravým zadním kolem z cesty zpátky na cestu a na levé bržděné kolo, takže o dvacet metrů dál to skončilo úspěšným zastavením bez úrazu.

Když tep spadl zpátky pod sto padesát, opravili jsme lanko, nafotili stopy dramatu a dokončili sjezd bez dalších havárií.
Dole nás čekaly asi tři klidné kilometry údolím Říčky a pak náročný výšlap po žluté zpátky na kopec.
U hřbitova jsme museli najet na silnici, ale při první příležitosti jsme z ní zas odbočili do lesa po zelené značce a výšlap nahoru nad Klajdovku dokončili lesem.

Následoval sjezd kousku cesty co jsme ráno vyšlapali nahoru a pak odbočka u hájenky doleva do Těsnohlídkova údolí. Tam je cesta taky celkem zábavná, několikrát se kříží potůček a chvíli jsou cesta a potok jedno a to samé.
Dole jsme to vzali doprava opět do Bílovic, kde ovšem plánovaná cukrárna měla zavřeno. Pokračovali jsme tedy v jízdě podle plánu, vyzkoušet nově zprůchodněný pravý břeh Svitavy. Jsou tam nové ocelové schody přes skálu co trčí ze svahu až do řeky a obvyklé obligátní cedule "cyklisto sesedni z kola" (o vstávání z tříkolek ovšem ani slovo :-) ). Ale to je jen kousek, jinak je to pěkná neasfaltová cesta až do Obřan. V Obřanech jsme to vzali dál po pravém břehu řeky, kde se mi nepovedlo zatočit na mostek přes umělý kanál (blbec jsem se zamyslel, koukal co tam jde za chodce a ne jak rychle jedu) a narval jsem to do kovového zábradlí, které mě na fleku zastavilo. Obešlo se to bez vážných následků, tak jsme mohli hned dokončit poslední kilometřík domů.
Po čtyřech hodinách ježdění s minimálními pauzami jsme se shodli, že jsme oba dost unavení, ale velmi spokojení a vyjížďka se nám líbila.
Delší fotogalerie je nahraná zde.
Trasu jsem se pokusil naklikat zde.
Za Brnobent
Jirka

Vánoční vyjížďa 2014

Listopad a první půlku prosince nám pohltily choroby, tak nám poslední letošní vyjížďka vyšla až na Vánoce. A bude netradiční více způsoby. Sejdeme se v sobotu 27.12.2014 v devět hodin na konečné 4ky v Obřanech. Od tam vyrazíme mimo asfalty do lesů v prostoru Obřany - Bílovice - Líšeň. Většina pojede na horských kolech, vyzkoušíme i co v terénu svede SnowZombie.
Za Brnobent
Jirka

Zpráva z vyjížďky do Ivančic - říjen 2014

Letošní říjnovou vyjížďku Brnobentu jsme naplánovali na státní svátek 28 a trasu do Ivančic. Oboji jsme splnili do puntíku. Ale nepředbíhejme.

Na předstart do Maloměřic dorazil jako obvykle Radek po ose z Bedihoště. I přes mlhy a občasný led stihl dojet ještě s dostatečnou rezervou na čaj. Po půl deváté jsme vyrazili, teplota 1st C a oblačnost nebyla moc pozitivní, ale celkem ostrým startem jsme se zahřáli dostatečně.

Na místo oficiálního startu k Rondu jsme dojeli v dostatečném předstihu v 8:50. Do vypršení povinné akademické čtvrthodinky bylo nezvykle mnoho času, tak jsme se museli trochu přiobléci. Jemně po deváté dorazil Petr z Uherskohradišťska po ose z Brněnského nádraží.

Teplota sice začala velmi mírně stoupat, ale i tak jsme si museli dát ostrý start číslo 2, kterému ještě pomohl kopec na sídliště Bohunic. Pak jsme pokračovali přes Ostopovice na první pitstop na vršku za Střelicemi. Tempo vzhledem ke skladbě jezdců bylo spíše svižné. Přece jen jsme se přijeli projet a ne pokecat na každé zastávce. Dále jsme pokračovali zvlněnou krajinou částečně s mlhou na Radostice a Prštice. Tady poprvé za mraky bylo vidět slunce, což slibovalo přece jen nějakou změnu.

Trasa Silůvky – Moravské Bránice byla již více frekventovanější, ale nebylo to nic, co by nešlo přažít. Jen kvalita děr v asfaltu je v těchto končinách, řekněme nadprůměrná. Do Ivančic jme dorazili něco po jedenácté. Projeli jsme soustavou náměstí a nakonec vybrali restauraci Hotelu u Černého Lva. Zde jsme si v nekuřácké části, oddělené důmyslnými lítacími půldveřmi, dali vcelku chutný oběd a doplnili hladinu tekutin. Kupodivu jsme byli se vším hotovi přesně ve dvanáct, což jsme i zaregistrovali dle zvonů věže na kostele.

Ráno nasazené tempo jsme opět rozjeli na zpáteční cestě směrem na Silůvky , kde jsme odbočili na Ořechov a dále na Nabovidy a Moravany. To už bylo v podstatě stále za krásného slunečného počasí, jen teploty šplhaly nahoru velmi pomalu. Petr potřeboval „stihnout“ vlak, a tak jsme po překročení ulice Vídeňské s využitím podchodu nasadili opět tempo přes naši oblíbenou cyklotrasu č. 4 z Olympie až k Rondu a poté přímo na nádraží. Celkem zpět něco kolem 35km za hodinu a tři čtvrtě, nebylo úplně ležérně, ale nikdo ze zúčastněných neprotestoval.

Petr měl dostatečnou rezervu na vlak, a prohlásil, že se jde ještě projet. Já s Radkem vyrazil směr Maloměřice, kde jsme byli těsně po druhé a tak měl Radek dostatek času ještě dojet domů.

Děkuji všem zůčastněným za pěknou vyjížďku, a trochu se omlouvám za celkové svižnější tempo, jež bylo dáno hlavně skladbou jezdců.

Za Brnobent

nink

Vyjížďka - říjen 2014

Říjnovou vyjížďkou oslavíme státní svátek 28.10. se startem od Ronda v 9 hodin. Za cíl jsme vybrali Ivančica, kam zatím žádná vyjížďka nevedla. Úplně krátké to nebude, od Ronda je to 30km jen tam. I tak to ale nebude ani polovina zářiové jízdy :-).
Těšíme se na shledanou na startu.

UPDATE: konečně jsme dali dohromady trasu, kterou nám trochu ztížila uzavírka silnice u Modřic. Takže, plánovaná trasa tam a plánvaná trasa zpět jsou nastřelené. Na trase zpět to ukazuje z Moravan přes kruháče u Tesca, ale zkrátíme to a Vídeňskou překřítíme tramvajovým podchodem u Peugeotu. V případě, že by docházely síly, budeme moct zkrátit cíl trasy z Ivančic do Dolních kounic, případně  se otočit ještě dřív.

Za Brnobent
Jirka

Coffeeneuring Challenge - Sedm kaváren v šesti víkendech

Trochu se zpožděním oproti loňsku je tu letošní vydání Coffeneuringu. Pravidla zůstavají stejná, mění se jen datumy. Výhodou letošního termínu je, že v něm jsou dva státní svátky. 
Někteří z Vás jsou možná již obeznámeni s pojmem "randonneuring" (pokud ne, tak třeba zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Randonneuring). To je aktivita převážně na jaro a léto, s velkými dávkami kilometrů ne zcela triviálními rychlostmi. Jako podzimní protiváhu a způsob relaxace po takové intenzivní sezóně vymysleli někteří zámořští kolegové Coffeeneuring Challenge - jízdy, kde "medaile" jsou za pohodovou jízdu do kavárny a povalování se v kavárně. Rozhodli jsme se je napodobit. 
Duchu akce odpovídá i duch její organizace. Velmi neformální, velmi uvolněná, pravidla benevolentní, ceny symbolické. Hlavně žádný stres. 
Tak tedy k pravidlům hry, která jsou jen českým překladem (a úpravou pro české podmínky) z http://chasingmailboxes.com/2012/10/01/2nd-annual-coffeeneuring-challenge-7-shops-6-weekends/ :

1. Jeďte na kole do sedmi kaváren od 25.10. do 30.11. (UPDATE: počítají se všechny podniky, které nabízejí sortiment jako kavárna a šly by použít jako kavárna. Název může být cukrárna nebo třeba restaurace, ale pokud nabízejí posezení, více druhů kávy, čaje a čokolády jako kavárna, lze takový podnik uznat jako navštívenou kavárnu.) . 
2. Počítají se pouze jízdy v sobotu, v neděli nebo ve státní svátky. Výjimky jsou: 

• a) máte práci, která se neřídí pracovními dny (např. směnný provoz 24/7). V tom případě jeďte v den, kdy máte volno. 
• b) jste-li v důchodu, vyberte si dva dny v týdnů, které se vám líbí, prohlašte je za svou "sobotu" a "neděli" a držte se jich pro všech 7 jízd. 

3. Počítá se jen jedna kavárna za den (i když zastavíte ve více, vyberte si do reportu nejhezčí) a maximálně dvě za víkend (i když je víkend díky státnímu svátku třídenní). 
4. Musíte napsat krátkou zprávu z každé jízdy, která musí obsahovat: 

• 1. kde jste byli (adresu, webovou adresu, kuřácké/nekuřácké prostory, parkování kol)
• 2. datum 
• 3. co jste si tam dali 
• 4. pár detailů jaká byla jízda 
• 5. kolik km

5. Musíte udělat fotku, nadepsat ji a podat jako důkaz, že jste byli v kavárně na kole a dali si tam něco. 
6. Počítá se kafe, čaj, horká čokoláda. (rádi přijmeme návrhy na další teplé podzimní kavárenské nápoje)
7. Coffeeneuring jízdu nelze kombinovat s jinou organizovanou jízdou, jako jsou brevety, cyklojízdy městem a jiné organizované výlety - zastávka v kavárně během nich se nepočítá. Coffeeneuring jízdu lze kombinovat s jízdou na kole na nákup, do kina nebo jinou dopravní/užitnou cyklistikou. (Je možné jet Coffeeneuring jízdu po skončení organizované jízdy jako samostatnou záležitost ve stejný den.)
8. Musíte jet celkem aspoň 3km, ale maximum omezené není. Kdo chce, ať jede třeba 150km na kafe. 
9. Nejsou žádná geografická omezení. 
10. Musíte navštívit 7 různých kaváren, můžou však obsahovat různé kavárny jednoho řetězce kaváren. 
11. Deadline pro podání zpráv z jízd je půlnoc na konci pátku 5.12.2014
12. Zprávy podávejte na email hebi "smotaná ryba" email "tečka" cz. Do předmětu dejte Coffeeneuring. Zpráva může mít formu blogu, facebookové galerie, galerie na rajčeti a podobně. Stačí fotky s textem obsahujícím příslušné informace v popisku. Není problém připravit pdf s textem a fotkami. Může být i přímo email s textem a přiloženými fotkami. 
13. Posílejte všech 7 jízd naráz, ne postupně po každé jízdě. 
14. Jména (případně pseudonymy) těch, kdo úspěšně zvládnou celou výzvu (7 jízd při dodržení pravidel), uveřejníme na tomto blogu. S jejich souhlasem pak i jejich fotky s popisky. Pak se pokusíme vybrat vítěze a předat mu symbolickou cenu, třeba poukázku do nějaké kavárny. 
Kdo si přečte původní pravidla (odkaz výše), najde jich 16, jenže u nás Columbus Day ani Veterans Day neslavíme...
To je vše, jakkoliv se to zdá být spousta pravidel, je to vlastně velmi jednoduché. Přejeme příjemnou zábavu a těšíme se na Vaše zprávy. 

Zpráva z vyjížďky - září 2014

Zářiová vyjížďka byla nejdelší co jsme kdy v rámci Brnobent jízd podnikli. Zavedla nás z Brna až do Lednice k Janovu hradu na Festival cyklospecialit a zpět, celkem 150km. Čtyři účastníci se vydali do Lednice autem a dali si kratší vyjížďku k Janovu hradu až na místě.

Cílem bylo podívat se na závody MČR Brompton. To se tak úplně nepovedlo, ale k tomu se ještě dostaneme.

Před devátou hodinou

jsme se s drobným zpožděním chystali k odjezdu z Maloměřic na plánovaný start jízdy od Ronda, kde jsme chtěli být v devět hodin. Z domu jsme se vybatolili malinko pozdě a dál se zdrželi tím, že posádka tandemu se musela nejdřív naučit na tandemu jezdit, hlavně rozjíždět a zastavovat. To pár pokusů zabralo. Tandem není úplně triviální kolo na řízení, Matěj jej nikdy dřív neřídil a navíc jsou s Verčou spíše menší postavy a trochu hůř dosáhnou z tandemu na zem. Po pár pokusech se ale zadařilo a za chvíli jsme ve čtyřech lidech na třech kolech jeli přes Brno k Rondu.

Na sraz jsme dorazili v 9:15, takže by vlastně ani nebyl důvod čekat obvyklou čtvrthodinku, už uběhla. Díky tomu i Jozef, který spěchal z vlaku v 9:04 místo srazu minul v domnění, že jsme už jeli dál. Pak ale zavolal a sešli jsme se jen o pár set metrů dál po proudu Svratky. Dál jsme tedy jeli v pěti. Cesta šla hezky, zem byla po nočním dešti mokrá, ale nepršelo. Za chvíli jsme měli Brno za zády (Verča před sebou) a pokračovali po cyklotrase na Vídeň dál na jih. Nálada byla dobrá už tak, a to mě ještě u Židlochovic volal Radek, že mu nevyšel původní úmysl jet z Vranova rovnou do Lednice, neodbočil kde měl a tak nám vlastně jede naproti. Kousek před Vranovicemi jsme ho potkali a dál jeli v šesti.

Oproti obvyklé trase do Lednice nešlo v Pouzdřanech jet přes hráz na Strachotín, protože mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem zrušil sesuv půdy silnici. Místo toho jsme tedy přejeli pár drobnýh kopečků až do Šakvic, kde jsme po krátké navigační poradě našli cyklotrasu po hrázi směrem na Nové Mlýny. Čekali jsme, že to nebude nic moc, ale byl to dost děsný tankodrom. Šotolinové cesty bývají lepší, tyhle zbytky asfaltu jsou dost hrozné. Obešlo se to ale bez obětí na životech, jen tandemu dvakrát spadnul zadní řetěz. 

Dál už cesta do Lednice vedla opět po silnicích, většinou celkem slušných, a stále jsme drželi příjemnou rychlost něco přes 20km/h na rovině. Příjezd do Lednice tedy začínal vycházet někdy kolem jedné hodiny, takže nebyl čas dávat si napřed oběd a pak se jet podívat na závody. Jeli jsme rovnou. Co jsme netušili bylo, že ve středu, dva dny po naplánování naší vyjížďky, posunuli organizátoři závod Bromptonů o hodinu a půl a začal už v jednu. Kolem čtvrt na dvě, kdy jsme dorazili k odbočce z hlavní silnice na malou asfaltku k Janovu hradu, jsme se mohli už jen podívat přes zátaras na asi pět posledních závodníků jak se otáčejí v tomto nejvzdálenějším bodě trati a jedou zpět. Krátce po půl druhé byl zátaras odstraněn a spolu s několika motorovými vozidly jsme kolem evidentně zcela bezpředmětného zákazu vjezdu motorových vozidel vyrazili na poslední 4km k Janovu hradu. 

Tady jme se shledali s druhou půlkou výpravy, která jela zkrácenou verzi, a měli příležitost vyslechnout si velmi hlasité vyhlašování výsledků soutěže kostýmů, hlášení o psovi v dráze pro autíčka na dálkové ovládání a obhlédnout pár cyklospecialit, které na festival cyklospecialit nepřijely naší silou. Jozef se zde rozloučil a vyrazil směrem k nádraží vyzvednout svou přítelkyni, která měla přijet vlakem. Nám ostatním za chvíli došly věci k okukování a tak jsme všichni pohromadě pomalu vyrazili po stejné asfaltce zpět k silnici do Lednice. Po několikerém uhnutí dotěrným motoristům jsme se ve zdraví dostali až do Hippoklubu Lednice, kde jsme si dali oběd. Na konci oběda se Radek vydal zpět směrem k Vranovu a Matěj s Verčou se dohodli, že není potřeba využívat záchranné vozidlo a že s tandemem dojedou i zpět. Asi v pět hodin jsme se tedy rozloučili a vyrazili na cestu domů. 

Na kolech jsme tedy jeli už zase jen čtyři a pro cestu zpět jsme zvolili jinou trasu. Vzali jsme to přes Podivín, pak po staré Břeclavské až do Staroviček a odtud do Šakvic. Slunko zapadlo za obzor když jsme byli někde za Popicemi. Dál jsme jeli po stejné trase, kterou jsme přijeli a u Židlochovic už byla úplná tma. Posledních asi 30km jsme ted svítili všichni pořád, naše kola jsou na takové jízdy řádně vybavená. 

Cesta domů trvala čtyři a půl hodiny, stejně jako cesta tam, takže jsme něco po deváté hodině dorazili zpátky do Maloměřic. Doma na nás čekala hromada palačinek, kterou nám Nink připravil po návratu z Lednice autem. 

Záznam trasy z GPS jedoucí na tandemu je zde. 

Plná fotogalerie je zde. 

Těšíme se na příští společnou jízdu, i když bude určitě mnohem kratší :-). 

Za Brnobent

Jirka

Dovětek: V neděli bylo venku tak pěkně, a Verča s Matějem měli dost času, že jsme se rozhodli jet ještě na kolech na oběd. V sestavě tandem - Tobi - Nink - Jirka jsme dojeli cca 12km do Babic, v klidu poobědvali a stejným způsobem jeli zpět. Tempo diktoval Tobiáš a chvílemi mu to jelo velmi slušně (20-25km/h není málo na šestiletého). Po cestě stihnul vymyslet, že vzpřímeňák ho už přestává bavit a chtěl by lehokolo, velomobil nebo jezdit s tatínkem na tandemu. Zdá se, že generační pokračování Brnobentu začíná být zajištěno :-). 

Vyjížďka - září 2014

Podobně jako v srpnu nám i září vyšlo na konec měsíce. Bude tu ale několik rozdílů.
Cílem vyjížďky je Janův Hrad v Lednici a zde pořádaný závod kol Brompton ve 14:30. Závodí se ve společenském oděvu nebo kostýmu, soutěží se i o nejlepší kostým a v rychlosti skládání kola. K vidění bývá i mnoho dalšího.
Cestou tam bude vhodné se stavit i na oběd a je to 64km daleko. Tím pádem start jízdy si dáme jako obvykle z mostu u Ronda, v 9:00 v sobotu 27.9. Nástřel trasy je zde.
Je jasné, že ne každý chce jet vyjížďku 130km. Kdo bydlí jižně od Brna, může se přidat cestou a tak si to zkrátit. A minimálně dva účastníci plánují jet z Brna dodávkou, nechat ji někde v lednici a projet se na kolech po okolí před a/nebo po závodě. Mohlo by se najít v autě místo i na další lidi a kola.
Těšíme se na shledanou při této méně obvyklé jízdě.
Za Brnobent
Jirka

UPDATE: Auto se začíná jevit plně obsazené pěti lidmi s pěti koly.

Zpráva z vyjížďky - srpen 2014

Srpnová vyjížďka proběhla v komorním složení na třech Oceláčích a nakonec se obešla bez deště.
Radek si jako obvykle dal rozcvičku cca 70km svižným tempem z Bedihošti do Brna ještě před předstartem z Maloměřic.
Cca ve tři čtvrtě na devět jsme se vypravili z domu a vyrazili na start vyjížďky k Rondu.

Po krátkém průjezdu městem jsme těsně po deváté byli na mostě u Ronda v naději, že třeba se přece jen objeví nějací další účastníci. Jako obvykle jsme počkali do čtvrt na deset a pak vyrazili na vyhlášenou trasu.

Po převážně prázdných cyklostezkách jsme se pustili podél Svratky na jih. 

U soutoku Svratky a Svitavy jsme si udělali malou zajížďku do po ránu ještě ospalé Olympie, konkrétněji do Marks & Spencer, který je jediným zdrojem Digestive sušenek v Brně. (Pro neznalé: britské velké kulaté sušenky k čaji, které jsou vynikající záchranné jídlo na dálkových cyklojízdách když vše ostatní přestává chutnat.)

 Po téhle pauze jsme vyrazili dál přes Tuřany, kde zdá se právě oddělali zátarasy z donedávna rozkopané silnice, přes Dvorsku do Šlapanic. Ve Šlapanicích jsme chvilku dali pauzu na malou svačinku a pokračovali dál. Na řadě byl průjezd kolem vrcholu Žuráň a jeho památníku Bitvy u Slavkova.

 K památníku ovšem nejde dojet jinak než po staré Vyškovské, která je v místě odbočky k němu naprosto vražedná. Tak jsme to vynechali a jeli dál směrem na Mokrou-Horákov. Silnice už byla suchá, ale mraky byly zavěšeny proklatě nízko.

 V Mokré jsme si dali vydatný oběd, došplhali zbytek kopečka a sjeli do údolí Říčky. Z něho ven pak následoval velmi velmi výživný kopec nahoru. Na vlhkých místech zadní kolo prokluzovalo, i když to byla asfaltová cesta. Tak jsme si pod záminkou vzájemného focení chvílemi dávali krátkou pauzu.

Radek na nás mezitím už čekal nahoře nad kopcem, jako obvykle. Jeho by asi nezastavila ani svislá zeď. 

Na konci průjezdu skrz Ochoz jsme se s Radkem rozloučili, protože si ušetřil sjíždění ke Svitavě a vyjíždění zpátky nahoru a vyrazil rovnou k domovu. 

S Bety jsme si pak vychutnali sjezd přes Kanice a Řícmanice do Bílovic a pohodovou cyklostezku po proudu Svitavy domů do Maloměřic. 

Ve dvě hodiny jsme byli z výletu doma, nezmokli jsme a výlet rozhodně stál za to. 

Fotografií tentokrát nebylo zas tak velké množství, takže celá galerie je přímo v této zprávě. 

Těšíme se na shledání příští týden na sraze lehokol, nebo později při zářiové vyjíďce. 

Za Brnobent

Jirka

Vyjížďka - srpen 2014

Na poslední srpnový den, neděli 31.8. jsme si nachystali novou trasu. Z poloviny rovinatá, z poloviny kopcovitá, jako nácvik na sraz lehokol u Vyškova.
Sraz bude v 9 hodin na mostě přes Svratku u Ronda. Pojedeme napřed po proudu k soutoku se Svitavou, pak na východ do Šlapanic, pak na sever přes Mokrou-Horákov a údolí Říčky do Ochozi. Zakončíme to sjezdem do Bílovic a po proudu Svitavy na jih do Obřan. Celkem je to podle mapy asi 45km. Oběd si dáme v Mokré-Horákov nebo v údolí Říčky, jak to vyjde. Počasí bude asi trochu proměnlivé, tak vyjížďku případně o něco zkrátíme.
Těšíme se na shledanou na startu.

Zpráva z vyjížďky - červenec 2014

Červencová vyjížďka se velmi vydařila. Výšlap na rozhlednu Veselice byl v horku 30°C+ celkem náročný, ale zvladatelný, a sjezd zpátky pak stál za to.
Na startu v Obřanech začalo být jasné, že to bude další Hebedovic rodinný výlet, protože jsme opět tvořili většinu účastníků. Bety přijela na výlet do Brna vlakem, Radek jako obvykle vlastní silou. Nink se měl připojit až v Bílovicích. Na místě srazu tedy měli různí účastníci najeto od mínus tří a půl do cca sedmdesáti kilometrů.

Po krátkém pumpování, výměně a novém pumpování duše jednoho kola jsme vyrazili do Bílovic. Tam nás už čekal nink lehce zklamaný, že několik jeho přátel na vzpřímených kolech se nakonec rozhodlo nejet s námi. Ale nenechal si tím kazit náladu a hned jsme jeli dál.

V Adamově jsme dali první kofolovou pauzu, pokecali a pokračovali dál na Blansko. V Blansku jsme tentokrát nezatočili hned nakraji doprava ke Skalnímu mlýnu, ale pokračovali pořád rovně. Teprve o velký kus dál, až za kruhovým objezdem, jsme odbočili doprava a začli zdolávat první velké stoupání.

Ujištěn, že trasa je stále po hlavní a žádné odbočky, Radek si vyrazil svým tempem a zmizel v dáli. My ostatní se zatím drápali pomalu dál. Po kratičkém sjezdu kolem koupaliště Palava následoval prudký a dlouhý stoupák. Na jeho konci, v polovině celkového výstupu, jsme se všichni krom Radka postupně potkali. Mnozí se tou dobou už dávno moudře rozhodli to nehrotit a nejprudší střechy radši tlačili.

Další stoupání po asfaltu už nebylo tak ostré ani tak dlouhé a za krátko jsme byli v Obůrce. Odtud zbývalo ujet jeden a půl kilometru lesní cestou, většinu času dál do kopce, k rozhledně Veselice. Nikdo z nás neměl terénní pláště, většinou spíš vysokotlaké silniční, ale to nám nijak nevadilo v jízdě po široké lesní cestě. Jen posledních několik metrů k rozhledně po štěrku se sklonem běžného schodiště už opravdu nešlo vyjet. Jinak většinu cesty nebyl problém a ani rodiče se nenechali zastavit stoupáním po písku a kamení:

Rozhledna se ukázala být vysoká, s obvyklým průhledným schodištěm a ochozem a s nádhernými výhledy.

Touhle dobou už mnohé z nás začal dohánět hlad a tak jsme se rozhodli, že pojedeme zpátky stejnou cestou a dáme si oběd v Obůrce, kde jsme viděli restauraci se zahrádkou. Sjezd kamením a pískem byl místy trochu smykem, ale obešel se bez obětí na životech i technice a za krátko jsme už obědvali.
Po obědě následovalo nějaké rozhodování o koupání či nekoupání a kde a následný velmi velmi rychlý sjezd do Blanska. V Blansku jsme se pak naposled viděli všichni pohromadě a trhnuli se na dvě skupiny. Čtyři účastníci pokračovali směrem na Brno, tři z nás se šli smočit do lomového koupaliště za nádražím. Cestou od tam do Brna jsme se ještě stavili na kofolu v Adamově se dvěma ninkovými známými, kterým se na kopec nechtělo a byli jen v Blansku na koupání.

Tou dobou už brněnští účastníci přijížděli domů a Radek byl pravděpodobně na cestě zpět směrem k Prostějovu. Zbytek nás dojel do Brna krátce po šesté hodině.

Děkujeme všem účastníkům za účast a doufáme, že kdo se rozhodl nejet teď lituje, udělal chybu :-).

Trasa upravená jak jsme ji nakonec jeli je zde.

Fotogalerie z výletu je zde.

Za Brnobent
Jirka

Vyjížďka - červenec 2014

Červencová vyjížďka se uskuteční v neděli 20.7.2014. Start bude z konečné 4ky v Obřanech v 9 hodin. Pojedeme na rozhlednu Veselice nad Blanskem. Délka i profil trasy jsou podobné jako jízda na Macochu, kterou většina členů už absolvovala víckrát. Trasa je zde.
Snad délka trasy nikoho neodradí, těšíme se na shledanou v neděli.
Za Brnobent
Jirka

Zpráva z vyjížďky - červen 2014

V červnu byl jediný volný termín v neděli po letošní K24. Start jsme proto dali až na desátou hodinu a trasu naplánovali mírnou.
Na srazu v Obřanech se nás sešlo pět. Počasí vyšlo příjemné, většinou sluníčko, ale ne moc vedro.

Volným tempem jsme vyrazili podél Svitavy na jih, po ulicích i cyklostezkách. Postupně jsme dojeli až do Komárova, kde se Radkovi povedl jeho oblíbený trik kdy vyrazí špatným směrem a nikdo z nás nemá sil ho dohnat. A opět jsme čekali, že si vzápětí všimne, že jede sám, a opět jsme ho podcenili. Zatímco my jsme se napojovali na stezku u Svratky, Radek dojel k ulici Kaštanová a ptal se telefonem po navigaci k nám. Vracet se pěšinkou nechtěl, takže se projel ještě dál na jih k soutoku a od tam nás pak postupně doháněl proti proudu Svratky. My jsme mezitím dojeli k Rondu, kde na nás čekali zbývající účastníci výletu. 

Chvíli jsme se zdrželi a zrovna když jsme se chystali odjet, Radek se ohlásil telefonem od lodi na suchu v Komárově. Dostal potřebné informace kudy pokračovat a my vyrazili dál. 

Radek nás dohonil rychle, jak se dalo čekat. Všech sedm se nás pohromadě poprvé sešlo na vyhlídce nad velodromem. 

Více či méně společně jsme dojeli až na přehradu a dali si velký oběd. Neměli tam ovocné a zmrzlinové poháry, tak jsme ještě společně sjeli do cukrárny na Náměstí 28. dubna a dali si je tam. Tady jsme také ukončili společnou část výletu a Ifča s Milanem vyrazili po stezce podél řeky zpět a k nádraží, zatímco zbylých pět účastníků se vydalo k medláneckému letišti a Řečkovicím. 

Po překonání panelové cesty kolem letiště jsme se v Řečkovicích smrskli na tři jezdce a vydali si na kopec do Soběšic. 

Nahoře jsme projeli Soběšicemi a přes Panskou Líchu začali sjíždět do dalšího údolí. V nejprudším klesání mi ostrý kámen říznul přední plášť z boku tak, že vzduch byl pryč za zlomek vteřiny. Šlo to ustát bez pádu a o jednu náhradní duši a jednu nepotřebnou vizitku později jsme pokračovali v cestě. Na závěr jsme si sjeli šedesátkou krásný asfaltek za peníze EU k silnici spojující Obřany a Bílovice. 

Na této křižovatce se Radek odpojil doleva k Bílovicím a pokračoval svých obvyklých 70 km domů. Já s Petrou jsme sjeli z kopce domů do Obřan a do Maloměřic. 

Výlet se vydařil, byl příjemný a ani únava z K24 jej nemohla pokazit. 

Děkujeme všem účastníkům za účast a těšíme se na shledanou v červenci. 

Za Brnobent

Jirka

K24 2014

K24 jezdím od roku 2004 zatím pokaždé, se smíšenými výsledky. Je to parádní akce, ale i tak už jsem v posledních letech přemýšlel, jestli ji vážně mám znovu jet, nebo tentokrát nezabírat místo ve startovním poli. Důvod se ale zatím vždy našel.
Na letošní K24 jsem se přihlásil hlavě díky pořízení velomobilu na začátku května. Už dlouho jsem chtěl jet K24 s rychlým velomobilem, ale pořizovat jej jen kvůli tomu se mi nechtělo. Konečně se našly nějaké další důvody, tak jsem koupil ojetý Quest opravený výrobcem po nějaké drastičtější bouračce. Co do pevnosti ho dali do pořádku, vylaminovali zevnitř potrhanou pravou stranu a nejspíš i měnili nějaké kovové díly zavěšení předního kola. I přes přidané kompozity váží prázdný 33 kg, což na postarší Quest (výrobní číslo 125, jeden z posledních s 20" zadním kolem) není vůbec špatné.
Z různých důvodů se neustále protahovala a zpožďovala výroba světel, která by nahradila původní halogeny a olověnou baterku. Nakonec se podařilo víkend před K24 zprovoznit základní funkce: potkávací, dálkové, koncové a hlavně blinkry. S nasazeným krytem nejde ukazovat rukou, ruce vystrčené z Questu stejně zdá se každý druhý český řidič nerozumí (asi jak je perplex z Questu jako takového) a tak jsem bez blinkrů moc ježdění neriskoval. Výsledkem bylo, že když můj Quest stál letos na Startu K24, měl najeto skoro 16 tisíc km s předchozím majitelem, ale ani ne 150 km se mnou. A na 150 kilometrech si tělo na danou šlapací polohu, druh námahy a podobně moc nezvykne, mozek ještě nemá odladěné zpětné vazby aby poznal, co jde vydržet jak dlouho, a nejsou ještě vychytané drobnosti co to pohodlí a podobně. Takže letošní K24 pro mě byla velkou neznámou. Nevěděl jsem, jestli bourám v prvním kole v cílové zatáčce (málem), odpadnu po 200 km s nějakým nataženým vazem, jestli se přiblížím svému nejlepšímu výkonu z roku 2011 s lowracerem, nebo jestli ho nedokážu překonat.
Přípravy na start proběhly poklidně, přechozí večer narychlo vyrobené přihrádky na podlaze kolem sedla pobraly potřebné drobnosti jak měly, světla stále fungovala. Kolem se vyskytovalo tolik lehokol, že ani nevím jistě, kolik jich vlastně jelo. Teď si dokážu vzpomenout na 8 kromě sebe, ale pravděpodobně jsem někoho zapomněl.
Samotný start proběhl jako obvykle ze zadních řad, protože honit se v prvním kole s žiletkami vpředu je pro normálně zdatného hloupost, kterou během zbylých 23 hodin zaplatí desetkrát.
Hned od začátku prvního kola se ale objevil drobný problém s mícháním Questu do skupiny jiných kol. Ze sebemenšího klesání jede bez šlapání rychleji než kola okolo se šlapáním, brzdit je ztráta energe, musí se předjíždět. Do následného stoupání se tak přijede velkou rychlostí, ale ta díky váze Questu naloženého vším potřebným postupně klesá. A za chvíli je na výběr nechat se předjet těmi již jednou předjetými koly, a muset je pak zas předjíždět znovu, nebo trochu přidat na výkonu a do kopce jet podobně rychle jako ostatní. Zejména v prvních kolech závodu to pochopitelně skončí tou druhou variantou. Takže i když jsem se snažil to nepřehánět, přes stání na závorách v Sokolnicích první kolo trvalo jen 55 minut.
Ve druhém kole se opakovala podobná situace ještě několikrát a postupně jsem doháněl jakousi velkou skupinu převážně žiletek. Na konci druhého kola se mi povedlo přimět se nechat je trochu ujet v tankodromu za Otmarovem a ve stoupání ven z Telnice, ale závěrečný sjezd do Újezdu způsobil, že cílem jsem projížděl jen těsně za nimi.
Bylo jich hodně a předjíždět jsem je nechtěl, oni v těchto situacích většinou zrychlí a pak nemůžu jet svým tempem, musím přidat. Na jejich konci se za nimi vezl  Radek na Azubu, a s ním jsem taky závodit nechtěl. Něco mi říkalo, že ani v Questu na něj nemám :-). Jenže v Měníně už nebylo zbytí, dohnal jsem je bez šlapání, brzdit jsem nechtěl a předjíždět je rozdílem 2 - 3 km/h by trvalo nebezpečně dlouho. Byli širocí a dlouzí jak kamion, minimálně. Nezbylo než zařadit, přidat a předjet. Dlouho jsem je pak viděl v zrcátku za sebou, podle Radka přidali na tempu, ale chytit jsem se nenechal. Představa, že zas sjíždím nějaké klesání s rukama na brzdách, protože jim to nejede, ta se mi nelíbila. Třetí kolo tak bylo hotové taky bezpečně pod hodinu, myslím 51 minut. Jel jsem bez pauzy rovnou do čtvrtého a to už jel celkem sám, ale stále dost svižně. Za tři a půl hodiny jsem měl ujetá čtyři kola. Nedokážu si vzpomenout, jestli drobné přeháňky deště byly ve třetím, nebo čtvrtém. Každopádně tam jsem poprvé zkusil jet s Questem s nasazeným neoprenovým krytem vstupního otvoru a zjistil dvě věci: že to opravdu jede o něco rychleji a že průvan od děr na nohy do vstupního otvoru se tím koncentruje na krk a obličej. Takže po čtvrtém kole následovala krátká pauza obsahující prohledání auta a nalezení jakohosi hadru, který nebyl příliš špinavý a tak se dočkal povýšení na šátek.
Od teď dál jsem jezdil vždy dvě kola naráz. V šestém už mi protijedoucí autobusák v Blučině naznačoval, že bych měl svítit. Zapnul jsem na něj potkávací a dálkové naráz a vysloužil si palec nahoru. Konečně jsem přestal zapomínat zapnuté blinkry, protože v šeru už bylo vidět jejich světlo na okolní silnici a terénu. Před desátou jsem měl šest kol, po půlnoci osm a v půl čtvrté ráno deset. Sedmé a osmé kolo "zpestřovala" skupinka opilců v Telnici. Poprvé jsem kolem nich projel než stihli reagovat, ale podruhé byly v ulici co je do kopce na výjezdu z Telnice. S jasným úmyslem se rozestavěli přes celou cestu jeden vedle druhého. Jeden vystoupil z řady napřed proti mě ruce rozpažené, že mě zastaví sám. Zřejmě v tu chvíli alfa samec skupiny. Zkusil jsem to tedy přes základní primitivní pudy a namířil Questa přímo na něj, začal zrychlovat a kousek před ním jsem zazvonil místo brždění. Na poslední cvhíli uskočil láhev piva u toho nepustil a křičel něco "s mě málem zajel!", včem bylo mnoho vulgarismů a špatné výslovnosti. Ale fungovalo to, zbytek zátarasu se svižně rozutekl jak kdo ještě uměl. V zrcátku jsem viděl, že dva myslím zakopli a spadli. V devátém kole už tam naštěstí nebyli. V desátém kole už na mě šla celkem citelná únava a už to tolik nejelo, přestože před devátým jsem na deset minut usnul v autě (v sedě s chlebem v ruce).
Rozhodl jsem se pro dvě hodiny spánku a nechal se budíkem vzbudit v 5:40. Poměr únavy a vůle se konečně překlopil na správnou stranu až něco po šesté a v půl sedmé po teplé polévce se mi povedlo vyjet. 11. a 12. kolo jsem dokončil po deváté hodině, nohy už bolely docela hodně. Dal jsem si klobásu a jel dál. Sice už zas jezdila auta, nešlo si jet celou dobu prostředkem silnice a nadjíždět si do zatáček až do protisměru, ale když jsem viděl, že 14 kol dám určitě, a za 400 km bych se stydět nemusel, nálada nebyla špatná. V duchu jsem stále počítal, kolik kol stihnu časově a zvládnu fyzicky.
Těsně po poledni jsem si dal pauzu na jídlo, kterého už se tělo dožadovalo stále neodbytněji, ale pak ho nechtělo pořádně jíst. Něco po půl jedné jsem vyrazil do 15. kola, rozhodnutý jet bez pauzy rovnou 16. kolo a když to půjde, tak rovnou 17. i kdybych ho neměl dokončit celé. Patnácté kolo bylo jako obvykle po pauze docela bolestivé až do půlky, pak se to trochu rozjelo. Ale i tak ve mě už hlodaly nějaké pochyby. V 16. kole jsem od začátku měl dojem, že něco začíná být špatně, Quest jakoby nechtěl jet obvyklou rychlostí, ale přitom z kopce dolů jel normálně, takže to muselo být mnou a ne velomobilem. Stoupání z Rajhradic, tankodrom za Otmarovem a potom Telnice a Sokolnice už bolely opravdu hodně. Všechny vazy kolem kolen protestovaly vehementně, ale nejvíc mě lekala bolest v pravém koleni kdesi u čéšky. Zavánělo to úrazem. Rozhodl jsem se, že překonání osobního maxima mi nestojí za měsíce léčení a potenciální trvalé následky a víc než hodinu před koncem závodu jsem to zabalil. Bety mě přijela podpořit do cíle když jsem jel 16. kolo, psal jsem jí sms, že na chvilku zastavím a hned zas pojedu, stíhat 17. kolo. Asi jsem ji pak zklamal, když jsem pak dál nejel, ale už to vážně nešlo.
Ke konci docházelo u některých přihlížejících a závodících k jistému zmatení, protože Nink, který se K24 letos nemohl dostat, si přijel před koncem zatrénovat na stejný okruh. Ujel tři kola průmerem 35 km/h se svým Questem a mě pak někteří lidé tvrdili, že jsem je za poslední hodinu předjížděl třikrát. Pro běžné občany ČR asi zatím není snadné rozlišit žlutý Quest s neoprenovým krytem a hlavou jezdce venku od žlutého Questu s černým hardtopem a hlavou jezdce uvnitř, za plexištítem co připomíná zvětšené hledí motocyklové helmy.

Co tedy bylo letos skvělé? K24 s novým strojem, to je vždycky zábava. Počasí vyšlo parádně, někdo něco říkal o větru, ale v Questu jsem si žádného moc nevšiml :-). S Questem je zábava, lidi se všude zastavují, nechápavě zírají, vykřikují věci (které v Questu není slyšet). Auta se Questu asi bojí, má na silnici tak nějak větší přítomnost než kolo, ani s částečně kapotovaným lowracerem mi nenechávají tolik místa. Odpružení všech kol taky přišlo vhod. Britské sušenky M&S Digestive opět nezklamaly a zachraňovaly situaci kdykoliv se za jízdy ozval náznak hladu. A samozřejmě jako vždy fantastická podpora organizačního týmu K24, kterou fakt nejde vychválit dost. Jsou vynikající.
A co se nepovedlo? Natrénovat něco v Questu před startem, vyrobit kratší kliky, odladit dokonalejší světla, naučit se s tím projíždět zatáčky před K24 a ne až během. Opilci v Telnici a jeden velký vyprošťovací náklaďák v sobotu v Blučině, který jel velmi bezohledně a nebezpečně. Pravé koleno, které ještě druhý den bolí stále dost, asi se bude nějakou dobu hojit a asi trochu ztíží závodění další víkend v NL.
Celkově pozitiva výrazně převažují. Jsem rád, že jsem jel. A jsem skoro rozhodnutý příště poladit techniku, kondici a vychytat plýtvání časem a silami na pauzách a přece jen si ještě jednou to osobní maximum posunout.

Za Brnobent
Jirka

Brno Brevet Series 600 km - jak to dopadlo

Jak již bylo avizováno v kalendáři akcí na rok 2014, na víkend 13.-15. června padla 600km brevet jízda ze série BBS 2014. Vzhledem k faktu, že do čtvrtka 12.6. se nepřihlásil žádný účastník prostřednictvím e-mailu, nebyla akce oficiálně oznámena na našem blogu. Nicméně jako organizátor BBS a jezdec jsem se rozhodl pokusit se zajet trasu za daný limit sám. Pro najetí 600km za 40h byla vybrána trasa Brno - Břeclav - Malacky - Senec - Horný Bar - Komárno - Štůrovo a zpět. Detailně je trasa zpracována zde.
Start a CP01 byl zvolen z místa Brno - Maloměřický most na pátek večer 20:00 a i přes hektické balení byl stihnut s rezervou. Výjezd po 8 hodině večer z Brna je odměněn některými nefunkčními semafory, avšak probíhal vcelku hladce na oblíbený jižní směr opět převážně po cyklostezkách tentokráte s minimem provozu. V Židlochovicích jsem se napojil na starou na Břeclav a užíval si trochu menšího počtu panelů vzhledem k novým asfaltovým povrchům, ovšem některé byly ještě ve výstavbě zejména před Hustopečemi. Do Lanžhota, opět přes Tvrdonice byla cesta hladká s minimem pauz.
Čas překročení hranic si nepamatuji, ale někde před Kúty jsem zapínal světla a pokračoval směrem na Malacky. Zde bylo potřeba projet centrum a správně prokličkovat směrem na Pernek. S trochou štěstí se povedlo a odměnou bylo asi 10km stoupání k CP02 – Motelu na vrchu Baba kde jsem dojel před třetí hodinou ranní. Po povinném fotu se přioblíkám a pokračuji sjezdem serpentýnami směrem na Pezinok. Při sjezdu mě probírala zima a sem tam nějaká živá liška na cestě. Před Sencem již jedu za ranního rozbřesku a tedy navigace je trošku snažší a odbočku na Hrubý Šúr a Zlaté Klasy trefím. Kufruji až dále a jemně se motám kolem Oľdzy a Lehnice, ale nakonec přes Blatnou dorazím k CP03 – Horný Bar něco po šesté.
Dále je to podél Dunajského kanálu, ale ten nejde moc vidět. V Gabčíkovu se ptám místních na směr na Pataš a musím se trochu vracet. Cesta z Čiližské Radvaně do Velkého Mederu je opravdový zážitek, celkem provoz a panely pokryté rozpadávajícím se asfaltem, ale Meder projedu velmi hladce, protože směr na Komárno je velmi dobře značen. Vždyzcky jsem si myslel, že Žitný ostrov je hodně rovina, ale není to úplně pravda a místy nějaké nevyužitelné vlny jsou. Uprostřed Komárna na 4-proudovce stojím na křižovatce a se zelenou šlapu do prázdna. Po zralé úvaze rozebírám kryty u zadního kola s pomocí vyvýšeného kanálu a zjišťuji spadnutí řetězu za největší pastorek, opravuji a započítávám dosud nejdelší pauzu cca 25min. Zbývá mi posledních 50km, pěkný okolím, ale trochu nudný úsek do Štůrova. K CP04 – mostu přes Dunaj ve Štůrovu směrem na Esztergom dorážím přesně po 17h celkového času. Na tachometru nalézám 317km, avšak on počítá trochu více a i tak jsem něco najel kufrováním. Fotím most, hrad na protějším břehu a nasedám zpět do Questa hledat nejbližší penzion.
Ubytovávám se s předpokladem 1h spánku za 20E, domlouvám nachystání oběda na čas probuzení a nakonec po všech logistických záležitostech typu sprcha, převlečení spím jen půl hodiny do 14:00. Vstávám, balím, doplňuji vodu, a nakonec usedám k obědu, který jím celkem pomalu. Kolem
14:45 mám vše a startuji zpět. Trochu využívám navigační výhody znalosti z jízdy tam a celkem hladce postupuji k CP03 - Horný Bar kde fotím vodojem kolem půl desáté večer. Dále mě čeká ještě asi 200km do Brna. Směrem z Lehnice opět trochu kufruji a zjišťuji, že už to vůbec nejede tak hladce. No začátek druhé noci je opravdu cítit. Navigačně to vcelku jde, ale únava se už projevuje a já stavím častěji i proto že mě přemáhají mikrospánky zejména na rovných úsecích, kde nemusím řešit navigaci či jinak zaměstnávat mozek. Laboruji s oblečením tak ať mi je pocitově zima, ale ne zas moc velká kvůli výdeji další energie, kterou potřebuju hlavně dávat do pedálů.
Někde před Sencem stojím v nějaké dědině a sedím v Questu, protože nemá cenu vylízat. Už je dost tma a přede mnou zaparkuje Fabia málem v příkopu. Vyskočí z ní dva borci. No na vehementní mávání dospělých s gestikulací zastavení zpravidla ignoruji, na pozitivní reakce odpovídám pozitivně úsměvem, v rámci možností. Ale takovou přímou konfrontaci jsem moc nečekal, naštěstí situaci řeší elegantně jeden z nich a hned jako první věc se mi představuje a dále už vedeme velmi družný rozhovor a o lehokolech, velomobilech, brevet jízdách. Tímto setkáním se dost probírám z latence a po asi 20min příjemně stráveného času mi pánové přejí šťastný dojezd do Brna a na závěr jim diktuji odkaz na náš blog. Až teď si uvědomuji, že jsem se ani nepředstavil, za což se dodatečně omlouvám.
Rozjíždím se směrem Pezinok s utkvělou představou, že za vrcholem to bude za prvé z kopce a za druhé už jen kolem 100km do Brna. K CP04 se nakonec doškrábu za pořádného světla něco před šestou ranní. Počítám kolik zbývá času a jestli stíhám v limitu, no snad jo. Opět se oblékám na sjezd a mířím směr Malacky. Na rovince směrem na Kúty řeším hlavně mikrospánky a laborování s oblečením. Zkouším vše možné proti, ale mozek je dost imunní a po chvíli vše eliminuje, holt dvě noci bez spánku jsou znát stále více. Lanžhot projíždím rovně a jemně si to zkracuji přímo na Břeclav, průjezd je celkem ok až na rozdíl rychlosti Quest versus typický cyklista v tomto kolům zaslíbeném městě. Napojuji se na starou na Brno a zkouším trochu zrychlovat, jde to se střídavými úspěchy. Kousek před Hustopečemi zjišťuji, že času opravdu není moc. Zbývá mi něco nad hodinu a půl, přemýšlím kolik to vlastně je ještě km a rozhoduji se nasadit tempo a opravdu to rozjet. V hlavě ještě zvažuji všechny možnosti pro projetí Brnem, protože stezky určitě budou plné a pomalé, ale i některé křižovatky jsou rozkopané. Nakonec se do toho opravdu opřu a posledních cca 45km jedu s průměrem cca 30kph a volím trasu Židlochovice – Rajhrad – Rajhradice – Blučina – Chrlice – Černovice a po zeleném okruhu, ano s auty, až přímo ke křižovatce Selská-Dolnopolní v Maloměřicích kde se pokouším v „letu“ cvaknout Maloměřický most. Okamžitě po průjezdu cílem zjišťuji, že jsem 5 min po limitu 40h.
Dojíždím poslední kousek domů a zastavuji před vraty. Na tachometru nalézám 636km, reálně asi tak kolem 620km. No trasu jsem ujel ale ne v limitu, tak snad příště. Ale zas na druhou stranu, zkušenosti z jízdy jsou velmi cenné a zajímavé. Počítám, kolik vlastně hodin jsem nespal od pátku rána, kdy jsem vstával v 7 a šel ještě do práce a vychází mi 53h se spánkem pouze půl hodiny ve Štůrovu. Vcelku zajímavé. Energii na sprchu ještě mám, piju, ale ani nejím a jdu spát, budím se pak na večeři a pak až v pondělí ráno a beru klasické kolo na cestu do práce, ještě že má převody a mám to jen 3km :-).

Za Brnobent
Nink

Vyjížďka - červen 2014

Jak jsme slíbili už dávno v kalendáři akcí, červnová vyjížďka bude v neděli 22.6.
Bude to po K24, takže je potřeba něco nenáročného. Sraz bude v Obřanech na konečné 4ky v 10 hodin. Pojedeme jednoduchý a nenáročný výlet podél Svitavy na jih a podél Svratky na severozápad na přehradu. Tam si dáme oběd a buď se nám bude chtít se projet ještě kousek spolu, nebo se rozprchneme.

Brno Brevet Series 400 km - jak to dopadlo

Start opět vyšel celkem pohodově, jen s několikaminutovým zpožděním. Sešel se Oceláč Mk.3, Azub Max, polokapotovaný lowracer a Quest. Čili stroje od cca 14kg prázdné váhy bez aerodynamických prvků po 38kg velomobil se skvělou aerodynamikou. To později vedlo k zajímavé podívané na velmi rozdílné styly jízdy.

Cesta přes město na jih k soutoku Svratky a Svitavy taky proběhla celkem klidně. Z tohoto checkpointu jsme dál jeli pohromadě a já navigoval, protože jsem trasu přes Tuřany, Kobylnici a Jiříkovice znal nejlépe. Někde kolem Jiříkovic mě začla bolet hlava a při napojování na starou státní na Brno - Vyškov jsem poprvé uvažoval, jestli to nemám vzdát radši už teď. Připadlo mi to ale moc brzo a rozhodl jsem se to ještě zkusit. Vlny přes Rousínov byl místy celkem pěkné, jen bylo trochu depresivní šlapat do kopce na lehký převod a sledovat jak v dálce Ninkův Quest mizí přes horizont a do dalšího sjezdu, protože se svou aerodynamikou nabere oproti nám v každé vlně o kus větší švuňk. Sjezd k Vyškovu byl parádně rychlý a Vyškov byl brzy za námi. Prášek polknutý za Jiříkovicemi zabral, ale na druhém checkpointu u Vyškova hlava bolela minimálně zase stejně a dával jsem si další. Ale opět jsem se rozhodl to ještě nezabalit.

Vzduch byl krásně čistý, vítr foukal víceméně naším směrem a Haná ke Kroměříži ubíhala skvěle. Kolem půlnoci jsme dosáhli Kroměříž a asi v jednu ráno jsme si dávali pauzu po 100 km  v Holešově u Zámku.
Pak začla první dávka kopečků, ta lehčí. Po dlouhém nabírání výšky do a skrz Bystřici p. H. jsme za ní narazili na ceduli o uzavřené silnici Loukov - Osíčko. Rozhodli jsme se to risknout a nakonec jsme projížděli stavbou, kde chyběl napřed svrchní asfalt, pak jakýkoliv asfalt a nakonec i most. Ale šlo se dostat durch a ve tři ráno jsme tam jaksi neměli komu vadit. Někde tam začly i první přeháňky slabého deště.
Asi v půl čtvrté jsme sjeli do Valmezu a dali si pauzu na benzince. To už začlo vyloženě pršet souvisle a chvílemi docela dost. Následovalo stoupání co vypadá jako rovina až do Rožnova, kde jsme odbočili doleva k Pindule - do i od pohledu dost silného stoupání. Než jsme vyjeli nahoru, úplně se rozednilo, ale déšť neustával ani trochu.

Sjezd dolů byl tedy celkem nepříjemný, ledové kapičky kolem 60 km/h už docela bolí do tváře a do toho se člověk na mokru docela bojí zatáček. Ve Frenštátu nám lehce znepříjemnila život další vykopaná silnice. Na začátku Kunčic pod Ondřejníkem jsem už vůbec nedokázal držet krok se skupinou, hlava se vrátila, k tomu hlad a zima. Zastavil jsem pod střechou malé benzinky v 5:55 zároveň s autem paní, která tam jela do práce. Otevřela, nahodila systémy a já si mohl v teple dát horkou čokoládu z automatu. A zase jsem se rozhodl to ještě nevzdát. Ke svému překvapení jsem v Kunčicích dojel ostatní, kteří si tam také dali pauzu. Teprv teď v pondělí večer jsem se dozvěděl, že na mě čekali, i když jim byla zima. Jak mě bolela hlava, ani jsem se nezeptal, nepoděkoval, neocenil. Tož teď děkuji.
Následoval snad 20km dlouhý sjezd na další checkpoint do Frýdku. Během toho už u mě stupeň promokání a prochládání dosahoval dalšího rozhodnutí vzdát jízdu. Smska od Bety s dobrými zprávami z dopplerova radaru a díky ní objevený kousek modré oblohy ve zpětném zrcátku dokázaly zařídit další pokračování v jízdě. K checkpointu na kruháči ve Frýdku se tedy povedlo dojet.

Následovalo další stoupání převlečené za rovinu a další stoupání prudké. To bylo navíc i docela nekonečné. Jediná dobrá věc byla, že většina oblečení při něm uschla. Trvalo to ještě dvě hodiny vydrápat se k poslednímu chekpointu v Řece. Tři z nás od něj popojeli ještě kousek, kde nás čekalo vlídné přijetí a skvělé občerstvení od Ninkových příbuzných. Bohužel nebyl čas si zdřímnout nebo si odpočnout pořádně. Zpoždění nabrané na cestě tam znamenalo, že stihnutí limitu bylo nejisté. Pokus odstartovat už za 40 minut pauzy nevyšel, vyjeli jsme asi za hodinu. Cestou zpět neplatí checkpointy ve Frýdku a soutok řek v Brně, takže trasa je o kousek kratší. Velmi dlouhá klesání a stoupání se kolem Frýdku a Frenštátu nahradilo hopsání nahoru a dolů po úbočí hřebene nad údolím. Tady jsme se definitivně roztrhali. První zastavil a dál jel svým tempem Pavel. Já odpadl od Matěje a Ninka nedlouho po tom.
Ninka jsem i tak dojel na Pindule, odkud jsme se pustili dolů společně. Nedovolil svému Questu žádné opravdu vysoké rychlosti a těch cca 60-70 km/h jsem mu až do Rožnova stačil. Ani jeden jsme si nevšimli, že někde v Rožnově jsme předjeli Matěje, který pauzoval u benzinky. V mírném klesání k Valmezu už to ale Ninkovi v Questu jelo trvale o trochu víc a viděl jsem ho znovu až v Brně. A mě to jelo rychleji než Matějovi, ale ne zas o tolik, takže v kopečcích mezi Valmezem a Holešovem mě dojel a předjel. Pak jsem ho několikrát dojel když končil pauzu a já zastavoval na pauzu. Po jednom jsme se protáhli stavbou u Loukova. Pracovalo se tam i v sobotu, ale zdálo se, že jsme pro dělníky spíš příjemné rozptýlení než otrava.
Sjezd od Bystřice do Holešova jel krásně a u zámku v Holešově jsem opět potkal odjíždějícího Matěje. Nink byl tou dobou někde mezi Hulínem a Kroměříží, Pavel někde za námi. Začínal jsem si věřit, že dojedu do cíle a trošku i doufat, že možná v limitu.

Z Holešova dál je cesta snazší. Žádné velké kopce, jen trocha protivětru. Za Kroměříží jsem se dozvěděl, že Bety na mě bude čekat v cíli, že přijede z domu 35 km do Obřan kvůli tomu. Chytly ve mě saze a za chvíli jsem předjel Matěje a teď zas doháněl on mě, když jsem si dal delší pauzu. Před Vyškovem jsme se takto sešli, dali delší pauzu na checkpointu u benzinky a zbytek cesty jeli spolu. Příšerné stoupáky (hlavně u Kovalovic) jsme nějak zvládli a doštrachali se do Brna. Posledními překážkami byla rozkopaná křižovatka ve Slatině, kterou hlídají policajti (udělali jsme ze sebe chodce a protlačili se po chodníku) a stupidní indukční smyčky v křižovatce Markéty Kuncové - Svatoplukova (nešlo než projet na červenou). Nakonec jsme za 26 hodin a 18 minut dojeli do cíle.

Chvíli jsme tam poseděli, pak se doštrachali posledního 1,5 km domů (chudák Pavel musel ještě přes kopec do Řečkovic) a po 40ti hodinách od posledního spánku si šli lehnout.

Nink napsal vlastní report, který je k nahlédnutí zde.
Matěj svůj report dal do blogu na Nakole.cz zde.

Větší fotogalerie složená z fotek Pavla, Ninka, Matěje a mých je zde.
Trasa použitá pro plánování a cestu tam je zde.
Trasa naměřená Matějovou GPSkou je zde.
Matějův záznam trasy zde.

Všichni 4 účastníci zvládli trasu v limitu, takže opět 100% úspěšnost. Nešlo to zrovna hladce, ale dokázali jsme to. Nastoupali jsme asi 3300 výškových metrů a čistý čas jízdy byl přes 20 hodin.

Děkujeme za účast a těšíme se na shledanou při dalších jízdách.
Za Brnobent
Jirka